Ariadnina nit (film)

Ariadnina nit
Země původuČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Jazykčeština
Délka36 minut
Žánrfilmová pohádka
ScénářLadislav Nevole
RežieVěra Jordánová
Obsazení a filmový štáb
Hlavní roleBoris Rösner
Jana Preissová
Klára Kovaříková
Tomáš Valík
Jana Riháková-Dolanská
… více na Wikidatech
HudbaVadim Petrov
KameraFrantišek Němec
KostýmyJarmila Konečná
StřihVěra Štěpánková
ZvukVáclav Nosek
Výroba a distribuce
PremiéraČeskoslovensko 16. května 1992
TV staniceČTV
DistribuceČeská televize
Ariadnina nit na ČSFDKinoboxuFDbIMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ariadnina nit je český televizní film, který v roce 1992 natočila režisérka Věra Jordánová jako pohádkový příběh na motivy antických bájí.

Báje

Ještě před narozením Minotaura král Minos slíbil, že bohu Poseidonovi obětuje býka, avšak Ariadna byla dcerou krétského krále Minose. Daedalus dostal od Minosa rozkaz postavit Labyrint, aby v něm byl uvězněn Minotaurus, napůl býk a napůl člověk, kterého žena Minose - Pasiphae - porodila po pohlavním styku s býkem. Ještě před narozením Minotaura král Minos totiž slíbil, že bohu Poseidonovi obětuje býka, avšak Minos to odmítl a tak se bůh pomstil tím, že donutil jeho ženu, aby toužila po styku s býkem. Proto bylo nutné Minotaurovi posílat aténské mladé muže a dívky v podobě obětí.

Theseus, aténský mladík, se rozhodl doprovázet jednu ze skupin obětí, avšak do jedné nešťastnice, Ariadny, se zamiloval. Ariadna mu dala nit, kterou umožňuje možnost odpočinutí si v labyrintu, aby byl schopen zabít Minotaura a najít cestu zpátky ven.

Obsazení

Boris RösnerMínos, král Kréty
Jana PreissováPásifaé, Mínosova manželka
Klára KovaříkováAriadna, Mínosova dcera
Tomáš ValíkThéseus
Jana Riháková-Dolanskáslužka Chalkiopa
Jana Šulcovábohyně Athéna
Pavel Skřípalvládce moří Poseidon
Marie Drahokoupilovákněžka
Jana Andresíkováčlenka chóru žen
Jana Hermachováčlenka chóru žen
Hana Packertováčlenka chóru žen
Růžena Rudnickáčlenka chóru žen
Jaroslava Ticháčlenka chóru žen
Lorna Vančurováčlenka chóru žen

Tvůrci a štáb

  • Režie: Věra Jordánová
  • Scénář: Ladislav Nevole
  • Dramaturg: Kateřina Krejčí
  • Hlavní kameraman: František Němec
  • Vedoucí výroby: Milena Rážová
  • Hudba: Vadim Petrov
  • Pohybová spolupráce: Růžena Rudnická, Václav Lux
  • Výtvarník scény: Leopold Zeman
  • Výtvarník kostýmů: Jarmila Konečná
  • Zvuk: Václav Nosek
  • Střih: Věra Štěpánková
  • Střih záznamu: Helena Hovorková, Eva Kolínská
  • Kameramani: Josef Veselý, Božek Slavík, Jan Hušek, Jaroslav Šenfelder
  • Masky: Petr Hovorka, Helena Petřinová
  • Skript: Irena Bočková
  • Asistent režie: Ingrid Tchýnová
  • Pomocná režie: Dagmar Cepková

Produkční a technické údaje

  • Premiéra: 16. květen 1992, ČTV (od 16:25)
  • Výroba: © Československá televize Praha, 1992
  • Výrobní skupina: Tvůrčí skupina Jarmila Turnovská a Ivana Průchová
  • Barva: barevný
  • Jazyk: čeština
  • Délka: cca 34 minut
  • Formát obrazu: 4:3

Odkazy

Literatura

Články v periodikách
  • Anon. Z televizních studií. Rudé právo. Praha: Borgis, 1. únor 1992, roč. 2, čís. 27, s. 4 (přílohy). ISSN 0032-6569. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“