Erbovní listina

Nobilitační listina z roku 1785 císaře Leopolda II. Antonu Schenkovi von Stauffenberg (1734–1803)

Erbovní listina či znakové privilegium je listina, která obsahuje slovní popis udělovaného, potvrzovaného nebo polepšeného znaku či erbu a jeho miniaturu nebo alespoň jednu z těchto složek. Právo udělovat znak či erb nebo povyšovat osoby do šlechtického stavu a tedy vydávat takové listiny měl panovník, případně palatin nebo úřad herolda. Listina udělená fyzické osobě (erbovní měšťané, nobilitovaní, šlechta) se označují erbovní listina, nobilitační listina (při současném povýšení do šlechtického nebo do vyššího stavu), listina udělená právnické osobě (města, cechy, církevní instituce) je nazývána znaková listina, znakové privilegium a může obsahovat i další práva (povýšení na město, pečetit barevným voskem, právo výročního trhu apod.).

Historie

Ve středověku erbovní listinou uděloval panovník rytířům erby. Tento typ listin se do střední Evropy rozšířil z Itálie. Nejstarší dochovanou erbovní listinou je privilegium císaře Ludvíka IV. Bavorského z 8. února 1338 hraběti Carbonesi a nejstarší známou nobilitační listinu vydal císař Karel IV. 30. září 1360 frankfurtskému měšťanu a duchovnímu Wickeru Froschovi.

  • Na území dnešního Slovenska vydal první erbovní listinu Karel Robert z Anjou v roce 1326 Mikuláši Herczegovi jako fyzické osobě. Nejstarší znakové privilegium pro právnickou osobu bylo vydáno městu Košice v roce 1369, a to nejen v uherském, ale i v celoevropském měřítku.

Původní jednoduché pergamenové či papírové listy byly ve Svaté říši římské postupně nahrazovány listinami v sešitové formě o 4–6 listech svázaných do sametových nebo kožených desek. Tato forma se poprvé objevuje v polovině 16. století, od poloviny 17. století převažuje.

Listiny se zapisovaly do register buď jen v textové podobě, nebo i s miniaturním vyobrazením erbu. Takovýto soupis privilegií i s popisem a vyobrazením se nazývá armoriál (z latinského označení pro erbovní listiny litteræ armales či litteræ armorum).

Zánik

Se zánikem cechů v roce 1859 zmizela i cechovní heraldika. Zánikem Rakouska-Uherska a Německého císařství († 1918) skončilo vydávání erbovních listin fyzickým osobám a užívání erbu církevními a šlechtickými hodnostáři se stalo soukromou záležitostí.[1]

Městská heraldika

Po vzniku Českolovenska přežila a rozvíjí se heraldika státní a komunální.

Typologie

Z právního hlediska existovaly tři druhy privilegií:

  1. Listina potvrzující existující erb – používala se pouze v počátečním období
  2. Donační listina – uděluje nový, do té doby nepoužívaný erb/znak
  3. Augmentační listina – polepšuje existující erb o nové znamení, nebo mění barvu na kov

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b HRDLIČKA, Jakub. Pražská heraldika : znaky pražských měst, cechů a měšťanů. Lektoři: Václav Ledvinka, Rostislav Nový. Praha: Public history 229 pages s. ISBN 80-901432-8-8, ISBN 978-80-901432-8-9. OCLC 31155977 S. 14, 18. 

