Archaeopteryx
 ArchaeopteryxStratigrafický výskyt: Svrchní jura, asi před 151 až 147 miliony let | |
|---|---|
.jpg) Archaeopteryx lithographica | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Řád | Archaeopterygiformes |
| Čeleď | Archaeopterygidae |
| Rod | Archaeopteryx |
| Typový druh | |
| Archaeopteryx lithographica Meyer, 1861 | |
| Druhy | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Archaeopteryx („Staré křídlo“) je nejznámější fosilní prapták nebo spíše ptákům podobný „neptačí“ (z angl. non-avian) teropodní dinosaurus,[1] který žil na konci jurského období před asi 151 až 148 miliony let na území dnešního jihovýchodního Německa (v okolí bavorských měst Eichstätt a Solnhofen, jeho zkameněliny byly odkryty v dnes již slavných solnhofenských litografických vápencích. Historický význam tohoto teropoda spočívá zejména v jeho roli coby domnělého "chybějícího evolučního článku" mezi plazy a ptáky.[2]
Popis
Tento malý teropod se živil zřejmě rybami, kraby, bezobratlými a snad i drobnými savci. Dosahoval délky asi 40[3] až 50 cm, rozpětí křídel 70 cm a hmotnosti kolem 0,5 kilogramu.[4] Jiné odhady udávají hmotnost 0,97 kg u subadultního exempláře.[5] V roce 2018 byl oznámen objev dalšího exempláře s relativně velkými křídly, při stáří asi 147 milionů let jde zároveň o geologicky nejmladší exemplář tohoto druhu.[6]
Stále není jisté, zda a do jaké míry dokázal tento opeřený teropod aktivně létat (nebo plachtit).[7] Mozek byl u tohoto malého teropodního dinosaura relativně malý, vážil dle většiny odhadů, založených na obrazech a modelech z počítačové tomografie, pouze kolem 1,5 gramu. Koncový mozek tohoto "praptáka" pak obsahoval dle odhadu z roku 2022 asi 54 milionů nervových buněk (neuronů), což je jen přibližně jedna šestina množství telencefalických neuronů přítomných u současného jihoamerického hlodavce kapybary.[8][9]
Historie
První fosilií tohoto jurského teropoda bylo jedno izolované pero, objevené koncem 50. let 19. století. V roce 2019 byl tento nález opětovně zkoumán za pomoci vyspělé zobrazovací technologie.[10][11] Až v roce 2020 bylo potvrzeno, že pero skutečně patřilo archeopteryxovi a pravděpodobně pocházelo z jeho křídla.[12] Archaeopteryx lithographica měl shodně znaky ptáků i neptačích teropodních dinosaurů. Jeho peří bylo velmi podobné peří holubímu a geometrie jeho kostí přední končetiny se podobala situaci u některých současných ptáků, což nás opravňuje předpokládat, že byl schopen klouzavého nebo dokonce aktivního letu.[13] Tento prapták byl popsán již roku 1861 a brzy se stal oporou Darwinova evolučního učení (jako chybějící článek mezi ptáky a plazy).
