Arnošt Goldflam

prof. Arnošt Goldflam
Arnošt Goldflam (6. března 2010)
Arnošt Goldflam (6. března 2010)
Rodné jménoArnošt Goldflam
Narození22. září 1946 (77 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materJAMU
Aktivní roky1978–současnost
ChoťPetra Štětinová-Goldflamová
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arnošt Goldflam (* 22. září 1946 Brno) je český herec, dramatik, režisér, pedagog a spisovatel pro děti.

Život

Narodil se v Brně v židovské rodině Otty Goldflama. Domáckým jménem byl přezdíván Ríša.[1] Po absolutoriu Střední všeobecně vzdělávací školy začal studovat medicínu, po dvou semestrech odešel. Pracoval postupně jako slévač, jádrař a dále v Královopolské jako rozpočtář.[2] V roce 1978 vystudoval režii na Janáčkově akademii múzických umění v Brně.[3] Již během studia hrál drobné role v divadle. Po studiu působil v brněnských divadlech Satirické divadlo Večerní Brno a Divadlo X, od studijního věku taktéž vystupoval v Divadle na provázku. V letech 1978 až 1993 působil v prostějovském a později brněnském Hanáckém divadle / HaDivadle. V 80. letech začal být obsazován do menších filmových a televizních rolí. Největší ohlas měly role Arnošta ve filmu Dědictví aneb Kurvahošigutntag a Lustiga ve snímku Lotrando a Zubejda. Další filmy a seriály, kde se objevil, jsou např. Otesánek, Modrý Mauritius, František je děvkař či Proč bychom se netopili. V nynější době[kdy?] režíruje divadelní hry a učí na JAMU a DAMU, profesorem pro obor dramatická umění byl jmenován s účinností od 5. listopadu 2007.

Je podruhé ženatý, z prvního manželství má dceru. Jeho druhou manželkou je výtvarnice a scénografka Petra Goldflamová-Štětinová, se kterou má syna a dceru.[4]

Během období normalizace byl členem Komunistické strany Československa, na podzim roku 1989 ze strany vystoupil.[5] V roce 1974 byl registrován Státní bezpečností (StB) nejprve jako „prověřovaná osoba“, poté jako „kandidát tajné spolupráce“ a nakonec jako „agent“ s krycím jménem Eisenberg se zaměřením na problematiku sionistů.[6] Podle archivářů však jeho spolupráce s StB není podložená jinými fakty a sám Goldflam uvedl, že se našlo pouze jedno konstatování ve spisu jeho kamaráda, redaktora Hlasu Ameriky, ve kterém se uvádí, že je „nespolehlivým člověkem“, který se „kamarádí s nespolehlivými živly“. Kvůli tomu, že působil v režimně nekonformním divadle, kde uváděl vlastní texty, býval předvoláván k výslechům.[7][8]

