Arnošt Kletter

Ernst Kletter von Gromnik
Velitel 22. armádního sboru
Ve funkci: červenec 1918 – listopad 1918
Předchůdce	Árpád Tamásy
Nástupce	funkce zanikla
Velitel 6. armádního sboru
Ve funkci: únor 1918 – červenec 1918
Předchůdce	Adalbert Sorsich
Nástupce	Viktor Weber von Webenau
Velitel 9. armádního sboru
Ve funkci: říjen 1916 – červenec 1917
Předchůdce	Rudolf Králíček
Nástupce	Ludwig Koennen-Horák
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	generál pěchoty (1918), polní podmaršál (1915), generálmajor (1911)
Narození	22. září 1858 Brno
Úmrtí	16. února 1923 (ve věku 64 let) Plzeň
Titul	šlechtic (1917)
Profese	voják
Ocenění	Válečná medaile 1873 (1878) Jubilejní pamětní medaile 1898 (1898) Vojenský záslužný kříž 3. třídy (1904) Vojenský jubilejní kříž (1908) Řád železné koruny 3. třídy (1910) … více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arnošt Kletter šlechtic z Gromniku (německy Ernst Kletter Edler von Gromnik) (22. září 1858 Brno – 16. února 1923 Plzeň) byl rakousko-uherský generál. Do c. k. armády vstoupil jako dobrovolník v roce 1877, poté sloužil u různých posádek v Čechách a Uhrách, jako velitel pluku strávil několik let v Tyrolsku. Na začátku první světové války se prosadil jako velitel divize na východní frontě, poté byl postupně velitelem několika armádních sborů v Itálii. V roce 1917 byl povýšen do šlechtického stavu a v roce 1918 dosáhl hodnosti generála pěchoty. Po rozpadu monarchie byl penzionován a usadil se v Plzni, v roce 1919 mu byla přiznána hodnost generála ve výslužbě v československé armádě.

Narodil se v Brně jako hostinského Antona Klettera. Po absolvování střední školy vstoupil v roce 1878 jako jednoroční dobrovolník do armády a v roce 1878 se zúčastnil okupace Bosny a Hercegoviny. V roce 1880 získal hodnost poručíka a sloužil u 8. pěšího pluku. V letech 1885–1887 studoval na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni a poté byl jako nadporučík zařazen do důstojnického sboru generálního štábu. Jako štábní důstojník sloužil v Josefově a Prešpurku, v roce 1891 byl povýšen na kapitána a v roce 1898 obdržel hodnost majora. Mezitím krátce sloužil také v rodném Brně, později v Komárně. Několik let sloužil u 2. pluku tyrolských císařských myslivců^[1] a od roku 1908 byl jeho velitelem. Mezitím dále postupoval v hodnostech (podplukovník 1903, plukovník 1906). Během služby v Tyrolsku se uplatnil také jako pedagog na důstojnické škole v Innsbrucku, kde v letech 1902–1906 vyučoval taktiku.

V roce 1911 byl povýšen do hodnosti generálmajora a stal se velitelem 37. pěší brigády v Plzni,^[2] kde setrval do začátku první světové války. Po vypuknutí války byl se svou brigádou odvelen na východní frontu, kde se zúčastnil prvních bojů o Halič. Od listopadu 1914 byl velitelem 106. pěší divize^[3] a k datu 1. ledna 1915 obdržel hodnost polního podmaršála.^[4] Po dalších bojích v Polsku se vyznamenal v květnu 1915 prolomením ruských linií u Gromniku. V září 1915 byl se svou divizí převelen na italskou frontu, kde se zúčastnil bitev na Soči. Od října 1916 do září 1917 byl velitelem 9. armádního sboru a poté několik měsíců stál v čele armádní skupiny Kletter, která vznikla z 6. armádního sboru.^[5] V únoru 1918 byl jmenován velitelem 6. armádního sboru v jižním Tyrolsku, poté se znovu vrátil na italské bojiště, kde byl od července 1918 velitelem 22. armádního sboru.^[6] Mezitím k datu 1. května 1918 dosáhl hodnosti generála pěchoty.^[7][8]

K datu 1. ledna 1919 byl penzionován^[9] a usadil se v Plzni, kde sloužil před první světovou válkou. V československé armádě mu byla 1. listopadu 1919 přiznána hodnost generála III. třídy ve výslužbě s nárokem na penzi.^[10] Zemřel o několik let později v Plzni.

Oženil se v roce 1892 v Brně a s manželkou Dorou měl dva syny, Arnošta a Antonína.^[11]

V roce 1917 byl povýšen do šlechtického stavu, diplom byl vystaven k datu 13. prosince 1917. Predikát von Gromnik byl odvozen od úspěchů na východní frontě v roce 1915.^[12] Během vojenské služby získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku,^[13] za první světové války obdržel také německý Železný kříž I. třídy (1917).

• Válečná medaile 1878
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Vojenský záslužný kříž III. třídy (1904)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• Řád železné koruny III. třídy (1910)
• rytířský kříž Leopoldova řádu (1914)
• Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1915)
• Vojenský záslužný kříž II. třídy (1917)
• Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž (1917)
• Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1918)

• BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 183–184 (heslo Ernst Kletter) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)

• Ernst Kletter von Gromnik na webu valka.cz
• Ernst Kletter von Gromnik na webu Rodinný erb