Aristotelova lucerna

Aristotelova lucerna

Aristotelova lucerna (Aristotelis lanterna) je kousací a žvýkací orgán ostnokožců. Nejčastěji se orgán spojuje s ježovkami.[1]

Původ jména

Jako první jej objevil a popsal známý řecký filozof, vědec a učitel Aristotelés. Aristotelés pocházel z lékařské rodiny a díky životu v blízkosti moře se mu naskytla příležitost zkoumat tamější mořské živočichy. O biologii se zajímal už od dětství, a později se zabýval právě i stavbou poměrně složitého ústního ústrojí ježovek, konstruovaného podle čísla pět – tedy z pěti kruhově umístěných zubů.[2]

Později tuto strukturu popsal i ve své knize Historia Animalium neboli Historie zvířat.[3] Jeho popis zněl takto:

„Ve skutečnosti je ústní aparát ježka spojitý z jednoho konce na druhý, ale vzhledem k vnějšímu vzhledu to tak není, ale vypadá jako lucerna s rohy a vynechané rohy.“
— Aristotelés, Historie zvířat[4]

Tento aparát je po něm dodnes pojmenován Aristotelova lucerna.[2]

Popis

Žvýkací aparát ježovky purpurové (Strongylocentrotus purpuratus), na kterém lze vidět pět zubů

Jedná se o složité žvýkací ústrojí se zuby a lištami v ústech ostnokožců.[5][6] Tato složitá struktura se skládá z pěti čelistí[3] a dvaceti pěti pohyblivě spojených trámů a destiček.[7] Vše dohromady je spojeno svaly[3] a umístěno na břišní straně těla v ústech živočicha.[5] Destičky, ústa a trámy jsou převážně vápenité[8] a je možno je jak zasunovat (do ústní části těla), tak jimi i pohybovat ze strany na stranu.[3]

Horní část konstrukce je místo, kde je vytvořen nový zub, který roste rychlostí 1 až 2 milimetry týdně. U spodního konce konstrukce je tvrdý bod nazývaný distální zub. Přestože tento bod je tuhý, má slabou vnější vrstvu, která jí umožňuje ostření během oškrabávání.[3]

Podle Encylopedia Britannica mohou být ústa v některých případech dokonce i jedovatá.[3]

Použití

Aristotelova lucerna slouží ježovkám převážně k seškrabávání nárostů mořských řas.[8] Používají je tak, aby odštěpily řasy od skal a jiných povrchů, stejně jako je používají ke kousání a žvýkání své kořisti.

Během krmení je pět čelistí vytlačeno tak, aby otevřely ústa.[3] Když chce živočich hryznout, čelisti se spojí, aby uchopily kořist nebo řasy. Poté mohou roztrhat nebo žvýkat pohybem svých úst ze strany na stranu.[3]

Reference

  1. ↑ MÜLLEROVÁ, Barbora. Atlas opravdovských příšer : bestiář evoluce živočichů. 1.. vyd. Praha: Labyrint, 2019. 303 s. ISBN 9788086803609. 
  2. ↑ a b SANQUIS - 2007/52 Stageira - rodiště Aristotelovo. www.sanquis.cz [online]. [cit. 2021-04-10]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g h Unikátní námořní život: Aristotelova lucerna. cs.eferrit.com [online]. [cit. 2021-04-10]. Dostupné online. 
  4. ↑ KAZILEK. Aristotle's Lantern. askabiologist.asu.edu [online]. 2009-12-17 [cit. 2021-04-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b JELÍNEK, RNDr. Jan; ZICHÁČEK, RNDr. Vladimír. Biologie pro gymnázia. 11.. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, s.r.o. 2014, 2014. 579 s. ISBN 978-80-7182-338-4. 
  6. ↑ Ostnokožci - Biomach, výpisky z biologie. www.biomach.cz [online]. [cit. 2021-04-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-04-11. 
  7. ↑ ONDREJ.ZICHA(AT)GMAIL.COM, Ondrej Zicha;. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2021-04-10]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b Ostnokožci (Echinodermata). www.zoologie.frasma.cz [online]. [cit. 2021-04-1]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Lanterne d'Aristote (Haeckel).png
Lanterne d'Aristote de Sphaerechinus granularis.
Strongylocentrotus purpuratus 020313.JPG
Autor: Wilson44691, Licence: CC0
Oral surface of Strongylocentrotus purpuratus showing teeth of Aristotle's Lantern, spines and tube feet.