Arnošt II. Hohenlohe-Langenburský

Arnošt II. Hohenlohe-Langenburský
kníže z Hohenlohe-Langenburgu
Portrét
Úplné jménoArnošt Vilém Fridrich Karel Maxmilián
Narození13. září 1863
Langenburg, Württemberské království
Úmrtí11. prosince 1950
Langenburg, Západní Německo
ManželkaAlexandra Sasko-Koburská
PotomciGottfried Hohenlohe-Langenburský
Marie Melita Hohenlohe-Langenburská
Alexandra Hohenlohe-Langenburská
Irma Hohenlohe-Langenburská
Alfréd Hohenlohe-Langenburský
RodHohenlohové
OtecHeřman Hohenlohe-Langenburský
MatkaLeopoldina Bádenská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arnošt II. Hohenlohe-Langenburský (Arnošt Vilém Fridrich Karel Maxmilián; 13. září 1863, Langenburg – 11. prosince 1950, Langenburg) byl německý šlechtic a kníže z Hohenlohe-Langenburgu. Během nezletilosti manželčina bratrance Karla Eduarda sloužil v letech 1900 až 1905 jako regent Sasko-kobursko-gothajského vévodství.

Život

Rodina

Arnošt se narodil 13. září 1863 v Langenburgu ve Württemberském království jako nejstarší ze tří dětí a jediný syn knížete Heřmana Hohenlohe-Langenburského a jeho manželky Leopoldiny Bádenské, dcery bádenského prince Viléma. Byl také prasynovcem britské královny Viktorie, protože jeho prababičkou byla Viktorie Sasko-Kobursko-Saalfeldská, matka královny Viktorie, a jeho babičkou byla Feodora Leiningenská, nevlastní sestra královny Viktorie. Arnošt se také 20. dubna 1896 v paláci Ehrenburg v Coburgu oženil s královninou vnučkou Alexandrou, dcerou Alfréda Sasko-Kobursko-Gothajského a Marie Alexandrovny Romanovové.

Vzdělání

Po dokončení střední školy v Karlsruhe studoval mladý princ práva v Paříži, Bonnu, Tübingenu a Lipsku, v Naumburgu v roce 1885 absolvoval první právnickou zkoušku. Po svém důstojnickém výcviku v Berlíně-Lichterfeldu (1886–1891) složil diplomatickou zkoušku (1890–1891) se jmenováním tajemníkem císařského německého velvyslanectví v Petrohradě a Londýně (1891–1894). V následujících letech pracoval ve Štrasburku jako asistent svého otce, knížete Heřmana, císařského guvernéra Alsaska-Lotrinska, a připravoval se na svou budoucí roli šlechtice Württemberského království.

Kariéra

Protože byla jeho manželka dcerou vévody Alfréda Sasko-Kobursko-Gothajského, stal se Arnošt po jeho smrti regentem vévodství. Od 30. července 1900 do 18. července 1905 vládl vévodství jako jménem nezletilého Alfrédova nástupce Karla Eduarda. V roce 1901 byl Arnošt oceněn Velkým křížem řádu württemberské koruny. Poté podnikl několik neúspěšných pokusů prosadit se v politice Německého císařství. Působil jako vedoucí koloniálního oddělení ministerstva zahraničí (1906–1906) a zástupce (1907–1911) a viceprezident říšského sněmu. V roce 1913 se stal Arnošt po smrti svého otce knížetem z Hohenlohe-Langenburgu, což ho opravňovalo zasedat v Kammer der Standesherren [Sněmovně lordů] ve Württembersku, kde již od roku 1895 sloužil jako zástupce svého otce. Své místo ve sněmovně si udržel až do Listopadové revoluce v roce 1918. Během první světové války byl kníže aktivní jako dobrovolník ve vojenských nemocnicích, jako generální delegát na východní frontě a císařský komisař a vojenský inspektor. V roce 1915 byl také poslán jako zvláštní vyslanec do Konstantinopole a na Balkán, aby převzal povinnosti vyslance Hanse Freiherra von Wangenheima, který onemocněl.