Druhy a zařazení
Archaeopteryx dnes tvoří samostatnou čeleď, některými paleontology je však považován za vývojově odvozeného teropodního dinosaura (klad Deinonychosauria), příbuzného některým opeřeným dinosaurům z Liao-ningu. Tuto možnost zprvu podpořil také objev příbuzného rodu Xiaotingia ze stejného místa v roce 2011. Podle nových (2011) studií je však Archaeopteryx blíže vývojové linii ptáků - Avialae (a ve studii z r. 2013 k ní byl přiřazen i rod Xiaotingia), a může být proto právem nazýván primitivním praptákem.[14][15][16]
V současnosti je znám a rozlišovány tři základní druhy, A. lithographica (podle litografických vápenců, ve kterých byla fosílie objevena), poté A. siemensii a A. bavarica. V roce 2001 nicméně polský paleontolog Andrzej Elzanowski stanovil nový rod pro největší exemplář archeopteryxe, Wellnhoferia. S tímto krokem ale ne všichni vědci souhlasí. V roce 2018 byl na základě kosterních fosilií popsán již 12. známý exemplář tohoto jurského teropoda, který navíc patří ke geologicky nejstarším.[17][18]
V říjnu 2018 byl slovenským paleontologem Martinem Kundrátem a týmem dalších paleontologů oznámen objev nového druhu archeopteryxe, A. albersdoerferi. Tento druh byl objeven v souvrství Mörnsheim a je tak mírně geologicky mladší, než klasické exempláře ze souvrství Solnhofen. Pocházejí tedy z nejsvrchnější jury, z doby před zhruba 147 miliony let.[19]
K roku 2020 je známo již 12 fosilních exemplářů archeopteryxe v různě kvalitním stavu dochování.[20]
Potrava a rozmnožování
Předpokládá se, že s výbavou ostrých zubů a dlouhých nohou s drápy nemohl být býložravcem. Pravděpodobně se živil převážně hmyzem, který srážel velkými křídly. Stejně jako dnešní ptáci kladl vejce. Mohl si stavět hnízdo na stromě nebo na skále, aby svá mláďata lépe uchránil před masožravci. Výzkum pánevních kostí druhohorních ptáků ukazuje, že mohli být příliš těžcí na to, aby mohli sedět na svých vajíčkách a zahřívat je.[21] Doba inkubace vajíček archeopteryxe byla propočítána na zhruba 50 dní.[22]
Tento teropod zřejmě nebyl úzce potravně specializovaný, což dokládá zejména jeho dentice.[23]
Ekologie a objev
Jeho životním prostředím byly pravěké pralesy a příbřežní porosty, žil nejspíš na stromech. Létal jen málo, možná se pouze snášel klouzavým letem na zem.[24] Žil zřejmě především arboreálním (stromovým) způsobem života.[25] Jeho první zkamenělina byla objevena v roce 1860 v Bavorsku (otisk pera). Doposud bylo objeveno zhruba 8 zkamenělin tohoto živočicha, které prakticky všechny pocházejí z okolí bavorského Solnhofenu a Eichstättu. Nejznámější, tzv. berlínský exemplář je dnes vystaven v Museum für Naturkunde.
Výzkum za pomoci moderních zobrazovacích technologií, publikovaný v odborné studii koncem roku 2020 odhalil, že archeopteryx do jisté míry přepeřoval, podobně jako mnozí současní ptáci.[26]
Měkké tkáně
V roce 2010 byla publikována studie, podle které přinejmenším jeden exemplář archeopteryxe vykazuje známky původních chemických látek ve fosilizovaném peří. Ty odhalila spektrální analýza.[27] Jiná studie ze stejného roku zase naznačuje, že archeopteryx a čínský teropod kaudipteryx měli pera tenká a nedostatečně vyvinutá pro aktivní let a nebyli tedy dobrými letci.[28]. Podle vědecké studie z roku 2013 měl archeopteryx světle zbarvená křídla s tmavými okraji (špičkami obrysových per).[29][30]
Odkazy
Reference
- ↑ Socha, V. (2020). Pravěcí vládci Evropy. Kazda, Brno. ISBN 978-80-88316-75-6. (str. 30)
- ↑ SOCHA, Vladimír. Archaeopteryx a evoluční teorie. OSEL.cz [online]. 2. června 2022. Dostupné online. (česky)
- ↑ Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.
- ↑ Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 130 (anglicky)
- ↑ Benson, R. B. J., Campione, N. E., Carrano, M. T., Mannion, P. D., Sullivan, C., Upchurch, P., & Evans, D. C. (2014). Rates of Dinosaur Body Mass Evolution Indicate 170 Million Years of Sustained Ecological Innovation on the Avian Stem Lineage. PLoS Biology, 12(5), e1001853. http://doi.org/10.1371/journal.pbio.1001853
- ↑ Archivovaná kopie. www.donaukurier.de [online]. [cit. 2018-04-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-29.
