Armida (Mysliveček)

Armida
Josef Mysliveček
Základní informace
Žánr	dramma per musica
Skladatel	Josef Mysliveček
Libretista	Gianambrogio Migliavacca
Počet dějství	3
Originální jazyk	italština
Literární předloha	Philippe Quinault: Armide (Torquato Tasso: La Gerusalemme liberata)
Premiéra	(15. srpna 1778, Lucca, Teatro Pubblico?) 26. prosince 1779, Milán, Teatro alla Scala
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Armida je italská opera ve třech dějstvích českého skladatele Josefa Myslivečka na libreto italského básníka Gianambrogia Migliavaccy, založené na starším francouzském libretu Philippa Quinaulta pro stejnojmennou operu Jeana-Baptista Lullyho. Je to jedna z mnoha oper, jejichž děj se odehrává v době křížových výprav a zakládá se na postavách a epizodách z eposu Torquata Tassa Osvobozený Jeruzalém. Tato opera (a všechny ostatní Myslivečkovy opery) náleží k žánru vážné opery nazývanému v italštině opera seria.

Vznik a historie díla

Značná část literatury^[1] tradičně uvádí jako první provedení Myslivečkovy Armidy 15. srpen 1778 v Teatro Pubblico v Lucce (milánská Armida by pak byla přepracováním luccké verze), dobové doklady však autora této opery neuvádějí. Spolehlivě se o Myslivečkovu Armidu jedná až u inscenace v milánském divadle Teatro alla Scala, která měla premiéru dne 26. prosince 1779 k otevření karnevalové sezóny 1780 a stala se tak jednou z prvních oper uvedených v tomto divadle. Bylo totiž nově postaveno po požáru původního Teatro Ducale roku 1776 a provoz v něm 3. srpna 1778 zahájila Salieriho opera Europa riconosciuta. Myslivečkova opera byla věnována arcivévodovi Ferdinandovi a jeho manželce Marii Beatrici d'Este.

Myslivečkova milánská Armida výpravou a náročností nastudování předstihla většinu jeho předchozích oper. V obsazení měli přední místo slavná sopranistka Caterina Gabrielliová, Myslivečkova dávná známá, jako Armida, kastrát Luigi Marchesi, rovněž častý Myslivečkův profesní společník, jako Rinaldo a v trojroli Idraota, Odia a dánského šlechtice vystoupil známý mozartovský pěvec, tenorista Valentin Adamberger, který byl později prvním Belmontem v Mozartově Únosu ze serailu. V pěti sborových scénách vystupovalo jedenadvacet sboristů, sborová čísla doprovázel i balet, v řadě scén účinkoval hojný kompars, rovněž orchestr byl obsazen na svou dobu velmi početně. Scénografy byli bratři Riccardiové, strojním technikem Paolo Grassi, kostýmy vytvořili Francesco Motta a Giovanni Mazza. Oproti zvyku neřídil orchestr od cembala Mysliveček sám, zřejmě pro svou nemoc; zastoupil jej v této funkci maestro Giovanni Battista Lampugnani, sám skladatel četných oper.

Přesto tato inscenace skončila neúspěchem, patrně nejničivějším za Myslivečkovy kariéry. Soudobé zprávy^[2] přičítaly část viny Gabrielliové, především však nepřesvědčila Myslivečkova hudba a při reprízách byla řada árií nahrazena áriemi jiných skladatelů, Giuseppa Sartiho a Francesca Bianchiho, kterým obecenstvo okázale aplaudovalo. Jednou z takto postižených árií byla původně Rinaldova árie "Il caro mio bene", kterou Wolfgang Amadeus Mozart obdivoval natolik, že ji aranžoval pro hlas a klavír s novým textem "Ridente la calma," KV 152 (210a). V této podobě se stala jedním z nejčastěji provozovaných Mozartových vokálních děl.

Osoby a první obsazení

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Armida (Mysliveček) na anglické Wikipedii.

Literatura

• PEČMAN, Rudolf. Josef Mysliveček. Praha: Editio Supraphon, 1981. S. 205–213, 234, 253. 
• Daniel E. Freeman, Josef Mysliveček, "Il Boemo" (Sterling Heights, Mich.: Harmonie Park Press, 2009) ISBN 0899901484.