Arenbergové

Arenbergové
Země	Rakouské Nizozemí; Vévodství Arenberg; České království;
Mateřská dynastie	Páni z Ligne
Tituly	1549 hrabě z Arenbergu (připojení erbu a jména třetí rodině); 1576 kníže (Říše); 1595 kníže ze Chimay; 1612 vévoda z Aerschotu; 1612 španělský grand I. třídy; 1644 vévoda z Arenbergu (vévodský titul pro všechny členy rodu); 1773 hrabě ze Schleidenu; 1773 hrabě von der Mar(c)k s důstojenstvím španělského granda; 1803 hrabě ze Recklinghausenu; 1825 predikát Jasnost (Durchlaucht); 1826 vévoda z Arenberg-Meppen (Hannoversko); 1827 francouzský pair (primogeniturně); 1828 francouzský vévoda a pair (primogeniturně); 1832 predikát Jasnost (Durchlaucht; uznání v Prusku); 1832 predikát Jasnost (Durchlaucht) pro všechny členy rodu (Prusko); 1847 predikát Jasnost (Durchlaucht) pro všechny členy rodu (uznání v Rakousku); 1953 belgické potvrzení knížecího stavu (Prince d'Arenberg) s predikátem Jasnost (Altesse Sérénissime); 1993 belgické potvrzení vévodského titulu (von Arenberg) pro hlavu rodu; POZNÁMKY:; 1480 zisk panství Barbançon; 1576 povýšení Arenbergu na okněžněné říšské hrabství; 1802 zisk panství Meppen; 1803 povýšení Meppenu a Recklinghausenu na suverénní vévodství Arenberg (do 1810, resp. 1811); 1814 český inkolát v panském stavu; 1854 dědičný člen Panské sněmovny Pruského zemského sněmu;
Zakladatel	Jan z Ligne-Arenbergu
Rok založení	1547
Konec vlády	1810
Vymření po meči	žijící rod
Poslední vládce	Prosper Ludvík z Arenbergu
Současná hlava	Leopold Herzog von Arenberg
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arenbergové nebo také Arenberkové je dosud žijící šlechtický rod, nosící své jméno po hradu Aremberg a po meči vymřelé rodině Arenberků, jež se po přeslici spojila s hrabaty z Marky a později pány z Ligne. Jejich erb zdobí tři zlaté mišpulové květy v červeném poli.

Původ a první dvě rodiny

Původní rod pánů z Arenberka vymřel po meči roku 1287. Dědička Mattildis se provdala v roce 1298 za Engelberta, hraběte z Marky, jehož potomci byli roku 1459 povýšeni do stavu říšských hrabat, ale v první polovině 16. století vymřeli také po meči.

Třetí rodina

Sňatkem s Markétou, dědičkou Arenbergu roku 1549 přešly jméno, hraběcí titul i statky na Jana z Barbaconu, pocházejícího z vedlejší větve starého henegavského rodu de Ligne (1525–1568).

Jeho syn Karel z Arenbergu (1550–1616) byl válečník a diplomat ve službách Habsburků.^[1] Sňatkem s Annou z Croy z roku 1587 a koupí podstatně rozmnožil statky svého rodu, vyznamenal se jako flanderský admirál a byl roku 1576 od císaře Maxmiliána II. povýšen do stavu říšských knížat. Jeho prvorozený syn Filip Karel z Arenbergu (1587–1640) byl třikrát ženat, naposledy se oženil roku 1632 s Marií Kleofou z Hohenzollern-Sigmaringen. Byl rovněž válečník a diplomat. Zahnul na základě falešného nařčení ze zrady španělské koruny, ve vězení v Madridu.

Karlův vnuk Filip František z Arenbergu (1625–1674) byl velitelem císařských vojsk a obdržel od císaře Ferdinanda III. v roce 1644 titul vévody. Oženil se s Marií Magdalenou z Borja a Doria a zemřel bezdětný. Jeho nástupcem se stal jeho mladší bratr Karel Eugen (1633–1681), jehož oba synové padli v boji proti Turkům. Syn staršího z nich, Filipa Karla Františka († 1691), Leopold (1690–1754), bojoval pod Evženem Savojským v Uhrách a roku 1717 přispěl nemálo k vítězství u Bělehradu. Za války o Polskou posloupnost byl v armádě na Rýně, roku 1737 se stal polním maršálkem a velícím generálem v Nizozemsku. Roku 1743 zprostředkoval alianci Anglie s Holandskem. Dne 27. června 1743 byl v bitvě u Dettink raněn. Roku 1745 se stal polním maršálkem v Henegavsku. Zemřel 4. března 1754 na zámku Arenberg v Heverlee (nyní místní část Lovaně). Arenberg byl důvěrným Voltaireovým přítelem a horlivým podporovatelem Jeana-Jacquesa Rousseaua, jemuž vykázal roční plat.

