Arnošt Pořízka

Arnošt Pořízka
Narození1897
Úmrtí1980 (ve věku 82–83 let)
Ostrava[1]
Politická stranaVlajka
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Symbol (vlajka) fašistické a kolaborantské organizace Vlajka

Arnošt Pořízka (1897?[1] – 1980?, Ostrava[1]) byl ostravský fašista, za protektorátu pak první z řady velitelů Svatoplukových gard.

Životopis

Arnošt Pořízka se narodil v roce 1897.[1] Arnošt Pořízka byl aktivní ve fašistickém hnutí již za první republiky.[2] Fašistická a kolaborantská organizace Vlajka disponovala za protektorátu elitními údernými složkami (paramilitantními oddíly) českých fašistů, které se nazývaly Svatoplukovy gardy (SG). Tyto gardy se rozšířily po celém protektorátu,[3] ale nejsilnější pozice a podporu měly na Ostravsku.[4]

Během roku 1940 se František Směták spolu s Arnoštem Pořízkou pokusili převzít moc nad Svatoplukovými gardami.[2] Ty tou dobou cvičily v Praze na Střeleckém ostrově a ve svém největším rozmachu měly asi 800 členů.[2]

Po výše uvedené roztržce v Myslíkově ulici byli i František Směták s Arnoštem Pořízkou vyloučeni z řad členů Svatoplukových gard.[2]

V únoru 1940 došlo v rámci Svatoplukových gard k rozkolu, jenž spočíval v tom, že se ostravské křídlo SG odtrhlo od ČNST–Vlajky a dále vystupovalo samostatně.[10] Shromáždění Vlajky byla od té doby pravidelně narušována stoupenci ostravských gardistů.[10] Dobrým příkladem, jak takové narušitelské akce probíhaly, může být událost z 18. června 1940, kdy byla naplánována přednáška Jana Ryse–Rozsévače v Moravské Ostravě (v místním Katolickém domě) na téma „O budoucnosti českého národa“.[10] Toho dne v podvečerních hodinách se před budovou shromáždilo několik desítek ozbrojených gardistů pod vedením Arnošta Pořízky.[10] Jejich cílem bylo násilným útokem znemožnit konání přednášky, což se jim skutečně zdařilo a Jan Rys-Rozsévač se musel zachránit rychlým útěkem oknem do dvora.[10] Situace implikovala násilný policejní zásah, při němž příslušníci policie zajistili u přítomných gardistů mnoho zbraní (2 býkovce, 13 obušků, 2 dýky, 1 poplašná pistole a tyče s hřeby).[10]

V letních měsících 1940 disponovaly SG poměrně značným počtem stoupenců soudě podle toho, že na jejich veřejně pořádaných akcích v Moravské Ostravě se pravidelně scházelo až několik stovek osob.[4] Dokladem toho je například účast 680 osob, členů a stoupenců Svatoplukových gard na přednášce Arnošta Pořízky, která se uskutečnila 18. května 1940.[4][11]

Rétorika a ideové zaměření SG vyznívalo pronacisticky se silným až nenávistným protižidovským akcentem.[4] Běžně gardisté požadovali například prohlášení bývalého prezidenta Edvarda Beneše za zrádce národa, propagovali zřizování pracovních táborů pro Židy a „osoby práce se štítící“, podporovali myšlenku kontroly školství ze strany českých „národovců“ (to jest představitelů SG a dalších kolaborantských organizací českých fašistů).[4] V rezoluci (vztahující se k přednášce Arnošta Pořízky z 18. května 1940) pak dále zaznívaly i požadavky na akceptování nacistické okupační správy, odmítání ideálů a demokratické praxe první republiky jakož i důsledné zavedení platnosti norimberských rasových zákonů na celém území Protektorátu Čechy a Morava.[12] V uvedené Pořízkově rezoluci kupříkladu dále gardisté požadovali „odstranění zločinného židovstva ze životního prostoru českého národa“, úplné hospodářské včlenění Protektorátu Čechy a Morava do nacistického Německa a předání českých rozhlasových stanic v Moravské Ostravě a Brně pod kontrolu gardistů.[4]

Arnošt Pořízka obdržel (v roce 1944 či na přelomu let 1944 / 1945) vyznamenání Čestný štít protektorátu Čechy a Morava s orlicí sv. Václava a to III. stupeň se zlatým věncem.[13] (Totéž vyznamenání v tomtéž stupni obdrželi například i Emanuel Moravec, Jan Rys-Rozsévač či Josef Burda.)[13] Arnošt Pořízka zemřel v Ostravě v roce 1980.[1]

Po skončení druhé světové války byli odsouzeni Mimořádným lidovým soudem (MLS) v Moravské Ostravě zakladatelé Svatoplukových gard Arnošt Pořízka a Jakub Niemczyk k trestu odnětí svobody na dobu 20 let.[4] [p 3] Patnáctiletý trest odnětí svobody obdržel velitel Gajdových gard na Ostravsku Emanuel Jančar.[4] Během procesu s vlajkaři se všichni obžalovaní (a později i odsouzení) chovali klidně bez jediného slova.[15]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Arnošt Pořízka měl velitelské zkušenosti ještě z předešlého svého působení ve Fašistických gardách, které se rekrutovaly ze zakázaných Gajdových gard.[5][6]
  2. ↑ SG zanikly v lednu roku 1943, kdy byla Vlajka na popud ministra Emanuela Moravce rozpuštěna.
  3. ↑ Proces s Arnoštem Pořízkou proběhl dne 28. listopadu 1946 a vynesený trest – dvacetileté vězení – si odpykal jen částečně, po devíti letech byl propuštěn na podmínku a zbytek života prožil v ústraní v Ostravě.[6][14]

