Arne Novák
Prof. PhDr. Arne Novák | |
---|---|
Narození | 2. března 1880 Litomyšl Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 26. listopadu 1939 (ve věku 59 let) Polička Protektorát Čechy a Morava |
Místo pohřbení | Ústřední hřbitov v Brně |
Povolání | spisovatel, literární historik, pedagog, vysokoškolský učitel, literární kritik, učitel, jazykovědec, bohemista, germanista a filolog |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Témata | školství, literární kritika, literární historie, lingvistika, bohemistika, germanistika a literatura |
Manžel(ka) | Jiřina Nováková |
Děti | Radovan Novák[1] |
Rodiče | Josef Novák[2] a Teréza Nováková[2] |
Příbuzní | Theodor Eduard Arnošt Novák[2] a František Vladimír Novák[2] (sourozenci) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
původní texty na Wikizdrojích | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Arne Novák, vlastním jménem Arnošt František Marie Novák (2. března 1880 Litomyšl[3] – 26. listopadu 1939 Polička[4]), byl český výtvarný a literární historik a kritik, bohemista a germanista.
Život
Pocházel ze sedmi dětí středoškolského učitele dr. Josefa Nováka a spisovatelky Terézy Novákové. Všech šest jeho sourozenců předčasně zemřelo, většinou ve věku mladé dospělosti.[5]
Studoval na gymnáziu v Litomyšli a od roku 1895 v Praze. Maturoval v roce 1898. V letech 1898–1902 studoval[6] germanistiku a bohemistiku na Universitě Karlově. V roce 1901 pobýval na univerzitě v Berlíně, roku 1904 na univerzitách v Mnichově a Heidelbergu.
Působil jako středoškolský profesor v Praze a Kutné Hoře.
V roce 1906 se habilitoval na Univerzitě Karlově jako docent německé literatury a roku 1910 rozšířil svou habilitaci i na dějiny literatury české. V roce 1920 se stal řádným profesorem české literatury na Masarykově universitě v Brně. V roce 1921 natrvalo přesídlil do Brna. V letech 1924–1925 byl děkanem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Dvakrát, v letech 1938 a 1939, byl zvolen rektorem Masarykovy university. Je po něm pojmenována ulice, na které dnes sídlí Filozofická fakulta MU.[7]
Jeho zásluhy ve vědních oborech dějiny české a německé literatury byly oceněny řádným členstvím v České akademii věd a umění (zvolen 27. ledna 1936), členem Královské české společnosti nauk se stal 14. ledna 1931,[8] v červnu 1936 byl přijat do Pražského lingvistického kroužku.[9] Od roku 1921 působil jako stálý a čelný spolupracovník redakce Lidových novin. Byl činný také v časopisech Volné směry, Pestrý týden, Lumír, Rozhledy aj.
Rodinný život
Dne 7. července 1908 se v Praze oženil[10] s Jiřinou Novákovou, rozenou Haaszovou (1887–1977)[11], dcerou překladatele Jaroslava Haasze (1860–1939).[12] Manželům Novákovým zemřel po nemoci v roce 1927 syn Radovan, student 2. třídy gymnázia.[13]
Dílo
Byl velmi vzdělaný. V jeho díle je patrný nadhled, velký přehled, ale i analytické a hodnotící schopnosti. Jeho názory ovlivnili jeho učitelé František Xaver Šalda, Jaroslav Vlček a Josef Pekař. V jeho díle je patrný vliv pozitivismu.