Literatura

  • FIALA, Michal; HRDLIČKA, Jakub; ŽUPANIČ, Jan. Erbovní listiny Archivu hlavního města Prahy a nobilitační privilegia studentské legie roku 1648. Praha: Scriptorium, 1997. 
  • FIALA, Michal; KREJČÍK, Tomáš. Erbovní listiny Archivu Národního muzea. Praha: Scriptorium, 2001. ISBN 80-86197-32-8. 
  • GOLDINGER, Walter. Die Standeserhöhungsdiplome unter König und Kaiser Sigismund. Mitteilungen des Instituts für Österreichische Geschichtsforschung. 1970, roč. 78, s. 223–237. 
  • HANÁČEK, Jiří. Vidimované erbovní listiny v MZA Brno. Heraldická ročenka. 2008, s. 111–129. 
  • KREJČÍK, Tomáš. K počátkům erbovních listin. Sborník prací filozofické fakulty Ostravské univerzity. 1994, čís. 144, s. 23–34. 
  • KREJČÍK, Tomáš. K studiu erbovních listin. Archivní časopis. 1977, roč. 27, čís. 3, s. 145–150. 
  • KREJČÍK, Tomáš. Erby a nobilitační listiny. In: Lucemburkové. Česká koruna uprostřed Evropy. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. S. 439–441.
  • KREJČÍK, Tomáš. K diplomatice nobilitačních a erbovních listin v novověku. In: Nobilitace ve světle písemných pramenů. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2009. S. 13–35.
  • KREJČÍK, Tomáš. K problematice rozšíření erbovních listin v českém státě v 15. a na počátku 16. století. In: Inter laurum et olivam. Praha: Karolinum, 2007. S. 221–227.
  • Kol. autorů. Litterae armorum. Erbovní listiny v Národním archivu v Praze. Ostrava – Praha: Ostravská univerzita v Ostravě, Archiv hlavního města Prahy, 2011. ISBN 978-80-86852-34-8. 
  • LUKAČKOVÁ, Lucie. Wappenbriefe und Stadneserhöherungsurkunden als Ausdruck europäischen Kulturtransfers? Beiträge zur diplomatischen Norm und sozialen Praxis im späten Mittelalter. Slezský sborník. Acta Silesiaca. 2013, roč. 111, čís. 1, s. 155–156. 
  • MÍRKA, Jakub. Soupis erbovních listin SOA v Plzni. In: Ročenka Státního oblastního archivu v Plzni. Plzeň: Státní oblastní archiv v Plzni, 2008. S. 81–85.
  • MRVÍK, Vladimír Jakub. Lichtenštejnské palatináty a erbovní listiny. Heraldika a genealogie. 2007, roč. 40, čís. 1–2, s. 5–30. 
  • KAREL, Müller. Erbovní listiny ve Státním oblastním archivu v Opavě. Ostrava: Klub genealogů a heraldiků, 1985. 
  • KAREL, Müller. Erbovní listiny v okresních archívech Severomoravského kraje. Ostrava: Klub genealogů a heraldiků, 1989. 
  • KAREL, Müller. Erbovní listiny v archivech Slezska a severní Moravy. Opava: Zemský archiv v Opavě, 2001. 
  • NOVÝ, Rostislav. První dochovaná erbovní listina české provenience. Genealogické a heraldické listy. Acta genealogica ac heraldica. 2007, roč. 27, čís. 1, s. 14–27. 
  • PAUKRT, Martin. Erbovní listiny ve Státním oblastním archivu v Zámrsku a okresních archivech Královéhradeckého a Pardubického kraje. Sborník prací východočeských archivů. 2007, roč. 11, s. 123–148. 
  • PFEIFER, Gustav. Erby a sociální vzestup – poznámky k zlistinění erbů a k stavovským povýšením v pozdním středověku. Genealogické a heraldické informace. 2008, roč. 12 (27), s. 28–42. 
  • POKORNÝ, Pavel R. Erbovní listiny vyšehradských děkanů. In: Královský Vyšehrad. 2. Sborník příspěvků ke křesťanskému miléniu a k posvěcení nových zvonů na kapitulním chrámu sv. Petra a Pavla. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001. S. 269–280.
  • ŠIŠMIŠ, Milan. Súpis erbových listín na Slovensku. Priebeh a predbežné výsledky. In: Nobilitace ve světle písemných pramenů. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2009. S. 42–45.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Reichsgrafenstands-Diplom Schenk von Stauffenberg 1785.jpg
Erhebung des Freiherrn Anton Schenk von Stauffenberg (1734–1803) in den Reichsgrafenstand durch Kaiser Leopold II., 1785 (dies betraf nur die inzwischen ausgestorbene Wilflinger Linie der Familie)