Arcidiecéze salcburská

Arcidiecéze salcburská Archidioecesis Salisburgensis
Základní informace
Sídlo	Kapitelplatz 2/1 5020 Salzburg
Katedrála	Katedrála sv. Ruperta a Virgila
Arcibiskup	Franz Lackner O.F.M.
Emeritní arcibiskup	Alois Kothgasser SDB Georg Eder
Pomocní biskupové	Andreas Laun OSFS
Generální vikář	Hans Jörg Hofer
Církevní provincie	slacburská
Statistické údaje
Počet děkanátů	20
Počet farností	210
Počet diecézních kněží	219
Počet trvalých jáhnů	38
Rozloha	9 715 km²
Počet obyvatel	707 908
z toho katolíků	501 572 (71 %)
Další informace
Zeměpisné souřadnice	47°47′52,44″ s. š., 13°2′47,4″ v. d.
Web	www.kirchen.net/portal
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arcidiecéze salcburská (latinsky Archidioecesis Salisburgensis) je katolickým metropolitním sídlem v Rakousku, které je současně obsazeno františkánem Franzem Lacknerem.

Arcidiecéze v současnosti spravuje kromě města Salcburk, také celou spolkovou zemi Salcbursko a severovýchod Tyrolska. Je metropolitní diecézí pro západ a jih Rakouska. Hlavním chrámem diecéze je katedrála svatého Ruperta a Virgila.

Byla založena roku 739 jako biskupství a v roce 798 se stala arcibiskupstvím, čímž je po arcibiskupství kolínském druhou nejstarší dosud existující arcidiecézí v německy mluvícím prostoru. V letech 1328 – 1803 byla i suverénním státem (Salcburské knížecí arcibiskupství).

Salcburskému arcibiskupovi náleží titul Primas Germánie.

Historie

Okolo roku 690 založil svatý Rupert na troskách římského města Iuvavum biskupství, roku 696 klášter svatého Petra (Stift Sankt Peter) a roku 714 i ženský klášter benediktinek na Nonnbergu (klášter Nonnberg). V roce 798 bylo biskupství povýšeno na arcibiskupství a stalo se tak církevním centrem Rakouska a části Bavor (tzv. Altbayern).

Arcibiskupu Eberhardovi II., důležitému spojenci Štaufů, se v letech 1200 až 1246 podařilo z dosavadních menších hrabství, fojtství a soudních okrsků vybudovat pevné arcibiskupské panství. S uznáním hranic bavorským velkovévodou roku 1275 začíná poslední fáze postupného osamostatnění Salcburska a vymanění se z bavorského vlivu. Roku 1328 bylo v Salcbursku vydáno vlastní zemské zřízení, čímž se země stala samostatným státem v rámci Svaté říše římské. Jako knížectví-arcibiskupství se Salcbursko vyvíjelo jako nárazníkový stát mezi Bavorskem a habsburskými zeměmi.

V roce 1462 a na přelomu let 1525 a 1526 došlo k selským povstáním. Kníže-arcibiskup Leopold Antonín Firmian donutil v letech 1731–1732 k emigraci asi 20 tisíc protestantů (tzv. salcburští exulanti – Salzburger Exulanten).

Pro hospodářství nebyl v 16. století rozhodující jen obchod se solí, ale i dobývání zlata v Gasteinertalu. Výnosy byly svého času největší v Evropě.

Roku 1803 bylo knížecí arcibiskupství sekularizováno. Jako sekularizované kurfiřtství připadlo Salcbursko Ferdinandu III. Toskánskému a v roce 1805 společně s Berchtesgadenem Rakouskému císařství. Roku 1810 Bavorsku a po Vídeňském kongresu (1816) bez Berchtesgadenu a Rupertiwinkelu opět Rakousku. Samotné arcibiskupství bylo roku 1807 omezeno na území vlastního Salcburska a východu Severního Tyrolska. Až dlouho po zániku Rakouska-Uherska, v roce 1951, arcibiskup Rohracher přestal užívat knížecí titul.

Odkazy

Literatura

• Rudolf Leeb u. a.: Geschichte des Christentums in Österreich. Von der Antike bis zur Gegenwart. Ueberreuter, Wien 2003, ISBN 3-8000-3914-1
• Franz Ortner: Aus der Geschichte der Erzdiözese Salzburg. In: Jahrbuch der Katholischen Kirche in Österreich 1998. Wien 1998, ISBN 3-9500963-0-2
• Ernst Tomek: Kirchengeschichte Österreichs. Tyrolia, Innsbruck – Wien – München 1935–59
• Josef Wodka: Kirche in Österreich. Wegweiser durch ihre Geschichte. Herder, Wien 1959
• Cölestin Wolfsgruber: Kirchengeschichte Österreich-Ungarns. Kirsch, Wien 1909

Související články

• Seznam salcburských biskupů a arcibiskupů

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Arcidiecéze salcburská na Wikimedia Commons