Literární věda
- Přehledné dějiny literatury české – první vydání v roce 1910 pod názvem Stručné dějiny literatury české. Postupně byly rozšiřovány (Přehledné dějiny literatury české od nejstarších dob až do politického osvobození, Praha 1922). Naposled vyšly v roce 1995.[14]
- Patero obrázků z dějin knihy (1911) [15]
- Kritika literární (1916 a 1925) – teoretický výklad postupů literární kritiky [16]
- České písemnictví s ptačí perspektivy (1920) [17]
- Zvony domova (1916) – statě o českých spisovatelích
- Z času za živa pohřbených (1923) – úvahy z let válečných [18]
- Nosiči pochodní (1928) – eseje [19]
- Řeči a proslovy (1931) [20]
- Literatura českého klasicismu obrozenského (1933) [21]
- Duch a národ (1936) [22]
- Smrt básníkova (1937) [23]
- Ruchovci a Lumírovci v bojích proti křivdě a za právo (1938) [24]
- Motivy ze spanilé země svatosti a umění (1940) [25]
- Zvony domova – eseje
- Literární atlas československý (2 svazky, spoluautor)
Výtvarné umění a architektura
- T. V. Šimon: Praha. Dvacet pět původních leptů, Praha 1911
- Praha barokní Zlatoroh, Spolek výtvarných umělců Mánes 1915, 1921, František Borový, nakladatelství, Praha 1938, 1947 – eseje o pražské barokní architektuře [26]
- Litomyšl (1916) [27]
- Podobizny žen, Praha 1918, Novina, nakladatelství, Praha 1940 [28]
- La Prague baroque, Aventinum (Otakar Štorch-Marien), Praha 1920, 1938
- Das Barocke Prag, Orbis, Praha 1922
- Jaroslav Veris, Praha 1927
- Brno. Cyklus leptů, Brno 1928
- M. Švabinský. Hlavy známé i neznámé, Praha 1928
- Dílo Václava Rabasa 1908–1941. Soubor obrazů, kreseb a plastik, Praha 1942
Monografie
- Jan Erazim Vocel, Praha 1922 (s. Luborem Niederlem a Vojtěchem Birnbaumem)
- Jan Neruda [29]
- Svatopluk Čech
- Josef Dobrovský [30]
- Viktor Dyk [31]
- Josef Pekař
Odkazy
Reference
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Soupis pražských obyvatel, list 115 • 1880 • Novák, Arnošt. Dostupné online.
- ↑ a b c d Archiv hl. m. Prahy, Soupis pražských obyvatel, list 222 • 1847 • Novák, Josef. Dostupné online.
- ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1871-1881 v Litomyšli, sign.5402, ukn.5578, str.341. Dostupné online
- ↑ Národní listy, 28.11.1939, s.1, v systému Kramerius
- ↑ Dopisy spisovatelky Novákové, jíž děti umíraly jedno za druhým, iDNES.cz, 18. 6. 2013
- ↑ [1] Matriky Univerzity Karlovy, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy – Novák Arnošt, 2. 3. 1880, Litomyšl
- ↑ Profil ulice Arne Nováka [online]. Encyklopedie dějin města Brna. Dostupné online.
- ↑ Členové České akademie věd a umění 1890–1952, s. 216.
- ↑ Pražský lingvistický kroužek v dokumentech, s. 395.
- ↑ Matriční záznam o sňatku Arnošta Nováka s Jiřinou Haaszovou farnosti Strahovského kláštera na Hradčanech v Praze
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu Jiřiny Haaszové farnosti při kostele sv.Václava na Smíchově
- ↑ Encyklopedie města Brna: Jiřina Nováková
- ↑ Lidové noviny, 2.7.1927, s.8 (úmrtní oznámení Radovana Nováka)
- ↑ NOVÁK, Arne. Přehledné dějiny literatury české od nejstarších dob až po naše dny [online]. Olomouc: R. Promberger, 1936-1939 [cit. 2021-10-13]. Dostupné online.
- ↑ NOVÁK, Arne. Patero obrázků z dějin knihy [online]. Praha: Topič, 1911 [cit. 2021-10-13]. Dostupné online.
- ↑ NOVÁK, Arne. Kritika literární [online]. Praha: F. Topič, 1916 [cit. 2021-10-13]. Dostupné online.
- ↑ NOVÁK, Arne. České písemnictví s ptačí perspektivy [online]. Praha: Ot. Štorch-Marien, 1920 [cit. 2021-10-13]. Dostupné online.
- ↑ NOVÁK, Arne. Z času za živa pohřbených [online]. Praha: Zátiší, Knihy srdce i ducha, 1923 [cit. 2021-10-13]. Dostupné online.
- ↑ NOVÁK, Arne. Nosiči pochodní [online]. Praha: Literární odbor Umělecké besedy, 1928 [cit. 2021-10-13]. Dostupné online.
- ↑ NOVÁK, Arne. Řeči a proslovy [online]. Praha: SNK, 1931 [cit. 2021-10-13]. Dostupné online.
- ↑ NOVÁK, Arne. Literatura českého klasicismu obrozenského [online]. Praha: SNK, 1933 [cit. 2021-10-13]. Dostupné online.
- ↑ NOVÁK, Arne. Duch a národ [online]. Praha: Fr. Borový, 1936 [cit. 2021-10-13]. Dostupné online.
