Arnošt Procházka

Arnošt Procházka
Narození15. listopadu 1869
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí16. ledna 1925 (ve věku 55 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníspisovatel, překladatel, literární kritik, kritik, básník a sběratel
Národnostčeská
PříbuzníAlois Wachsman synovec
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arnošt Leopold Antonín Procházka (15. listopadu 1869, Praha[1] – 16. ledna 1925, Praha[2]) byl český literární a výtvarný kritik a překladatel moderní evropské literatury. Patří k čelným představitelům české literární dekadence.

Život

Narodil se v zámožné pražské měšťanské rodině divadelního kadeřníka Vavřince Procházky a Františky rozené Landové. Jeho nevlastním synovcem byl Alois Wachsman,[3] Arnoštova matka byla sestrou otce nevlastní matky Aloise Wachsmana.

Studoval malostranské německé gymnázium, v tercii přestoupil na českou střední školu v Novodvorské ulici. Během studií vášnivě četl francouzské naturalisty a symbolisty. Následné studium práv nedokončil, nastoupil do zaměstnání jako praktikant finančního ředitelství, krátce se živil jako úředník u dráhy. Dlouhou dobu se živil při pražském zemském výboru, nejdříve jako běžný úředník, později jako vrchní účetní. V roce 1894 spolu s Jiřím Karáskem ze Lvovic (jenž byl jeho spolužákem) založil dekadentně zaměřený časopis Moderní revue. Ve stejném roce vystoupil z církve katolické.[1]

Krátce poté, co Kamilla Neumannová začala vydávat své Knihy dobrých autorů, se stal hlavním redaktorem této knižnice. Na vydávání se podílel editorsky i překladatelsky, stanovil náklad svazku 1 000 výtisků a pevný den vycházení 25. každého měsíce, inicioval založení dalších knižnic, jednal s autory a s vydavatelkou úzce spolupracoval až do své smrti v roce 1925. Podlehl srdeční chorobě, s níž se léčil roku 1924 v Poděbradech.

Díky své stěžejní kritické a esejistické činnosti se stal Procházka jedním z vůdčích představitelů mladé modernistické kritiky. Trval na výlučnosti světa umění, odmítal jeho ovlivňování každodenní realitou i jeho vliv na ni, "lidovost". Vytvářel kult Individua a Krásy jako antiteze běžné skutečnosti. [4]

Dílo

Překlady

Překládal z germánských a románských jazyků a dále z ruštiny a polštiny. Překlady otiskoval pod nejrůznějšími pseudonymy: Rudolf Bláha, Norbert Fomeš, Ludvík Havelka, Emerich Hladký, Robert Hořan, Lambert Lakosil, Alois Landa, Katuše Lobčová, Jindřich Morávek, Alois Navrátil, Jakub Navrátil, Karel Pudlač, Leopold Pudlač, Julius Skružný, Ferdinand Studnička, Helena Vracelová.

Procházkovy překlady byly některými kritiky (např. František Xaver Šalda, František Chudoba, Václav Ertl) ostře kritizovány.[7][8]

