Arioald

Arioald
Narození6. století
Úmrtí636
Povolánípanovník a válečník
ChoťGundeberga
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arioald také Arivald či Hariwald (?636) byl králem Langobardů na území Itálie v letech 626 až 636.

Životopis

Arioald byl langobardský šlechtic, vévoda z Turína, který vyznával ariánství. Přesto jeho manželkou byla princezna Gundeberga, dcera krále Agilulfa a královny Théodelindy, která byla katolického vyznání. Arioald brzy po svatbě z langobardského trůnu sesadil svého mladého švagra, katolického krále Adaloalda, převzal moc a obnovil arianství. Podle Paula Deacona[1][2] Adaloald trpěl duševní poruchou, Řehoř z Tours ve svém díle Historia Francorum navíc zminil, že Adaloald nechal bez jakéhokoliv důvodu popravit dvanáct langobardských šlechticů. Informace z dochovaných zdrojů tohoto období jsou značně protichůdné, ale patrně odpor šlechty byl důvodem k sesazení Adaloalda z trůnu a jmenovat králem Arioalda.[3]

Poté, co se Arioald stal králem, nechal svou manželku zavřít do kláštera, přitom ji obvinil ze spiknutí proti němu s toskánským vévodou Tassonem. Zorganizoval zavraždění Tassona[pozn. 1] v Ravenně za spoluúčasti Byzantinců, kterým za tuto službu zaplatil velkou částkou peněz.[5]

Arioald měl dobré vztahy s franským králem Dagobertem I., kterému pomohl v boji proti králi Sámovi, který stál v čele konfederace slovanských kmenů ve střední Evropě. Podle Fredegarovy kroniky proti Slovanům vytáhly tři jednotky.[6] První jednotkou byla Dagobertova armáda z Austrasie. Druhou jednotku sestavili Langobardi a třetí jednotku tvořila armáda Alamanů, pod vedením vévody Chrodoberta. Langobardi dosáhli vítězství, když slovanské kmeny porazili v Julských Alpách a stejně jako Alamani zajali velké množství slovanských bojovníků, které vzali do otroctví. Austrasijká armáda, pak byla Slovany poražena v bitvě u Wogastisburgu.[6] Arioald také úspěšně bojoval s Avary, které vytlačil zpět na sever během jejich pokusu o invazi do severovýchodní Itálie.

Odkazy

Poznámky

  1. Mohlo se jednat i o Tassona, vévodu z Furlanska. Fredegarova kronika uvádí podobný příběh, který klade do let 623 až 630. Připisuje jej jistému Tasovi, kterému falešně(?) připisuje titul vévody z Toskánska a který po vzpouře proti králi Arioaldovi je také nalákán do pasti v Ravenně a zabit.[4]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arioald na francouzské Wikipedii.

  1. PAUL DEACON. History of the Langobards. [s.l.]: Rupol klasik Dostupné online. ISBN 978-1-176-39910-5. S. 102. (anglicky) 
  2. PAUL DEACON. Histoire des lombards. [s.l.]: Brepols Dostupné online. ISBN 978-2-503-50319-6. (francouzsky) 
  3. TAYLOR, Pauline. The Latinity of the Liber Historiae Francorum: A Phonological, Morphological and Syntactical Study. [s.l.]: Columbia University Dostupné online. (anglicky) 
  4. WALLACE-HADRILL, John Michael; DEVILLERS, Olivier; MEYERS, Jean; FREDEGARIUS (SCHOLASTICUS). Chronique des temps mérovingiens: livre IV et continuations. Michiganská univerzita: Brepols, 2001. 284 s. Dostupné online. ISBN 978-2-503-51151-1. S. část 50: AD 623, strana 135 & část 69: AD 630, strana 165.. 
  5. GERBERDING, Richard A. A Critical Study of the Liber Historiae Francorum. [s.l.]: University of Oxford Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b Fredegarii Scholastici Chronicum - LXVIII.. [s.l.]: Monum.Germ. Script. r. Meroving. II, 127 Dostupné online. (latinsky) 
Předchůdce:
Adaloald
Langobardský král
626636
Nástupce:
Rothari

Média použitá na této stránce

Emanuele Tesauro Arioald.jpg
Portrait of king Arioald