Vztah s nacistickou stranou

Po nástupu Adolfa Hitlera k moci v roce 1933 Arnošt vstoupil do nacistické strany jako člen číslo 3726902.

Odchod do důchodu

Po druhé světové válce se Arnošt stáhl do ústraní svého osobního života. Jeho manželka, která trpěla různými nemocemi, zemřela v roce 1942. Věnoval se církevní a ošetřovatelské činnosti a byl členem Německého evangelického církevního sněmu, velitelem Württemberg-Badenschen Genossenschaft (Württembersko-bádenského družstva), guvernérem Braniborské bailivy řádu johanitů, čestným prezidentem württemberského státního spolku Červeného kříže, stejně tak württemberské evangelické lidové ligy. 11. prosince 1950 Arnošt ve věku 87 let v rodném Langenburgu zemřel.

Potomci

20. dubna 1896 se jako dvaatřicetiletý Arnošt oženil s o patnáct let mladší princeznou Alexandrou Sasko-Kobursko-Gothajskou, vnučkou britské královny Viktorie. Manželé spolu měli pět dětí:

Vývod z předků

 
 
 
 
 
Kristián Albrecht Hohenlohe-Langenburský
 
 
Karel Ludvík Hohenlohe-Langenburský
 
 
 
 
 
 
Karolína Stolbersko-Gedernská
 
 
Arnošt I. z Hohenlohe-Langenburgu
 
 
 
 
 
 
Jan Kristián II. ze Solms-Baruth
 
 
Amálie Henrietta ze Solms-Baruth
 
 
 
 
 
 
Frederika Luisa z Reuss-Köstritz
 
 
Heřman Hohenlohe-Langenburský
 
 
 
 
 
 
Karel Fridrich Vilém Leiningenský
 
 
Emich Karel Leiningenský
 
 
 
 
 
 
Kristýna ze Solms-Rödelheimu a Assenheimu
 
 
Feodora Leiningenská
 
 
 
 
 
 
František Sasko-Kobursko-Saalfeldský
 
 
Viktorie Sasko-Kobursko-Saalfeldská
 
 
 
 
 
 
Augusta Reuss Ebersdorf
 
Arnošt II. Hohenlohe-Langenburský
 
 
 
 
 
Fridrich Bádensko-Durlašský
 
 
Karel Fridrich Bádenský
 
 
 
 
 
 
Amálie Nasavsko-Dietzská
 
 
Vilém Bádenský
 
 
 
 
 
 
Ludvík Jindřich Geyer von Geyersberg
 
 
Luisa Karolina z Hochbergu
 
 
 
 
 
 
Maxmiliána Kristýna von Sponeck
 
 
Leopoldina Bádenská
 
 
 
 
 
 
Fridrich II. Evžen Württemberský
 
 
Ludvík Württemberský
 
 
 
 
 
 
Bedřiška Braniborsko-Schwedtská
 
 
Alžběta Alexandra Württemberská
 
 
 
 
 
 
Karel Kristián Nasavsko-Weilburský
 
 
Henrietta Nasavsko-Weilburská
 
 
 
 
 
 
Karolína Oranžsko-Nasavská
 

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ernst II, Prince of Hohenlohe-Langenburg na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Předchůdce:
Heřman
Kníže z Hohenlohe-Langenburgu
Arnošt II.
19131918
Nástupce:
Německé šlechtické tituly zrušeny
Předchůdce:
Ztráta titulu
TITULÁRNÍ
Kníže z Hohenlohe-Langenburgu

Arnošt II.
19191950
Nástupce:
Gottfried

Média použitá na této stránce

Erbprinz Ernst zu Hohenlohe Langenburg.jpg
Erbprinz Ernst zu Hohenlohe Langenburg