  • Bereničina zahrada – Maurice Barrès. Praha: Vzdělavací bibliotéka, 1890–
  • Slídiči – Charles van Lerberghe. Praha: Moderní revue, 1895
  • Mrtvé lásky: čtyři novelly: Lidské doklady; Mara; Rouhovor; Absurdnost – Federico de Roberto; [Obsahuje přívazky: Dvě novelly humoristické; Srdce ženy – Jules Claretie; Trojlístek ruských povídek; Markýza Teodori – Francesco De Renzis.] Praha: Jan Otto, 1897
  • Filoktétes – André Gide. Praha: Chrysanthem, 1899
  • Co století umírá: psychologické studie – Scipio Sighele. Vinohrady: Hugo Kosterka, 1899
  • Belkiss: královna sábská, axumská a hymiarská – Eugenio de Castro. Praha: Moderní revue, 1900
  • Nietzscheova filosofie – Henri Lichtenberger. Praha: Josef Pelcl, 1900
  • Případ Wagnerův a Nietzsche contra Wagner – Friedrich Nietzsche. Praha: J. Pelcl, 1901
  • Krátký život Baltazara Aldaramina Benátčana – Henri de Régnier. Vinohrady: H. Kosterka, 1904
  • Malý Jeník – Frederik van Eeden. Praha: K. Neumannová, 1905
  • Antikrist: pokus o kritiku křesťanství – Friedrich Nietzsche. Praha: K. Neumannová, 1905
  • Morálka lásky: essaie – Remy de Gourmont. Praha: K. Neumannová, 1906
  • Věž lásky. [1] – Rachilde. Praha: K. Neumannová, 1907
  • Abatyše v Castru; Vittoria Accoramboniová – De Stendhal. Praha: K. Neumannová, 1908
  • Traktér u královny Pedauky – Anatole France. Praha: K. Neumannová, 1909
  • Essaye: lidská duše za socialismu, přednáška o anglické renaissanci, l’envoi, americké dojmy – Oscar Wilde. Praha: K. Neumannová, 1909
  • Princezny lásky: román o japonských kurtisánách – Judith Gautier. Praha: K. Neumannová, 1910
  • Těsná brána: román – André Gide. Praha: K. Neumannová, 1910
  • Sedm princezen; Vetřelkyně – Maurice Maeterlinck. Praha: K. Neumannová, 1910
  • Ecce homo: jak se staneme – čím jsme – Friedrich Nietzsche. Praha: K. Neumannová, 1910
  • Na balkoně – Robert Browning; Hyperion – John Keats. Praha: K. Neumannová, 1911
  • Vévodkyně Padovská: drama o pěti dějstvích – Oscar Wilde. Praha: K. Neumannová, 1911
  • Malý krab a spravedlnost – Frederik van Eeden; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 16. Praha: J. R. Vilímek, 1911
  • Romány marhaníku. Oheň – Gabriele d’Annunzio. Praha: J. R. Vilímek, 1912
  • Paměti bláznovy: román – Gustave Flaubert. Praha: K. Neumannová, 1912?
  • Narkissos, Filoktétes a Prometheus – André Gide. Praha: K. Neumannová, 1912
  • Srdce v očistci: román – Joséphin Péladan. Praha: K. Neumannová, 1912
  • Hamlet čili následky lásky synovské – Jules Laforgue; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 17. Praha: J. R. Vilímek, 1912
  • Zabíječ žab – Rachilde; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 18. Praha: J. R. Vilímek, 1912
  • Egidius a cizinec – Wilhelm Gerard van Nouhuys; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 32. Praha: J. R. Vilímek, 1912
  • U moře – Stanislaw Przybyszewski; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 33. Praha: J. R. Vilímek, 1912
  • Vanina Vanini – Stendhal; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 34. Praha: J. R. Vilímek, 1912
  • Betsabé – André Gide. Praha: Moderní revue, 1913
  • Na ruby – Joris Karl Huysmans. Praha: Knihy dobrých autorů, 1913
  • Soumrak model čili kterak se filosofuje kladivem – Friedrich Nietzsche. Praha: K. Neumannová, 1913
  • Duše domu – Hubert Krains; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 43. Praha: J. R. Vilímek, 1913
  • Nachový muž – Pierre Louÿs; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 44. Praha: J. R. Vilímek, 1913
  • Železná pana – Edouard Dujardin; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 47. Praha: J. R. Vilímek, 1913
  • Strašlivá noc – León Bloy; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 50. Praha: J. R. Vilímek, 1913
  • Vrah – Adolphe Retté; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 53. Praha: J. R. Vilímek, 1913
  • Král Kandaules: drama o třech dějstvích – André Gide; upravil Miloš Klicman. Praha: K. Neumannová, 1914
  • Jiří Dandin, čili, Ošálený manžel: komedie o třech dějstvích – Moliere. Praha: K. Neumannová, 1914
  • Kressida; Helena – André Suares; přeložili Arnošt Procházka, Josef Marek. Praha: K. Neumannová, 1914
  • Neviňátko – Jean Moréas; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 70. Praha: J. R. Vilímek, 1914
  • Budoucí povídka – Paul Adam; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 74. Praha: J. R. Vilímek, 1914
  • Nehybndá cesta – Maurice Renard; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 76. Praha: J. R. Vilímek, 1914
  • Den ze dne – Joris Huysmans; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 77. Praha: J. R. Vilímek, 1914
  • Román zajícův – Francis Jammes; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 79. Praha: J. R. Vilímek, 1914
  • Listy Satyrovy – Remy de Gourmont; původní dřevoryty František Kobliha. Praha: K. Neumannová, 1915
  • Anekdoty, čili, Básně prósou – Stéphane Mallarmé; upravené V. H. Brunnerem. Praha: Moderní revue, 1915
  • Konec Lucie Pellegrinové – Paul Alexis; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 85. Praha: J. R. Vilímek, 1915
  • Drama – Charles Vildrac; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 86. Praha: J. R. Vilímek, 1915
  • Aurela – Joséphin Péladan; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 89. Praha: J. R. Vilímek, 1915
  • Tajemství Dona Juana – Rémy Gourmont; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 90. Praha: J. R. Vilímek, 1915
  • Milenec – Théodore de Banville; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 91. Praha: J. R. Vilímek, 1915
  • Cizí básníci: [Květy zla – Ch. Baudelaire; Herodias – Stéphane Mallarmé; Zrcadlo hodin – Henri de Régnier; Antický sen – Laurent Tailhade aj. Praha: K. Neumannová, 1916
  • On – Fernand Vandérem; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 92. Praha: J. R. Vilímek, 1916
  • Louisa Leclercquová – Paul Verlaine; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 95. Praha: J. R. Vilímek, 1916
  • Neznámá – Robert Scheffer; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 95. Praha: J. R. Vilímek, 1916
  • Mravy Filipových – Jules Renard; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 96. Praha: J. R. Vilímek, 1916
  • Ennoia – André Lebey; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 97. Praha: J. R. Vilímek, 1916
  • Příklad Ninony de Lenclos, milovnice – Jean de Tinan; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 102. Praha: J. R. Vilímek, 1916
  • Výměna: drama o třech dějstvích – Paul Claudel. Praha: K. Neumannová, 1917
  • Muž a sirena – Henri de Régnier. Praha: František Borový, 1917
  • Tragoedie duše – Robert Browning. Praha: K. Neumannová, 1918
  • Isabella: povídka – André Gide. Praha: K. Neumannová, 1919
  • Měšťan Schippel: komedie o pěti dějstvích – Karl Sternheim. Praha: Bedřich Kočí, 1919
  • Chrám lásky: essaie – André Suarès dřevoryty František Horký. Praha: K. Neumannová, 1919
  • Leda, čili, Chvála blahoslavených temnot – Pierre Louys; původním leptem vyzdobil Tavík František Šimon. Praha: Moderní revue, 1920
  • Ženatý kněz: román – Jules Barbey d’Aurevilly. Praha: Ladislav Kuncíř, 1921
  • Nach Paris!: román – Louis Dumur. Praha: Knihovny, 1921
  • Odpoledne faunovo: ekloga – Stéphane Mallarmé. Praha: Moderní revue, 1922
  • Štvanice – Emil Zola; illustroval H. Němeček. Praha: J. R. Vilímek, 1924
  • Deník panské: román – Octave Mirbeau. Plzeň: Beníško a Jeřáb, 1925
  • Na bílé skále – Anatole France. Praha: F. Borový, 1931
  • Dekameron – Giovanni Boccaccio. Praha: Kvasnička a Hampl, 1938