Filmografie

  • Klíče (1983, TV film)
  • Tisícročná včela (1983) – Grundig
  • Plukovník Starbottle a krásná žalobkyně (1985, TV film)
  • Tichá radosť (1985) – dr. Doboš
  • O Háderunovi a víle Elóře (1986, TV film)
  • Pražákům, těm je hej (1989) – dr. Kalvoda
  • Něžný barbar (1989) – Egon Bondy
  • Zvířata ve městě (1989) – Kupka
  • Poslední (1991, TV film)
  • Vyžilý Boudník (1991) – Vyžilý
  • Dědictví aneb Kurvahošigutntag (1992) – Arnošt
  • Kačenka a strašidla (1992) – novinář
  • Kačenka a zase ta strašidla (1992) – novinář
  • Uctivá poklona, pane Kohn (1993, TV seriál) – Pick (5. díl)
  • Zmrazený Vasil (1993, TV film)
  • Divadelní román (1994, TV film)
  • ...ani smrt nebere (1995) – režisér
  • Fany (1995) – psychiatr
  • Malostranské humoresky (1995) – docent
  • Mutters Courage (1995)
  • Draculův švagr (1996, TV seriál) – 2. Guláš – Anatol
  • Jubileum (1996, TV film)
  • Bumerang (1997) – Ivan Šmahel
  • Četnické humoresky (1997, TV seriál, 6 epizod)
  • Lotrando a Zubejda (1997) – Lustig
  • Císař a tambor (1998) – turecký vyslanec
  • Převeliké klanění právě narozenému Jezulátku aneb Betlém (1998, TV film)
  • Nevěsta pro Paddyho (1999, TV film)
  • Píseň o lítosti (1999, TV film)
  • Otesánek (2000) – gynekolog
  • Případy detektivní kanceláře Ostrozrak (2000, TV seriál) – Holousek
  • Sjezd abiturientů (2000, TV film)
  • O ztracené lásce (2001, TV seriál)
  • Vyhnání z ráje (2001) – Kabrhel
  • Podzimní návrat (2001) – poštovní úředník
  • Večery Analogonu (2002, TV seriál)
  • Nuda v Brně (2003) – hraje Arnošta Goldflama v inscenaci brněnské televize Nešahej na tu plotnu!
  • Modrý Mauritius (2004, TV film)
  • Bazén (2005, TV seriál) – kotelník Mácha
  • Blízko nebe (2005) – Gut
  • Trapasy (2007, TV seriál)
  • Proč bychom se netopili (2007, TV seriál) – Melounek
  • František je děvkař (2008) – profesor Perník
  • Vzhůru dolů! (2008) – otec Josefa Poláška
  • Poste restante (2009) – Jarouškův otec, manžel Libuše Šafránkové
  • Na houby (2011) – otec Josefa Poláška
  • Dědictví aneb Kurvaseneříká (2014)
  • The Zookeeper's Wife (2017) – Janusz Korczak
  • Ohnivý kuře (2018, TV seriál) – Alois

Odkazy

Arnošt Goldflam představuje svoji knihu Standa a dům hrůzy, 2008

Reference

  1. ↑ Měsíc autorského čtení 2011 / Authors´Reading Month 2011: Arnošt Goldflam (Brno). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  2. ↑ Arnošt Goldflam ve Všechnopárty, Česká televize 17.8.2015.
  3. ↑ Vivat academia. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 1997. Dostupné online. S. 158. 
  4. ↑ Žiju v očekávání katastrofy, říká Arnošt Goldflam trpící depresí. iDNES.cz [online]. 2023-05-30 [cit. 2023-05-30]. Dostupné online. 
  5. ↑ TUČEK, Jaroslav. Vzpomínky antihrdiny aneb s Provázky, Hady a Martou na provázku. Brno: Barrister & Principal, 2012. ISBN 978-80-87474-80-8. S. 335. 
  6. ↑ Jmenné evidence. Archiv bezpečnostních složek. StB Brno II. odbor 4. oddělení. 21800 - 22809. Str. 60. Dostupné online: https://www.abscr.cz/data/pdf/knihy//BRN/BRN_21.pdf
  7. ↑ BUMBA, Jan. I křivé obvinění ze spolupráce s StB mělo v mém životě význam, říká režisér Arnošt Goldflam [online]. Plus.rozhlas.cz, 2016-09-22 [cit. 2024-04-05]. Dostupné též zde (od času 7:36). Dostupné online. 
  8. ↑ TŘEŠŇÁK, Petr. Můj život s StB [online]. Respekt.cz, 2003-07-19 [cit. 2024-05-26]. Dostupné online. 

Literatura

  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 123, 167–169, 307, 353, 481.
  • FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 316–317.
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 227. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 160. 
  • KOVALČUK. Josef (ed). Bylo jich pět a půl : 30 let HaDivadla. Brno : Větrné mlýny, 2005. 453 s. ISBN 80-86907-18-X.
  • KOVALČUK. Josef (ed). Hvězdy nad kabinetem múz : HaDivadlo – 2 (1990–2003). Brno : JAMU, Divadelní fakulta ve spolupráci s nakl. Větrné mlýny, 2010. 750 s. ISBN 978-80-86928-87-6.
  • Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. Díl II, 1884–1989 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Státní divadlo, 1989. 784 s. S. 361–364.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 368. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Goldflam 2010.jpg
Autor: MiewEN, Licence: CC0
Arnošt Goldflam, Prague, Czech Republic
Arnost Goldflam.jpg
Autor: che
(Prosím uvádět jako „Petr Novák, Wikipedie“, pokud toto užijete mimo projekty Wikimedia.), Licence: CC BY-SA 3.0
Arnošt Goldflam představuje svoji knihu Standa a dům hrůzy