Arnošt Parsch

Arnošt Parsch
Základní informace
Narození12. února 1936
Bučovice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí19. září 2013 (ve věku 77 let)
Brno
ČeskoČesko Česko
Žánrydodekafonie, serialismus, elektroakustická hudba, aleatorická hudba a klasická hudba
Povoláníhudební skladatel, hudební pedagog a muzikolog
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arnošt Parsch (12. února 1936 Bučovice19. září 2013 Brno) byl český hudební skladatel.

Život

Vystudoval ekonomii na Vyšší hospodářské škole ve Vyškově. Pracoval jako ekonom a současně studoval soukromě skladbu u Jaromíra Podešvy a Miloslava Ištvana. V roce 1963 vstoupil na Janáčkovu akademii múzických umění (JAMU) v Brně a pokračoval ve studiu kompozice u Miloslava Ištvana jako řádný student. Studia dokončil v roce 1968[1] a poté pracoval jako tajemník brněnské pobočky Svazu československých skladatelů. V roce 1976 se stal tajemníkem Mezinárodního hudebního festivalu v Brně a v roce 1990 prezidentem jeho direktoria. Na JAMU působil nejprve jako odborný asistent, poté jako externí pedagog a v roce 1996 byl jmenován profesorem.

Od roku 1980 byl členem uměleckého sdružení Camerata Brno, které sdružuje avantgardní hudební skladatele a hudební teoretiky. Členy tohoto sdružení jsou např. skladatel Jiří Bárta, Miloš Štědroň, Radomír Ištvan, Leoš Faltus, Ivo Medek, Michal Košut a Alois Piňos. Ve spolupráci se členy tohoto sdružení publikoval i teoretické práce.

Dílo

Již od dob studií se zabýval moderním skladebnými technikami: dodekafonií, seriální a témbrovou hudbou a aleatorikou. Koncem 60. let formuloval osobitou metodu transpozice konkrétních zvukových dějů. Zkoumal výrazové možnosti cimbálu, cembala a méně obvyklých nástrojových kombinací. Realizoval rovněž elektroakustické skladby. V průběhu 70. let se inspiroval lidovou hudbou jižní Moravy.

Výběr ze skladeb

  • Vzývání lásky (1987)
  • Etudes amoureuses (1995)
  • Hlas řeky
  • Džbánky, smíšený sbor a cappela na slova Pavla Aujezdského
  • Ústa, smíšený sbor a capella na slova Pavla Aujezdského a lidové poezie (1983)
  • Víno, smíšený sbor a cappella na slova Pavla Aujezdského (1976)

Hudebně teoretické práce

  • Arnošt Parsch, Alois Piňos, Jaroslav Šťastný: Náhoda, princip, systém, řád: poznámky k odrazu přírody v současné hudbě
  • Arnošt Parsch, Alois Piňos, Jaroslav Šťastný: Transference hudebních elementů v kompozicích současných skladatelů

Odkazy

Reference

  1. Vivat academia. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 1997. Dostupné online. S. 152. 

Literatura

  • Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Arnošt Parsch
  • Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha
  • Petra Martincová: Symfonická tvorba brněnských autorů v 70. letech 20. století. Diplomová práce, Masarykova univerzita Brno, Pedagogická fakulta, Katedra hudební výchovy, 2006
  • Petra Martincová: Vokální tvorba autorů brněnské Cameraty. Diplomová práce, Masarykova univerzita Brno, Pedagogická fakulta, Katedra hudební výchovy, 2011
  • Jindřiška Bártová: Camerata Brno. Acta musicologica et theatrologica 10, 2004, ISBN 80-85429-87-X

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“