Arkánum

Arkánum nebo arkanum (z latinského „arcanum“ – tajemství) byl termín používaný v 18. a 19. století pro utajované výrobní procesy ať už chemické či fyzikální. Arkánista nebo arkanista byl člověk takového tajemství znalý. Při výrobě porcelánu to byl chemik, jenž znal složení kaolínové pasty a postup při vypalování díla. V té době byla výroba porcelánu státním tajemstvím.[1][2][3]

Úkolem arkánisty byla příprava porcelánové hmoty, stanovení postupu vypalování a také barevný design, zlacení a glazura. Známými arkánisty byli Ehrenfried Walther von Tschirnhaus a Johann Friedrich Böttger, vynálezci evropského porcelánu.[4][5] Známým arkánistou byl také Johann Christoph Glaser, který byl v roce 1747 pověřen výrobou porcelánu v továrně ve Fürstenbergu v Bádensku a kvůli neschopnosti byl v roce 1753 propuštěn. Porcelán se ve Fürstenbergu začal vyrábět až poté, co recept na porcelánovou hmotu vyzradil Johann Kilian Benckgraff po nehodách v porcelánce v Höchstu.

Jako arkánisté byli mnohdy označování také skláři či zpracovatelé kovů, například slévači.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arkanist na německé Wikipedii.

  1. ↑ HANS SCHULZ, GERHARD STRAUSS, OTTO BASLER. Deutsches Fremdwörterbuch: Antinomie-Azur [online]. Walter de Gruyter. S. 228. ISBN 3-11-014816-1. 
  2. ↑ FR. STEGER. Ergänzungs-Conversationslexicon. Ergänzungsblätter zu allen Conversationslexiken. Hrsg. unter der Red. von Fr. Steger [online]. Romberg. S. 579. 
  3. ↑ Arkanista. leporelo.info [online]. [cit. 2020-08-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-02-12. 
  4. ↑ GUSTAV FESTER. Die Entwicklung der chemischen Technik bis zu den Anfängen der Grossindustrie Ein Technologisch-Historischer Versuch [online]. Springer-Verlag. S. 180. ISBN 978-3-642-91528-4. 
  5. ↑ Auf den Spuren alter Kulturen – Band II: Nicht nur eine Chronik des Freundeskreises Alte Kulturen e.V. Freiberg [online]. BoD – Books on Demand. S. 387. ISBN 978-3-7322-2662-7.