Arnošt Emanuel Silva-Tarouca

Arnošt Emanuel Silva-Tarouca
Arnošt Emanuel hrabě Silva-Tarouca v roce 1895 jako čestný předseda Národopisné výstavy českoslovanské v Praze roku 1895
Ministr zemědělství Předlitavska
Ve funkci: 30. srpna 1917 – 30. října 1918
Panovník	Karel I.
Předchůdce	Moritz von Ertl
Nástupce	zánik monarchie
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci: 1892 – 1913
Panovník	František Josef I.
Poslanec Říšské rady
Ve funkci: 1891 – 1907
Panovník	František Josef I.
Člen Panské sněmovny
Ve funkci: 1907 – 1918
Panovník	František Josef I.
Stranická příslušnost
Členství	Strana konzervativního velkostatku
Narození	3. ledna 1860 Čechy pod Kosířem Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	15. srpna 1936 (ve věku 76 let) Schwaigern Německá říše Německá říše
Titul	hrabě (podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení šlechtické tituly neuznává)
Choť	(1885) Marie Antonie z Nostitz-Rienecku (1863–1934)
Rodiče	August Alexandr ze Silva-Tarouca (1818–1872) a Gisela Žofie ze Stolberg-Stolbergu (1824–1864)
Děti	Gisela Helena, provdaná z Lobkowicz (manžel Mořic Lobkowicz)
Příbuzní	bratr: František Josef ze Silva-Tarouca (1858–1936) vnuk: Josef Ferdinand Lobkowicz (1918–1946) vnučka: Marie Antonie Lobkowiczová, provd. Strachwitzová (1914–2003) vnučka: Marie Ida Lobkoviczová, provd. Czerninová (1917–2002) vnuk: František z Lobkovic (1927–1998) pravnuk: Michal Lobkowicz (* 1964)
Alma mater	Vídeňská univerzita Karlo-Ferdin. univ.
Profese	botanik, politik, právník a dendrolog
Ocenění	Císařský rakouský řád Leopoldův
Commons	Arnošt Emanuel Silva-Tarouca
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arnošt Emanuel hrabě Silva-Tarouca (někdy Sylva-Taroucca), v německojazyčných pramenech též Ernst Emanuel Graf von Silva-Tarouca (3. ledna 1860 Čechy pod Kosířem^[1] – 15. srpna 1936 Schwaigern), byl rakouský, respektive český šlechtic, právník, dendrolog a politik, rytíř řádu svatého Jiří. V letech 1917–1918 byl posledním ministrem zemědělství Předlitavska.

Biografie

Původ

Narodil se jako Arnošt Emanuel hrabě Silva-Tarouca, vévoda Tellez da Sylva, markýz ze Strévi a Saccabonello etc., do vlivné šlechtické rodiny Silva-Tarouců původem z Portugalska, jako třetí dítě vysokého státního úředníka Augusta Alexandra Silva-Tarouca (1818–1872) a jeho první manželky Isabely^[zdroj?] Stolberg-Stolberg (1824–1864). Po předčasné smrti jeho otce byl jeho poručníkem moravský šlechtic a politik Egbert Belcredi. Jeho bratrem byl Franz Josef Silva-Tarouca (1858–1936), státní úředník a politik.^[2]

Studium a veřejné aktivity

Arnošt vystudoval gymnázium v Kalksburgu v Dolních Rakousích, práva studoval na univerzitě ve Vídni a Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze^[3] a pak působil krátce jako praktikant při českém místodržitelství v Praze. Vzděláním byl právník, ale jeho soukromý zájem směřoval k přírodě a krajině, dendrologii a botanice. Patřily mu Trmice, Řehlovice, Velké Žernoseky, Vrchnice a Průhonice. Průhonický zámek přestavěl ve stylu české renesance a v jeho okolí založil zámecký park Průhonice coby modelový krajinářsky řešený komplex. Ačkoliv neměl formální dendrologické vzdělání, dosáhl v tomto oboru značných znalostí a publikoval odborné knihy. Od roku 1908 byl prezidentem Dendrologické společnosti Rakousko-Uherska, jejímž byl spoluzakladatelem a významně ji podporoval. Byl také aktivní v katolických spolcích a od roku 1893 se podílel na organizování katolických sjezdů v Rakousku. Ještě v roce 1915 krátce zastával post viceprezidenta Katolického lidového svazu (Katholischer Volksbund für Österreich).^[2]

Stal se čestným předsedou Národopisné výstavy v Praze roku 1895. Na deset let zapůjčil Silva-taroucovský palác (dnes palác Savarin) k umístění sbírek Národopisného muzea českoslovanského.^[3]