- ↑ NOVÁK, Arne. Smrt básníkova [online]. Praha: A. Drégr, 1937 [cit. 2021-10-13]. Dostupné online.
- ↑ NOVÁK, Arne. Ruchovci a Lumírovci v bojích proti křivdě a za právo [online]. Praha: Fr. Borový, 1938 [cit. 2021-10-13]. Dostupné online.
- ↑ NOVÁK, Arne. Motivy ze spanilé země svatosti a umění [online]. Praha: J.A. Drégr, 1940 [cit. 2021-10-13]. Dostupné online.
- ↑ NOVÁK, Arne. Praha barokní [online]. Praha: Mánes, 1921 [cit. 2021-10-13]. Dostupné online.
- ↑ NOVÁK, Arne. Litomyšl [online]. Praha: Topič, 1916 [cit. 2021-10-13]. Dostupné online.
- ↑ NOVÁK, Arne. Podobizny žen [online]. Praha: Novina, 1940 [cit. 2021-10-13]. Dostupné online.
- ↑ NOVÁK, Arne. Jan Neruda [online]. Praha: Manes, 1910 [cit. 2021-10-13]. Dostupné online.
- ↑ NOVÁK, Arne. Josef Dobrovský [online]. Praha: Spolek výtvarných umělců Mánes, 1928 [cit. 2021-10-13]. Dostupné online.
- ↑ NOVÁK, Arne. Viktor Dyk [online]. Praha: Fr. Borový, 1936 [cit. 2021-10-13]. Dostupné online.
Literatura
- Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 2, s. 1014-1015, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
- Čeští spisovatelé 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1985. S. 419–421.
- Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 643–644.
- HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2.
- KOSATÍK, Pavel. Česká inteligence : od Jaroslava Golla po Magora. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2011. 382 s. ISBN 978-80-204-2373-3. S. 137–141.
- KUDĚLKA, Milan, a kol. Česká slavistika od počátku 60. let do roku 1918. 1. vyd. Praha: Historický ústav, 1997. 477 s. ISBN 80-85268-69-8. S. 65.
- KUDĚLKA, Milan, a kol. Československá slavistika v letech 1918–1939. 1. vyd. Praha: Academia, 1977. 469 s. S. 236–238.
- KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk, a kol. Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od r. 1760. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 560 s. S. 341–342.
- KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví : od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 1065 s. ISBN 80-7106-252-9.
- MED, Jaroslav. Literární život ve stínu Mnichova (1938–1939). Praha: Academia, 2010. 340 s. ISBN 978-80-200-1823-6.
- NOVÁKOVÁ, Jiřina. Mému muži, Arne Novákovi : výběr z dopisů Jiřiny Novákové-Haaszové. Příprava vydání Olga Jeřábková. Brno: Společnost pro odbornou literaturu – Barrister & Principal : Masarykova univerzita, 2008. 85 s. ISBN 978-80-210-4788-4.
- OPELÍK, Jiří, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 3/I. M–O. Praha: Academia, 2000. 728 s. ISBN 80-200-0708-3. S. 561–569.
- Pražský lingvistický kroužek v dokumentech / Petr Čermák, Claudio Poeta, Jan Čermák. Praha : Academia, 2012. 783 s. ISBN 978-80-200-2097-0.
- PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v kontextech : 1918–1945. Praha: Torst, 2010. 1390 s. ISBN 978-80-721-5391-6.
- ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. S. 215–216.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 459–460.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Arne Novák na Wikimedia Commons
- Osoba Arne Novák ve Wikicitátech
- Autor Arne Novák ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Arne Novák
- Digitalizovaná díla Arne Nováka v Národní digitální knihovně.
- Arne Novák v Encyklopedii dějin města Brna
- Arne Novák v informačním systému abART
- Arne Novák v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- Digitální knihovna Arna Nováka Archivováno 16. 3. 2010 na Wayback Machine. – naskenované volné knihy
- Arne Novák (1880–1939) – bibliografie
- Arne Novák na stránkách Centra dějin české teologie KTF UK Archivováno 7. 3. 2016 na Wayback Machine.
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Arne Novák (vlevo) s manželkou, Litomyšl 1932
Arne Novák (1880–1939) byl český literární historik a kritik, bohemista a germanista.
Autor: Steam Flow, Licence: CC BY-SA 4.0
Vektorizovaný podpis Arne Nováka