- ↑ Yaser Saffar Talori, Jing-Shan Zhao & Jingmai K O'Connor (2021). Kinematics of wings from Caudipteryx to modern birds. Proceedings of the Institution of Mechanical Engineers, Part C: Journal of Mechanical Engineering Science. doi: https://doi.org/10.1177/09544062211048796
- ↑ SOCHA, Vladimír. Byl tyranosaurus chytřejší než šimpanz?. osel.cz [online]. 14. července 2022. Dostupné online.
- ↑ Herculano-Houzel, S. (2022). Theropod dinosaurs had primate-like numbers of telencephalic neurons. biorXiv. doi: 10.1101/2022.06.20.496834
- ↑ https://www.museumfuernaturkunde.berlin/en/presse/pressemitteilungen/mystery-missing-quill-solved
- ↑ Thomas G. Kaye, Michael Pittman, Gerald Mayr, Daniela Schwarz & Xing Xu (2019). Detection of lost calamus challenges identity of isolated Archaeopteryx feather. Scientific Reports 9, Article number: 1182. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-018-37343-7
- ↑ Ryan M. Carney, Helmut Tischlinger & Matthew D. Shawkey (2020). Evidence corroborates identity of isolated fossil feather as a wing covert of Archaeopteryx. Scientific Reports, 10. Article number: 15593. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-020-65336-y
- ↑ Dennis F. A. E. Voeten, Jorge Cubo, Emmanuel de Margerie, Martin Röper, Vincent Beyrand, Stanislav Bureš, Paul Tafforeau & Sophie Sanchez (2018). Wing bone geometry reveals active flight in Archaeopteryx. Nature Communications 9, Article number: 923. doi:10.1038/s41467-018-03296-8
- ↑ LEE, Michael S. Y.; WORTHY, Trevor H. Likelihood reinstates Archaeopteryx as a primitive bird. Biology Letters [online]. 26. říjen 2011 [cit. 2011-10-26]. Online před tiskem. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-18. PDF [1]. ISSN 1744-957X. DOI 10.1098/rsbl.2011.0884. (anglicky)
- ↑ GODEFROIT, Pascal; CAU, Andrea, ESCUILLIÉ, François; WU Wenhao; DYKE, Gareth. A Jurassic avialan dinosaur from China resolves the early phylogenetic history of birds. Nature [online]. 29. květen 2013. Online před tiskem. Dostupné online. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/nature12168. (anglicky)
- ↑ YONG, Ed. The Changing Science of Just-About-Birds and Not-Quite-Birds. (Popularizační článek k předchozí referenci.) Dostupné online. NationalGeographic.com, Phenomena: Not exactly rocket science. 29. květen 2013 (anglicky)
- ↑ Oliver W. M. Rauhut, Christian Foth & Helmut Tischlinger (2018). The oldest Archaeopteryx (Theropoda: Avialiae): a new specimen from the Kimmeridgian/Tithonian boundary of Schamhaupten, Bavaria. PeerJ 6:e4191. doi: https://doi.org/10.7717/peerj.4191
- ↑ https://paleonerdish.wordpress.com/2018/01/26/the-oldest-archaeopteryx/
- ↑ Martin Kundrát, John Nudds, Benjamin P. Kear, Junchang Lü & Per Ahlberg (2018). The first specimen of Archaeopteryx from the Upper Jurassic Mörnsheim Formation of Germany. Historical Biology 31(1): 3-63. doi: https://doi.org/10.1080/08912963.2018.1518443
- ↑ Socha, V. (2020). Pravěcí vládci Evropy. Kazda, Brno. ISBN 978-80-88316-75-6. (str. 175)
- ↑ http://www.caitlinsyme.com/news-and-updates/archaeopteryx-may-have-been-too-fat-to-nest
- ↑ Scott A. Lee (2019). Trends in embryonic and ontogenetic growth metabolisms in nonavian dinosaurs and extant birds, mammals, and crocodylians with implications for dinosaur egg incubation. Physical Review E 99, 052405. doi: https://doi.org/10.1103/PhysRevE.99.052405