Zemským a říšským poslancem

Dlouhodobě byl aktivní i v politice. Ve volbách roku 1891 byl zvolen za poslance Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor), kde reprezentoval velkostatkářskou kurii v Čechách. Mandát obhájil za velkostatkáře ve volbách roku 1897 a volbách roku 1901. Ve vídeňském parlamentu setrval do konce funkčního období sněmovny, tedy do roku 1907.^[4] V parlamentu byl členem Strany konzervativního velkostatku.^[2]

V letech 1892–1913 rovněž zasedal jako poslanec Českého zemského sněmu.^[2] Zde zasedal v kurii svěřeneckého velkostatku.^[3] Poprvé sem byl zvolen v doplňovací volbě 29. září 1892 za kurii velkostatkářskou (svěřenecké velkostatky).^[5] V roce 1907 byl povolán do Panské sněmovny (horní jmenovaná komora Říšské rady), kde setrval až do zániku Rakouska-Uherska.^[2]

Ministrem zemědělství Předlitavska

Jeho politická kariéra vyvrcholila v posledních měsících monarchie, když se ve vládě Ernsta Seidlera 30. srpna 1917 stal ministrem zemědělství Předlitavska. Post si udržel i v následné vládě Maxe Hussarka a vládě Heinricha Lammasche. Funkci zastával až do 30. října 1918 a byl tak posledním šéfem tohoto rezortu v době existence monarchie.^[6] Ještě během roku 1918 se o něm dokonce uvažovalo jako o možném předsedovi vídeňské vlády.^[2]

Závěr života

Ve dvacátých letech udržoval a zveleboval průhonický park, byl předsedou Československé dendrologické společnosti, publikoval své dendrologické a sadovnické zkušenosti (počátkem 20. let vydal obsáhlou příručku Kulturhandbücher für Gartenfreunde). Pro hospodářské potíže, způsobené I. pozemkovou reformou, jakož i z rodinných důvodů- neměl z tragické příčiny potomstvo, které by se bylo schopno o park a zámek starat- se rozhodl park a panství Průhonice prodat v roce 1927 československému státu.^[2]

Zemřel náhle 18. srpna roku 1936 na návštěvě u své dcery Anny, provdané hraběnky Neippergové, na zámku Schwaigern ve Württembersku, kde je také pochován. Jeho potomstvo se zajímá o bývalé panství i osobu pana hraběte dosud, z toho důvodu je v aktivním kontaktu se zastupiteli Průhonic do dnešních dnů.

Rodina

V roce 1885 se seznámil s komtesou Marií Antonií, říšskou hraběnkou Nostic-Rieneck (31. 1. 1863 Praha – 23. 7. 1934 Průhonice). Ta byla majitelkou parku v Průhonicích, který je v současnosti zapsán na seznamu UNESCO. Svatba se konala 16. června téhož roku v kapli Narození Panny Marie v Průhonicích.^[zdroj?] S manželkou Marií Antonií měli celkem devět dětí, dospělého věku se dožilo sedm z nich.

• 1. Marie Adelheid (26. 6. 1886 Trmice – 12. 7. 1945 Bečov nad Teplou)
  • (1910) Jindřich Maria Evžen (11. 3. 1880 Paříž – 25. 4. 1966 Gallmannsegg, Štýrsko), 5. vévoda a 3. kníže Beaufort-Spontin
• 2. Gisela Helena (14. 6. 1887 Trmice – 21. 2. 1958 Praha, pohřbena v Cítově)
  • I. ⚭ (1913) Josef Ferdinand Lobkowicz (4. 9. 1885 Dolní Beřkovice – 25. 10. 1914 Jarosław), JUDr., c. k. komoří, nadporučík, padl za první světové války
  • II. ⚭ (1917) Mořic Lobkowicz (3. 5. 1890 Dolní Beřkovice – 7. 8. 1944 Telč, pohřben v Cítově), generální ředitel První české vzájemné pojišťovny v Praze a signatář Národnostního prohlášení české šlechty z roku 1939
• 3. Anna (28. 9. 1888 Trmice – 17. 7. 1971 Schwaigern)
  • ⚭ hrabě Antonín Arnošt z Neippergu (18. 12. 1883 Doksy – 28. 12. 1947 Schwaigern)
• 4. Josef (20. 10. 1889 Průhonice – 24. 5. 1917), svobodný a bezdětný
• 5. František Xaver (24. 10. 1895 Průhonice – 11. 1. 1980 Seckau, Štýrsko), svobodný a bezdětný
• 6. Amadeus (14. 7. 1898, Průhonice – 21. 11. 1971)
  • ⚭ (1941) Bertha Rabl (24. 2. 1902 Innsbruck – 25. 6. 1964 Štýrský Hradec)
• 7. Eleanora (8. 3. 1901 Průhonice – 23. 9. 1987), svobodná a bezdětná

Odkazy

Reference

Související články

• Silva-Taroucové
• Zámecký park Průhonice
• Průhonice (zámek)

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Arnošt Emanuel ze Silva-Tarouca na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Arnošt Emanuel Silva-Tarouca
• Rodokmen na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)