Aristofanés

Aristofanés
Narození	445 př. n. l. Athény
Úmrtí	385 př. n. l. (ve věku 59–60 let) Athény
Povolání	autor komedií, dramatik a básník
Žánr	komedie
Témata	literatura a drama
Významná díla	Acharňané Ptáci Oblaka Ženský sněm Žáby … více na Wikidatech
Děti	Araros
Rodiče	Filipos
Vlivy	Pindaros Eurípidés Sókratés
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
původní texty na Wikizdrojích
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aristofanés (asi 446 př. n. l. Athény – asi 385 př. n. l.), byl starořecký dramatik, hlavní představitel antické komedie.

O jeho životě není mnoho známo, v letech 430–428 př. n. l. získal dramatické vzdělání a začal psát hry, první z nich ještě anonymně. Při athénských divadelních soutěžích, věnovaných bohu Dionýsovi (Dionýsie a Lénaie), získal třikrát první a třikrát druhou cenu. Aristofanés byl zřejmě váženým občanem, neboť kolem roku 390 př. n. l. zastával úřad prytana. Jeho synové, Araros, Filippos a Nikostratos (?) byli také úspěšní dramatici a inscenovali jeho poslední hry.

Aristofanés napsal přes 40 her, ale v úplnosti se zachovalo pouze jedenáct. Z ostatních je dnes známo celkem 968 zlomků různé délky. Zachoval se jediný antický portrét Aristofana, dvojitá busta s Menandrem, dnes v muzeu v Bonnu.

Aristofanovy komedie se vždy týkají aktuálních událostí a věcí, které Athéňany trápily. Řada z nich persifluje Peloponéskou válku, jiné karikují pokažené mravy mladých, kteří se vzdělávají v sofistických školách, aby pak dokázali obratnými řečmi zesměšnit své rodiče a vytáhnout z nich peníze. V komediích vystupují skutečné a veřejně známé osoby, Aristofanés například karikoval styl dramatika Euripida a v komedii Oblaka posměšně líčí Sókratovu školu. Roku 429 př. n. l., když v komedii Babyloňané nelichotivě vylíčil athénského vojevůdce Kleóna, byl obviněn z pomluvy úředníka a musel se hájit před soudem. O dva roky později se Kleón pokusil zpochybnit Aristofanovo občanství, opět bez úspěchu. Naopak Platón nechává Aristofana (v té době už zesnulého) vystupovat v dialogu Symposion.

V Athénách i později v Římě a v Alexandrii byl Aristofanés velice populární autor. Jeho dílo chválí římští básníci (Horatius) a na jeho komediální styl navazovalo mnoho římských i novověkých a moderních autorů. Aristofanova satira silně ovlivnila anglickou literaturu, hru Ptáci zpracoval Goethe a Heinrich Heine byl přesvědčen, že v jeho době by byl jistě pronásledován cenzurou. Ve 20. století se k němu vracela řada autorů, Pablo Picasso ilustroval Lysistratu a východoněmecký autor Peter Hacks měl velký úspěch s uvedením hry o míru. Dokonce byla po Aristofanovi pojmenována i planetka 2934, která byla objevena 25. září 1960.^[1]

Z Aristofana pocházejí úsloví „nosit sovy do Athén“ i „kde je dobře, tam je vlast“ (Ubi bene, ibi patria).

• Acharňané – o tom, jak jsou Athéňané úplatní (425 př. n. l.)
• Jezdci (424 př. n. l.)
• Vosy, o sudičství Athéňanů (422 př. n. l.)
• Mír, kritika války (421 př. n. l.). Dostupné online.
• Oblaka, satira na Sókratovu školu (418 př. n. l.)
• Ptáci (414 př. n. l.)
• Lysistrata, jak by ženy mohly donutit své muže, aby ukončili válku (411 př. n. l.)
• Ženy slaví Thesmoforie (411 př. n. l.)
• Žáby (405 př. n. l.)
• Ženský sněm – karikatura Platónova ideálního státu (392 př. n. l.)
• Bohatství (388 př. n. l.)

Všechny Aristofanovy hry byly přeloženy i do češtiny.

• Hodovníci, původně uvedeno jako dílo básníka Kallistrata, dnes ztraceno (427 př. n. l.),
• Babyloňané
• Sedláci
• Obchodní lodi
• Muži s pánvemi
• Hrdinové
• Lemňanky
• Stáří
• Čápi
• Ženy ve stanech a další.

• Aristofanés. Ženy o Thesmoforiích : komoedie Aristofanova. Překlad Augustin Krejčí. Praha: Česká akademie císaře Fr. Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1914. Dostupné online. 
• Aristofanés. Ženský sněm : komoedie Aristofanova. Překlad Augustin Krejčí. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1915. Dostupné online. 
• Aristofanés. Vosy : komoedie Aristofanova. Překlad Augustin Krejčí. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1917. Dostupné online. 
• Aristofanés. Lysistrate : komoedie Aristofanova. Překlad Augustin Krejčí. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1911. Dostupné online. 
• Aristofanés. Jezdci : komoedie Aristofanova. Překlad Augustin Krejčí. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1910. Dostupné online. 

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Aristophanes na anglické Wikipedii a Aristophanes na německé Wikipedii.

• Encyklopedie antiky. Praha: Academia 1973. Heslo Ariftofanés, str. 72n.
• Ottův slovník naučný, heslo Aristofanés. Sv. 2, str. 712
• PRAŽÁKOVÁ, Klára. Od včerejška k zítřku : úvahy o dramatě. Praha: Jiránek, 1940. Dostupné online. - kapitola Aristofanovy tři komedie, s. 52-54. 

• Lopado­temacho­selacho­galeo­kranio­leipsano­drim­hypo­trimmato­silphio­parao­melito­katakechy­meno­kichl­epi­kossypho­phatto­perister­alektryon­opte­kephallio­kigklo­peleio­lagoio­siraio­baphe­tragano­pterygon

• Galerie Aristofanés na Wikimedia Commons
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Aristofanés na Wikimedia Commons
• Osoba Aristofanés ve Wikicitátech
• Autor Aristofanés ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Aristofanés
• Digitalizovaná díla Aristofana v Národní digitální knihovně.
• Aristophane na Project Gutenberg (en a další jazyky)
• Aristofanes na Internet Archive (en)