Arnošt Heidrich

Arnošt Heidrich
Narození	21. září 1889 Josefov
Úmrtí	12. února 1968 (ve věku 78 let) Washington, D.C.
Alma mater	Filozofická fakulta Německé univerzity v Praze Právnická fakulta Německé univerzity v Praze
Povolání	politik, diplomat a publicista
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arnošt Heidrich (21. září 1889, Josefov – 12. února 1968, Washington, D. C.)^[1] byl československý diplomat a zahraniční politik.

Narodil se do rodiny vojenského lékárníka Arnošta Heidricha (??–1922^[2]). Heidrich ml. vystudoval gymnázium v Sarajevu, kam byl jeho otec převelen, a poté práva ve Vídni a v Praze (1912).

Před vznikem ČSR pracoval jako úředník pro místodržitelství v Praze, v letech 1919–1920 absolvoval diplomatický a konzulární kurs na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Od října téhož roku působil ve službách Ministerstva zahraničních věcí, zpočátku jako smluvní a posléze řádný úředník.

Zpočátku byl konzulárním atašé v ústředí, od srpna 1921 pak legačním tajemníkem na čs. zastupitelském úřadě v Ženevě. Po návratu do Prahy v srpnu 1923 byl zařazen do oddělení II/4 pro Společnost národů v politické sekci. Coby expert na problematiku této mezinárodní instituce pravidelně doprovázel i ministra Edvarda Beneše na jeho služebních cestách do Ženevy.

V lednu 1933 byl Heidrich jmenován vedoucím odd. II/4 a roku 1937 také vrchním odborovým radou. V následujícím období se opět zúčastnil některých řádných i mimořádných zasedání Společnosti národů, mj. na podzim 1935 a v březnu 1936, a také jednání čs. diplomacie s velmocemi, například tajných čs. - německých jednání 1936–1937. Tehdy Heidrich pro Beneše vypracoval návrh čs. - německé smlouvy o neútočení.

Krize září 1938 zastihla Arnošta Hedricha v Ženevě, kde od května toho roku působil jako první stálý delegát ČSR u Společnosti národů v Ženevě. V období následujícím po Mnichovské konferenci se ujal funkce prvního čs. předsedy mezinárodní komise pro delimitaci hranic.

Po likvidaci zahraniční služby a vzniku Protektorátu Čechy a Morava byl Heidrich jako vrchní rada přeřazen do Národní a univerzitní knihovny, odkud v roce 1941 přešel do knihovny Královské české společnosti nauk. Současně se zapojil do domácího odboje ve skupině Parsifal informující čs. exilovou vládu v Londýně o situaci v Protektorátu.

Arnošt Heidrich byl od února do května 1945 vězněn v Terezíně a následně na Jenerálce. Propuštěn byl na začátku Pražského povstání, 5. května 1945, na příkaz nacistického pohlavára Karla Hermanna Franka, který chtěl chtěl v Protektorátu ustanovit přechodnou vládu, aby se zabránilo krveprolití. Heidrich však účast v této vládě odmítli.^[3]

Hned po osvobození se vrátil na obnovené Ministerstvo zahraničních věcí. Jmenování prvním generálním sekretářem ministerstva v září toho roku mu umožňovalo výrazně promlouvat do chodu celého úřadu. Opět se zúčastnil mezinárodních jednání, včetně rozhovorů čs. delegace vedené Klementem Gottwaldem v Moskvě, kde Stalin vetoval čs. účast na Marshallovu plánu.

Jako úředník s vazbami na sociální demokracii Heidrich zpočátku setrval v úřadu i po komunistickém převratu. Do USA přes Německo emigroval v polovině listopadu 1948. Tam se stal kromě jiného členem Rady svobodného Československa. Čs. exil zastupoval i ve Shromáždění porobených evropských národů (ACEN).

V roce 1998 mu bylo uděleno čestné občanství města Jaroměře.^[4]

• DEJMEK, Jindřich: Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 82
• DEJMEK, Jindřich. Svědectví Arnošta Heidricha o československé diplomacii a sovětské politice z konce roku 1948. In: Moderní dějiny 17, 2009, č. 2, s. 139-178
• DEJMEK, Jindřich; NĚMEČEK, Jan. Arnošt Heidrich. In: Historie a vojenství, 1993, č. 3, s. 142–150
• MERTLÍKOVÁ, Olga; SÍLOVÁ, Věra. Československá republika v letech 1918-1948 s přihlédnutím k životu a dílu velvyslance Arnošta Heidricha (1889-1968), významného josefovského rodáka. In: MERTLÍKOVÁ, Olga; SÍLOVÁ, Věra. Ročenka Knihovny a muzea v Jaroměři V. . Jaroměř: Městská knihovna a Městské muzeum v Jaroměři. 2001
• NOVÁK, Václav. Pevnostní hřbitov v Josefově. Jaroměř: Město Jaroměř. 2002, s. 7-8
• PEJSKAR, Jožka. Pocta padlým, sv. 1. Curych, 1982, s. 113–123
• HEIDRICH Arnošt. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky: Kdo byl kdo [online]. Praha: Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, 2017 [cit. 2017-10-05]. Dostupné online