Reference

  1. ↑ a b c d e POŘÍZKA Arnošt 0.0.1897-0.0.1980 [online]. Český biografický slovník [cit. 2019-09-20]. (Kategorie: D47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848; 45- Voják nebo partyzán; 48- Politický publicista; * 1897; † 1980 Ostrava). Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h PADEVĚT, Jiří. Rvačky českých fašounů (Krvavá léta 1938 – 1953) [online]. www televize seznam cz, 2018-01-01 [cit. 2019-09-16]. Dostupné online. 
  3. ↑ HLAVINKA, Tadeáš. Čeští novináři ve stínu hákového kříže: Jan Rys-Rozsévač - český Vůdce a sluneční diktátor [online]. www idnes cz, 2016-09-01 [cit. 2019-09-13]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f g h SUCHÁNEK, Marek. Organizace a aktivity českých fašistů na Moravě v letech 1922 – 1945. Brno, 2010 [cit. 2019-09-10]. 146 s. Disertační práce. Masarykova univerzita; Filozofická fakulta; Historický ústav; Historie – České dějiny. Vedoucí práce doc. PhDr. Vladimír Goněc, CSc.. s. Gajdovy gardy (strana 51 až 53); Svatoplukovy gardy (strany 76, 78, 111, 112, 115, 116, 130, 136). Práce o vývoji a organizaci českého fašismu na Moravě v letech 1922–1945; Emanuel Jančar (velitel Junáků NOF pro oblast Ostravska). Dostupné online.
  5. ↑ a b c ŠÍR, Vojtěch. Svatoplukovy gardy [online]. www fronta cz, 2006-01-14 [cit. 2019-09-09]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b CHROBÁKOVÁ-LNĚNIČKOVÁ, Andrea. Fašismus před soudem; Poválečné trestání organizovaných fašistů v Ostravě (1945-1947) [online]. Protimluv – Revue pro kulturu, 2004-12-08 [cit. 2019-09-24]. TEMNÁ MÍSTA (Protimluv – Revue pro kulturu, Ročník 3 / Číslo 3 / vyšlo 8. prosince 2004). Dostupné v archivu. 
  7. ↑ a b CVACHOVCOVÁ, Klára. Pravda vítězí 1938 protičeskoslovenské vysílání vídeňského rozhlasu. Praha, 2016 [cit. 2019-09-10]. 80 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze; Fakulta sociálních věd; Institut komunikačních studií a žurnalistiky; Katedra mediálních studií. Vedoucí práce PhDr. Mgr. Pavel Suk. s. Vojtěch Musil (strany 29 až 33); Jaroslav Čermák (strana 32); Svatoplukovy gardy (strana 17). Práce o vysílání vídeňského rozhlasu „Pravda vítězí“ (v českém a slovenském jazyce) na podzim roku 1938 (tj. v období bezprostředně předcházejícím a následujícím uzavření Mnichovské dohody).. Dostupné online.
  8. ↑ BÁRTA, Zdeněk. Vlastenec vlajkař Čermák odsouzen k trestu smrti [online]. zdenek barta blog idnes cz, 2019-08-15 [cit. 2019-09-10]. Čermák - Jaroslav, člen Vlajky a velitel jejího polovojenského oddílu Svatoplukova garda byl v roce 1946 odsouzen a popraven za kolaboraci s nacisty.. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c d e f g h i j k l m PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík osob: František Směták). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 167, 274, 322, 356. 
  10. ↑ a b c d e f SUCHÁNEK, Marek. Organizace a aktivity českých fašistů na Moravě v letech 1922 – 1945. Brno, 2010 [cit. 2019-09-10]. 146 s. Disertační práce. Masarykova univerzita; Filozofická fakulta; Historický ústav; Historie – České dějiny. Vedoucí práce doc. PhDr. Vladimír Goněc, CSc.. s. Arnošt Pořízka (strany 111, 112, 116). Práce o vývoji a organizaci českého fašismu na Moravě v letech 1922–1945. Dostupné online.
  11. ↑ Moravský zemský archiv v Brně (MZA Brno), B 40/3 F, karton 16 (462)
  12. ↑ Moravský zemský archiv v Brně (MZA Brno), B 40/3 F, karton 16 (462)
  13. ↑ a b Čestný štít Protektorátu Čechy a Morava s orlicí Svatováclavskou (”Svatováclavská orlice”) [online]. 2016-02-02 [cit. 2019-09-24]. Arnošt Pořízka – velitel Svatoplukových gard. Dostupné online. 
  14. ↑ Archiv města Ostravy (AMO), fond: Ústřední národní výbor Ostrava (ÚNV) 1945-1949. Vyšetřující komise (trestní nalézací komise = TNK), K. č. 1047, Tv. 259/46 Pořízka.
  15. ↑ 'Nejhnusnější zrádci národa' dostali oprátku [online]. www lidovky cz, 2011-05-02 [cit. 2019-09-16]. Dostupné online. 

Literatura

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce