Arnošt Parsch
| Arnošt Parsch | |
|---|---|
| Základní informace | |
| Narození | 12. února 1936 Bučovice  Československo |
| Úmrtí | 19. září 2013 (ve věku 77 let) Brno Česko |
| Žánry | dodekafonie, serialismus, elektroakustická hudba, aleatorická hudba a klasická hudba |
| Povolání | hudební skladatel, hudební pedagog a muzikolog |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Arnošt Parsch (12. února 1936 Bučovice – 19. září 2013 Brno) byl český hudební skladatel.
Život
Vystudoval ekonomii na Vyšší hospodářské škole ve Vyškově. Pracoval jako ekonom a současně studoval soukromě skladbu u Jaromíra Podešvy a Miloslava Ištvana. V roce 1963 vstoupil na Janáčkovu akademii múzických umění (JAMU) v Brně a pokračoval ve studiu kompozice u Miloslava Ištvana jako řádný student. Studia dokončil v roce 1968[1] a poté pracoval jako tajemník brněnské pobočky Svazu československých skladatelů. V roce 1976 se stal tajemníkem Mezinárodního hudebního festivalu v Brně a v roce 1990 prezidentem jeho direktoria. Na JAMU působil nejprve jako odborný asistent, poté jako externí pedagog a v roce 1996 byl jmenován profesorem.
Od roku 1980 byl členem uměleckého sdružení Camerata Brno, které sdružuje avantgardní hudební skladatele a hudební teoretiky. Členy tohoto sdružení jsou např. skladatel Jiří Bárta, Miloš Štědroň, Radomír Ištvan, Leoš Faltus, Ivo Medek, Michal Košut a Alois Piňos. Ve spolupráci se členy tohoto sdružení publikoval i teoretické práce.
Dílo
Již od dob studií se zabýval moderním skladebnými technikami: dodekafonií, seriální a témbrovou hudbou a aleatorikou. Koncem 60. let formuloval osobitou metodu transpozice konkrétních zvukových dějů. Zkoumal výrazové možnosti cimbálu, cembala a méně obvyklých nástrojových kombinací. Realizoval rovněž elektroakustické skladby. V průběhu 70. let se inspiroval lidovou hudbou jižní Moravy.
Výběr ze skladeb
- Vzývání lásky (1987)
- Etudes amoureuses (1995)
- Hlas řeky
- Džbánky, smíšený sbor a cappela na slova Pavla Aujezdského
- Ústa, smíšený sbor a capella na slova Pavla Aujezdského a lidové poezie (1983)
- Víno, smíšený sbor a cappella na slova Pavla Aujezdského (1976)
Hudebně teoretické práce
- Arnošt Parsch, Alois Piňos, Jaroslav Šťastný: Náhoda, princip, systém, řád: poznámky k odrazu přírody v současné hudbě
- Arnošt Parsch, Alois Piňos, Jaroslav Šťastný: Transference hudebních elementů v kompozicích současných skladatelů
Odkazy
Reference
- ↑ Vivat academia. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 1997. Dostupné online. S. 152.
Literatura
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Arnošt Parsch
- Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha
- Petra Martincová: Symfonická tvorba brněnských autorů v 70. letech 20. století. Diplomová práce, Masarykova univerzita Brno, Pedagogická fakulta, Katedra hudební výchovy, 2006
- Petra Martincová: Vokální tvorba autorů brněnské Cameraty. Diplomová práce, Masarykova univerzita Brno, Pedagogická fakulta, Katedra hudební výchovy, 2011
- Jindřiška Bártová: Camerata Brno. Acta musicologica et theatrologica 10, 2004, ISBN 80-85429-87-X
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“