Sběratel

Vybudoval obsáhlou a rozmanitou sbírku grafických prací, vzácných francouzských tisků. První sbírku prodal sám z peněžní tísně, chtěl pomoci své přítelkyni prostitutce. Žena od něj později utekla. Pak shromáždil obdobnou sbírku, která se však po jeho smrti ztratila, část knihovny byla prodána v dražbě a zůstal po ní jen katalog.[9]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2023-02-16]. Dostupné online. 
  2. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých hlavního magistrátu, sign. MAG Z4, s. 202
  3. ↑ VIMR, Vladimír. Malá galerie českých malířů. Praha: Práce, 1980. Dostupné online. Kapitola ALOIS WACHSMANN, s. 129–130. 
  4. ↑ MERHAUT, Luboš; PROCHÁZKA, Arnošt. Prostibolo duše. 2. vyd. Brno: Pavel Křepela, 2000. 98 s. ISBN 80-902653-3-2. Kapitola Prostibolo duše Arnošta Procházky, s. 57–70. 
  5. ↑ Prostibolo duše. ndk.cz [online]. [cit. 2024-07-20]. Dostupné online. 
  6. ↑ Odilon Redon. ndk.cz [online]. [cit. 2024-07-20]. Dostupné online. 
  7. ↑ KORYNTOVÁ, Lucie. Arnošt Procházka překladatel. Plav : měsíčník pro světovou literaturu. 7. - 8. 2007, roč. III., s. 87. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-03. ISSN 1802-4734.  Archivováno 3. 9. 2009 na Wayback Machine.
  8. ↑ ERTL, Václav. Ghetto v mešitě. S. 169–190. Naše řeč [online]. Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1924 [cit. 2021-10-20]. Roč. 8, čís. 6, s. 169–190. Dostupné online. 
  9. ↑ AUTORSKÝ KOLEKTIV. Sběratelství. Praha: Svoboda, 1983. Kapitola Galérie a sbírky v Čechách a na Moravě, s. 150. 

Literatura

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Arnošt Leopold Antonín Procházka.jpg
Portrét – Arnošt Leopold Antonín Procházka (1869 - 1925), Český literární a výtvarný kritik.