Aribert Reimann

Aribert Reimann
Aribert Reimann (17. září 2010)
Aribert Reimann (17. září 2010)
Základní informace
Narození4. března 1936
Berlín
Úmrtí13. března 2024 (ve věku 88 let)
Berlín
Žánryopera, klasická hudba a experimentální hudba
Povoláníhudební skladatel, klavírista a libretista
Nástrojeklavír
Členem skupinBerlínská akademie umění
Saská akademie umění
Bavorská akademie krásných umění
Oceněnívelkokříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo (1985)
Bachova cena Svobodného a hansovního města Hamburk (1987)
Frankfurtská hudební cena (1991)
Řád za zásluhy v oblasti umění a věd (1993)
Velký kříž za zásluhy s hvězdou Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo (1995)
… více na Wikidatech
RodičeWolfgang Reimann
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aribert Reimann (4. března 1936 Berlín13. března 2024 Berlín)[1][2] byl německý hudební skladatel, pedagog a klavírista.

Život

Aribert Reimann se narodil 4. března 1936 v Berlíně. Studoval kompozici, kontrapunkt a hru na klavír na Universität der Künste v Berlíně. Po absolvování školy pracoval jako korepetitor v Deutsche Oper Berlin. Na počátku sedmdesátých let se stal členem Akademie der Künste v Berlíně. V letech 1983–1998 působil jako profesor na Universität der Künste v Berlíně. Jako skladatel se stal známým zejména sérií oper na literární témata (August Strindberg, William Shakespeare, Franz Kafka a další). Kromě toho zkomponoval řadu skladeb vokální a komorní hudby. Jeho práce byly oceněny mnoha vyznamenáními. Žil a pracoval v Berlíně.

Vyznamenání

  • 1962 Berliner Kunstpreis für Musik (Junge Generation)
  • 1963 Rompreis mit Villa Massimo-Stipendium
  • 1965 Robert-Schumann-Preis der Stadt Düsseldorf
  • 1966 Förderungspreis der Stadt Stuttgart
  • 1985 Großes Bundesverdienstkreuz
  • 1985 Braunschweiger Ludwig-Spohr-Preis
  • 1986 Prix de composition musicale de la Fondation Prince Pierre de Monaco
  • 1987 Bach-Preis der Freien und Hansestadt Hamburg
  • 1991 Frankfurter Musikpreis
  • 1993 Officier de "L'Ordre du Mérite Culturel" de la Principauté de Monaco
  • 1995 Großes Verdienstkreuz mit Stern des Verdienstordens der Bundesrepublik Deutschland
  • 1999 Commandeur de "L'Ordre du Mérite Culturel" de la Principauté de Monaco
  • 1999 Verleihung der Goldenen Nadel der Dramatiker Union
  • 2002 Preis der Kulturstiftung Dortmund
  • 2002 Berliner Kunstpreis
  • 2006 Arnold Schönberg Prize
  • 2011 Ernst von Siemens Music Prize

Dílo

Aribert Reimann (2014)

Jevištní díla

  • Stoffreste (balet, libreto Günter Grass, 1959, Opernhaus Essen)
  • Ein Traumspiel (opera, libreto Carla Henius podle Augusta Strindberga, 1965, Kiel)
  • Melusine (opera, libreto Claus H. Henneberg podle Yvana Golla, 1971, Schwetzingen)
  • Die Vogelscheuchen (balet, libreto Günter Grass, 1970, Deutsche Oper Berlin)
  • Lear (opera, libreto Claus H. Henneberg podle Williama Shakespearea, 1978, Mnichov, Nationaltheater)
  • Die Gespenstersonate (opera, libreto Uwe Schendel a Aribert Reimann podle Augusta Strindberga, 1984, Berlín, Hebbel-Theater)
  • Troades (opera, libreto Gerd Albrecht a Aribert Reimannpodle Euripida, 1986, Mnichov, Nationaltheater)
  • Das Schloss (opera, libreto Aribert Reimann podle Franze Kafky, 1992, Deutsche Oper Berlin)
  • Bernarda Albas Haus (opera, libreto Aribert Reimann podle Federica Garcíi Lorcy, 2000, Mnichov, Nationaltheater)
  • Medea (podle Franze Grillparzera, 2010, Vídeň, Wiener Staatsoper)
  • L'invisible (opera, libreto skladatel podle Maurice Maeterlincka, 2017, Deutsche Oper Berlin)

Orchestrální skladby

  • Ein Totentanz, suita pro baryton a komorní orchestr (1960)
  • Hölderlin-Fragmente pro soprán a orchestr (1963)
  • Sinfonie podle opery "Ein Traumspiel" (1964)
  • Verrà la morte, kantáta podle Cesare Pavese pro sóla, dva smíšené sbory a orchestr (1966)
  • Ronda pro smyčcový orchestr (1967)
  • Engführung pro tenor a orchestr (1967)
  • Inane, monolog pro soprán a orchestr (1968)
  • Loqui (1969)
  • Fragmenty z opery "Melusine" (1970)
  • Cyklus písní na slova Paula Celana pro baryton a orchetr (1971)
  • Koncert pro klavír a 19 hudebníků (1972)
  • Lines pro soprán a komorní orchestr (1973)
  • Wolkenloses Christfest, requiem pro baryton, violoncello a orchestr (1974)
  • Variationen (1975)
  • Six Poems by Sylvia Plath (1975)
  • Fragmenty z opery Lear pro baryton a orchestr (1976/78)
  • Tři písně na slova Edgara Allana Poa pro soprán a orchestr (1980/82)
  • Chacun sa chimère (Poème visuel na slova Charlese Baudelaira pro tenor a orchestr (1981)
  • Requiem pro sóla, sbor a orchestr (1982)
  • Sedm fragmentů pro orchestr na paměť Robert Schumanna (1988)
  • Devět kusů (1993)
  • Finite Infinity podle básní Emily Dickinson pro soprán a orchestr (1994/95)
  • Koncert pro housle a orchestr (1995/96)
  • Kumi Ori pro baryton a orchestr (1999)
  • Spiralat Halom, Traumspiralen (2002)
  • Nahe Ferne, Momente zu Ludwig van Beethovens Klavierstück in B-Dur (2002/03)
  • Tarde pro soprán a orchestr (2003)
  • Zeit-Inseln (2004)
  • Cantus pro klarinet a orchestr (2006)

Písně

  • März pro vypravěče a basovou flétnu (1966)
  • Entsorgt (baryton, 1989)
  • Shine and Dark podle básně Jamese Joyce pro baryton a klavír levou rukou, 1989)
  • Eingedunkelt (alt, 1992)
  • Lady Lazarus (soprán,1992)
  • Nightpiece (soprán, 1992)
  • Fünf Lieder na slova Paula Celana pro kontratenor a klavír (1994/2001)
  • …ni una sombra, trio soprán, klarinet a klavír podle básně Friedricha Rückerta a Antonio Porchii (2006)
  • Ein Blick war’s, der mich ins Verderben riss. (Monolog Stelly ze stejnojmenné hry Johanna Wolfganga von Goetha pro soprán a klavír, 2014)

Komorní hudba

  • První sonáta pro klavír (1958)
  • Reflexionen für sieben Instrumente (1966)
  • Trovers nach altfranzösischen Troubadour (1967)
  • Spektren pro klavír (1967)
  • Variationen für Klavier (1979)
  • Unrevealed pro baryton a smyčcový kvartet (1981)
  • Gedichte der Maria Stuart von Robert Schumann, op. 135 pro mezosoprána komorní soubor (1988)
  • Auf dem Weg (klavír, 1989/93)
  • ... oder soll es Tod bedeuten? (Osm písní a jeden fragment Felixe Mendelssohna Bartholdyho na básně Heinricha Heineho pro soprán a smyčcový kvartet (1996)
  • Metamorphosen na menuet Franze Schuberta pro deset nástrojů (1997)
  • Drei Gedichte der Sappho (2000)
  • Fanfarrias para el público pro 15 dechových nástrojů (2004)

Odkazy

Reference

  1. DIXON, Gavin. Composer and pianist Aribert Reimann has died, aged 88 [online]. Gramophone, 2024-03-15 [cit. 2024-08-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. FORSTER, Meret. Zum Tod von Komponist Aribert Reimann Meister der Vokalmusik [online]. BR-Klassik, 2024-03-14 [cit. 2024-08-03]. Dostupné online. (německy) 

Literatura

  • Luigi Bellingardi, Alcune riflessioni sulla »Gespenstersonate« di Aribert Reimann, in: Sabine Ehrmann-Herfort/Markus Engelhardt (edd.), »Vanitatis fuga, Aeternitatis amor«. Wolfgang Witzenmann zum 65. Geburtstag, »Analecta Musicologica«, vol. 36, Laaber (Laaber) 2005, pp. 689–695.
  • Siglind Bruhn, Aribert Reimanns Vokalmusik, Waldkirch (Edition Gorz) 2016, ISBN 978-3-938095-21-8.
  • Wolfgang Burde, Aribert Reimann, Mainz (Schott) 2005.
  • Albert Gier, Zurück zu Shakespeare! Claus H. Hennebergs Lear-Libretto für Aribert Reimann und seine englische Übersetzung von Desmond Clayton, in: Herbert Schneider/Rainer Schmusch (edd.), Librettoübersetzung: Interkulturalität im europäischen Musiktheater, Hildesheimn (Olms) 2009, »Musikwissenschaftliche Publikationen«, vol. 32), pp. 329–349.
  • Kii-Ming Lo, Unsichtbarer Herrscher über ein gehorsames Volk. Aribert Reimanns Oper »Das Schloß« nach Franz Kafka, in: Peter Csobádi, Gernot Gruber, Ulrich Müller et al. (edd.), »Weine, weine, du armes Volk!« ─ Das verführte und betrogene Volk auf der Bühne, »Kongreßbericht Salzburg 1994«, Anif/Salzburg (Müller-Speiser) 1995, pp. 663–674.
  • Jürgen Maehder, Aribert Reimanns »Nachtstück« ─ Studien zu musikalischer Struktur und Sprachvertonung, in: Aurora (»Jahrbuch der Eichendorff-Gesellschaft«) 36/1976, pp. 107-121.
  • Jürgen Maehder, Aribert Reimanns »Lear« ─ Anmerkungen zu einigen Strukturproblemen der Literaturoper, program book for the world premiere at the Bavarian State Opera in Munich, München (Bayerische Staatsoper) 1978, pp. 61-73.
  • Jürgen Maehder, Anmerkungen zu einigen Strukturproblemen der Literaturoper, in: Klaus Schultz (ed.), Aribert Reimanns »Lear«. Weg einer neuen Oper, München (dtv) 1984, pp. 79-89.
  • Jürgen Maehder, Aribert Reimann and Paul Celan: The Setting of Hermetic Poetry in the Contemporary German Lied, in: Claus Reschke/Howard Pollack (edd.), German Literature and Music. An Aesthetic Fusion: 1890─1989, »Houston German Studies«, vol. 8, München (Fink) 1992, pp. 263-292.
  • Jürgen Maehder, Étude sur le théâtre musical d'Aribert Reimann ─ de »Lear« à »La sonate des spectres«, programme de salle pour l'Opéra National du Rhin, Strasbourg (TNOR) 1998, pp. 27–45.
  • Jürgen Maehder, Untersuchungen zum Musiktheater Aribert Reimanns. Musikalische Dramaturgie in »Lear« und »Die Gespenstersonate«, in: Jürgen Kühnel/Ulrich Müller/Oswald Panagl (edd.), Musiktheater der Gegenwart. Text und Komposition, Rezeption und Kanonbildung, Anif/Salzburg (Müller-Speiser) 2008, pp. 342–373.
  • Jürgen Maehder, Aribert Reimann et Paul Celan. La mise en musique de la poésie hermétique dans le lied allemand contemporain, in: Antoine Bonnet/ Frédéric Marteau (edd.), Paul Celan, la poésie, la musique. »Avec une clé changeante«, Paris (Hermann) 2015, pp. 351–372.
  • Klaus Schultz (ed.), Aribert Reimanns »Lear«. Weg einer neuen Oper, München (dtv) 1984.
  • Ulrich Tadday (ed.), Aribert Reimann, »Musik-Konzepte«, vol. 139, München (text + kritik) 2008, ISBN 978-3-88377-917-1.
  • Anselm Weyer, Günter Grass und die Musik (= »Kölner Studien zur Literaturwissenschaft«, vol. 16), Frankfurt am Main etc. (Peter Lang) 2007, ISBN 978-3-631-55593-4 (Universität Köln, Dissertation 2005).
  • Sigrid Wiesmann (ed.), Für und Wider die Literaturoper, »Thurnauer Schriften zum Musiktheater«, vol. 6, Laaber (Laaber) 1982.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Aribert Reimann.jpg
Autor: Aldus Rietveld, Licence: CC BY-SA 3.0
Aribert Reimann im Foyergespräch der Oper Frankfurt am 17.09.2010
Aribert Reimann, Pour le Merite 2014.jpg
Autor: StagiaireMGIMO, Licence: CC BY-SA 3.0
Öffentliche Sitzung der Mitglieder des Ordens Pour le mérite für Wissenschaften und Künste 2014 im Konzerthaus am Gendarmenmarkt in Berlin