Arcidiecéze magdeburská

Magdeburské knížecí arcibiskupství Erzstift Magdeburg Archiepiscopatus Magdeburgensis ←  1180–1680  → znak
Geografie Rozloha knížecího biskupství (fialová) v roce 1250.
Hlavní město	Magdeburg Halle (od roku 1503)
Obyvatelstvo
Jazyky	ostfálština
Náboženství	římskokatolické, luteránské (majoritní od roku 1566)
Státní útvar
Státní zřízení	teokratická (církevní) volená monarchie
Mateřská země	Svatá říše římská Svatá říše římská
Státní útvary a území
Předcházející Saské vévodství Následující Magdeburské vévodství

Arcidiecéze magdeburská (německy Erzbistum Magdeburg) je zaniklá historická římskokatolická diecéze existující v letech 968 až do reformace v 17. století. Území magdeburské knížecí arcidiecéze, bylo v roce 1648 přeměněno na Magdeburské vévodství a roku 1680 podřízeno Braniborskému kurfiřtství.

Bild: © Ajepbah / Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0 de

Na koncilu v Ravenně v roce 967 dosáhl císař Ota I. souhlasu papeže Jana XIII. k založení arcidiecéze v Magdeburgu. Toto rozhodnutí ovlivnilo pravomoci diecéze halberstadtské a arcidiecéze mohučské. Teprve po smrti halberstadtského biskupa Bernharda v únoru 968 a arcibiskupa Viléma v březnu 968 byl Ota schopen realizovat rozhodnutí synodu.

Magdeburská arcidiecéze byla vytvořena z území halberstadtské diecéze. Svatým patronem arcidiecéze byl svatý Mořic. Sousední biskupství braniborské, havelberské, zeitzské, merseburské a míšeňské byla podřízena metropolitovi jako sufragánní.^[1] Prvním magdeburským arcibiskupem se v roce 968 stal ruský misionář a opat weissenburského kláštera, Adalbert. Kromě úřadu metropolity velké církevní provincie nosil také titul Primas Germaniae. O jeho významu v pozdním středověku svědčí velikost magdeburské katedrály.

Ve 12. století založili arcibiskupové též zemskou státní správu. Od roku 1476 se arcidiecéze dostala pod vliv Saska a Braniborska. V roce 1478 si magdeburský arcibiskup Arnošt z Wettinu podrobil město Halle. Tam nechal po roce 1484 vystavět Moritzburg, kam v květnu 1503 přesídlil. Moritzburg se stal hlavní rezidencí magdeburských arcibiskupů.

Během náboženské reformace přestoupila velká část obyvatelstva arcidiecéze k luteránství. Teprve v průběhu třicetileté války získala arcidiecéze dočasně jednoho katolického arcibiskupa, o rekatolizaci obyvatelstva v diecézi však nemohlo být řeč.

Po uzavření Vestfálského míru roku 1648 připadlo území magdeburské knížecí arcidiecéze, tedy majetek magdeburského arcibiskupa, jako dědičné Magdeburské vévodství Braniborskému kurfiřtství. Toto ujednání vstoupilo v platnost po smrti posledního administrátora, vévody Augusta Sasko-Weissenfelského v roce 1680.

V roce 1994 byla založená nová diecéze magdeburská vycházející z tradice někdejší arcidiecéze.^[1]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu magdeburské arcibiskupství na Wikimedia Commons

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Erzbistum Magdeburg na německé Wikipedii.