Jeho syn Karel Maria Raimund (1721–1778) se vyznamenal ve válce o rakouské dědictví a v sedmileté válce. V roce 1757 se stal nejvyšším polním zbrojmistrem, roku 1776 polním maršálkem.

Jeho starší syn Ludvík Engelbert (1750–1820) přišel o zrak po zranění střelnou zbraní na honbě. Jeho dcera byla nešťastná kněžna Pavlína ze Schwarzenberga, která roku 1810 uhořela při požáru paláce v Paříži na plese k oslavě zásnub Napoleona I. s arcivévodkyní Marií Luisou.

Jeho syn Prosper Ludvík (1785–1861) byl zpočátku rakouským důstojníkem, ještě za otcova života roku 1803 se zavázal, že bude držet otcovy rodinné statky. V roce 1806 byl přinucen přistoupit k rýnskému spolku, roku 1801 ve své zemi ztratil statky na levém břehu Rýna, načež mu byla náhradou dána vestfálská panství Recklinghausen a Meppen. Arenberg se zúčastnil válečných výprav v Prusku a Španělsku, roku 1811 byl zajat Angličany a zůstal v zajetí až do roku 1814. Již roku 1810 byla Arenberkům odňata suverenita a roku 1814 vídeňský kongres jejich zemi mediatizoval (stala se poddanou zemí jiného státu). Vévodové z Arenberku měli od roku 1824 volební hlas na provinčním vestfalském sněmu a byli dědičnými členy pruské panské sněmovny.

Hlavou rodu se stal po Prosperovi Ludvíkovi roku 1861 jeho syn Engelbert-August (také Engelbert I.) (1824–1875). Po něm byl hlavou rodu Engelbert-Maria (také Engelbert II., žil 10. srpna 1872–1949), jehož poručnicí byla jeho matka vévodkyně Eleonora (* 1845), dcera prince Arnošta z Arenbergu († 1857). Vévoda sídlil v Bruselu, kde se dochovala bohatá rodinná obrazárna, a také na zámku Klemenswerthu u Meppenu. Měl rozsáhlé statky v Německu, Belgii a Francii, s ročními příjmy 800 000 zlatých.

Z rodiny pochází také americký filmový herec Lee Arenberg (* 18. července 1962 v Palo Alto, Kalifornie).

Český inkolát

v Čechách vlastnili členové rodu od roku 1807 do roku 1884 panství Vidim s Kokořínem, na Moravě v letech 1814–1841 statek Pačlavice na Uherskohradištsku a Kojátky u Vyškova. V roce 1814 rod obdržel český inkolát a smí se tedy nazývat českou šlechtou.^[2]

Známí jsou například dva členové rodu: V Praze narozená princezna Sofie, provdaná z Arenbergu, rozená z Auerspergu (1811–1901), byla spisovatelka a básnířka. Její švagr Rudolf z Arenbergu (1817–1879), který se narodil v Erdbergu u Vídně, ale celý činný život prožil v Praze.^[3],^[4]

Současnost

Rod Arenbergů je katolický, dosud prokazatelně žijící. Jeho nynější hlavou je kníže Leopold z Arenbergu.

Odkazy

Reference

Tento článek obsahuje text (volné dílo) z hesla „Arenberg“ Ottova slovníku naučného.

↑ Historie rodu na webové stránce nadace
↑ MAŠEK. Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé Hory do současnosti. Díl I. (A–M), Praha : Argo 2008, s. 30
↑ Pobytová přihláška pražského magistrátu
↑ Přihláška pražského policejního ředitelství

Literatura

ŽUPANIČ, Jan; STELLNER, František; FIALA, Michal. Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české. Praha: Aleš Skřivan ml., 2001. 340 s. ISBN 80-86493-00-8.
MAŠEK. Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé Hory do současnosti. Díl I. (A–M), Praha : Argo 2008, s. 30

Související články

Seznam českých, moravských a slezských šlechtických rodů

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Arenbergové na Wikimedia Commons
Arenberská nadace

[1] Historie rodu na webové stránce nadace

[2] MAŠEK. Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé Hory do současnosti. Díl I. (A–M), Praha : Argo 2008, s. 30

[3] Pobytová přihláška pražského magistrátu

[4] Přihláška pražského policejního ředitelství

[1]

[2]

[3]

[4]

Navigation

Navigace

Tématické portály