- ↑ Ya-Chun Zhou, Corwin Sullivan, Zhong-He Zhou & Fu-Cheng Zhang (2021). Evolution of tooth crown shape in Mesozoic birds, and its adaptive significance with respect to diet. Palaeoworld. doi: https://doi.org/10.1016/j.palwor.2020.12.008
- ↑ Luiz Antonio LETÍZIO & Reinaldo José BERTINI (2021). Biomechanical investigations on glider Maniraptoriformes. Geociências. 40 (2): 513-523 (portugalsky). doi: https://doi.org/10.5016/geociencias.v40i02.15468
- ↑ Savannah Elizabeth Cobb & William I. Sellers (2019). Inferring lifestyle for Aves and Theropoda: a model based on curvatures of extant avian ungual bones. bioRxiv (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1101/517375
- ↑ Thomas G. Kaye, Michael Pittman & William R. Wahl (2020). Archaeopteryx feather sheaths reveal sequential center-out flight-related molting strategy. Communications Biology. 3, Article number: 745. doi: https://doi.org/10.1038/s42003-020-01467-2
- ↑ http://www.newscientist.com/article/dn18882-soft-tissue-remnants-discovered-in-archaeopteryx-fossil.html
- ↑ http://palaeoblog.blogspot.com/2010/05/archaeopteryx-couldnt-fly.html
- ↑ http://dinosaurusblog.com/2013/06/15/zname-barvu-archeopteryxe/
- ↑ SOCHA, Vladimír. Deset největších úspěchů dinosauří paleontologie v uplynulém desetiletí. OSEL.cz [online]. 28. prosince 2020. Dostupné online. (česky)
Literatura
- Huxley T. H. (1868). On the animals which are most nearly intermediate between birds and reptiles. Geol. Mag. 5, 357–65; Annals & Magazine of Nat Hist 2, 66–75; Scientific Memoirs 3, 3–13.
- Huxley T. H. (1868). Remarks upon Archaeopteryx lithographica. Proc Roy Soc 16, 243–48; Sci Memoirs 3, 340-45.
- Huxley T. H. (1870) Further evidence of the affinity between the dinosaurian reptiles and birds. Quart J Geol Soc 26, 32–50; Sci Mem 3, 487–509.
- Daniela Schwarz, Martin Kundrát, Helmut Tischlinger, Gareth Dyke & Ryan M. Carney (2019). Ultraviolet light illuminates the avian nature of the Berlin Archaeopteryx skeleton. Scientific Reports 9, Article number: 6518. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-019-42823-5
- Nicholas R. Longrich, Helmut Tischlinger & Christian Foth (2020). The Feathers of the Jurassic Urvogel Archaeopteryx. In: Foth C., Rauhut O. (eds). The Evolution of Feathers: 119-146. doi: https://doi.org/10.1007/978-3-030-27223-4_8
- Yosef Kiat, Peter Pyle, Amir Balaban & Jingmai K. O'Connor (2021). Reinterpretation of purported molting evidence in the Thermopolis Archaeopteryx. Communications Biology. 4: 837. doi: https://doi.org/10.1038/s42003-021-02349-x
Česká literatura
- SOCHA, Vladimír (2021). Dinosauři – rekordy a zajímavosti. Nakladatelství Kazda, Brno. ISBN 978-80-7670-033-8 (str. 81, 144)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Archaeopteryx na Wikimedia Commons - Galerie Archaeopteryx na Wikimedia Commons
Taxon Archaeopteryx ve Wikidruzích
Média použitá na této stránce
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Autor: H. Raab (User: Vesta), Licence: CC BY-SA 3.0
Archaeopteryx lithographica, specimen displayed at the Museum für Naturkunde in Berlin. (This image shows the original fossil - not a cast.)