Ariadnina nit (film)
Ariadnina nit | |
---|---|
Země původu | Československo |
Jazyk | čeština |
Délka | 36 minut |
Žánr | filmová pohádka |
Scénář | Ladislav Nevole |
Režie | Věra Jordánová |
Obsazení a filmový štáb | |
Hlavní role | Boris Rösner Jana Preissová Klára Kovaříková Tomáš Valík Jana Riháková-Dolanská … více na Wikidatech |
Hudba | Vadim Petrov |
Kamera | František Němec |
Kostýmy | Jarmila Konečná |
Střih | Věra Štěpánková |
Zvuk | Václav Nosek |
Výroba a distribuce | |
Premiéra | 16. května 1992 |
TV stanice | ČTV |
Distribuce | Česká televize |
Ariadnina nit na ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ariadnina nit je český televizní film, který v roce 1992 natočila režisérka Věra Jordánová jako pohádkový příběh na motivy antických bájí.
Báje
Ještě před narozením Minotaura král Minos slíbil, že bohu Poseidonovi obětuje býka, avšak Ariadna byla dcerou krétského krále Minose. Daedalus dostal od Minosa rozkaz postavit Labyrint, aby v něm byl uvězněn Minotaurus, napůl býk a napůl člověk, kterého žena Minose - Pasiphae - porodila po pohlavním styku s býkem. Ještě před narozením Minotaura král Minos totiž slíbil, že bohu Poseidonovi obětuje býka, avšak Minos to odmítl a tak se bůh pomstil tím, že donutil jeho ženu, aby toužila po styku s býkem. Proto bylo nutné Minotaurovi posílat aténské mladé muže a dívky v podobě obětí.
Theseus, aténský mladík, se rozhodl doprovázet jednu ze skupin obětí, avšak do jedné nešťastnice, Ariadny, se zamiloval. Ariadna mu dala nit, kterou umožňuje možnost odpočinutí si v labyrintu, aby byl schopen zabít Minotaura a najít cestu zpátky ven.
Obsazení
Boris Rösner | Mínos, král Kréty |
Jana Preissová | Pásifaé, Mínosova manželka |
Klára Kovaříková | Ariadna, Mínosova dcera |
Tomáš Valík | Théseus |
Jana Riháková-Dolanská | služka Chalkiopa |
Jana Šulcová | bohyně Athéna |
Pavel Skřípal | vládce moří Poseidon |
Marie Drahokoupilová | kněžka |
Jana Andresíková | členka chóru žen |
Jana Hermachová | členka chóru žen |
Hana Packertová | členka chóru žen |
Růžena Rudnická | členka chóru žen |
Jaroslava Tichá | členka chóru žen |
Lorna Vančurová | členka chóru žen |
Tvůrci a štáb
- Režie: Věra Jordánová
- Scénář: Ladislav Nevole
- Dramaturg: Kateřina Krejčí
- Hlavní kameraman: František Němec
- Vedoucí výroby: Milena Rážová
- Hudba: Vadim Petrov
- Pohybová spolupráce: Růžena Rudnická, Václav Lux
- Výtvarník scény: Leopold Zeman
- Výtvarník kostýmů: Jarmila Konečná
- Zvuk: Václav Nosek
- Střih: Věra Štěpánková
- Střih záznamu: Helena Hovorková, Eva Kolínská
- Kameramani: Josef Veselý, Božek Slavík, Jan Hušek, Jaroslav Šenfelder
- Masky: Petr Hovorka, Helena Petřinová
- Skript: Irena Bočková
- Asistent režie: Ingrid Tchýnová
- Pomocná režie: Dagmar Cepková
Produkční a technické údaje
- Premiéra: 16. květen 1992, ČTV (od 16:25)
- Výroba: © Československá televize Praha, 1992
- Výrobní skupina: Tvůrčí skupina Jarmila Turnovská a Ivana Průchová
- Barva: barevný
- Jazyk: čeština
- Délka: cca 34 minut
- Formát obrazu: 4:3
Odkazy
Literatura
- Články v periodikách
- Anon. Z televizních studií. Rudé právo. Praha: Borgis, 1. únor 1992, roč. 2, čís. 27, s. 4 (přílohy). ISSN 0032-6569.
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“