Arnošt Saský

Arnošt Saský
Narození	24. března 1441 Míšeň
Úmrtí	26. srpna 1486 (ve věku 45 let) Colditz
Pohřben	Katedrála svatých Jana a Donáta v Míšni
Potomci	Kristina Saská, Fridrich III. Saský, Jan I. Saský, Markéta Brunšvicko-Lüneburská, Arnošt II. Saský, Adalbert Saský a Wolfgang von Sachsen
Otec	Fridrich II. Saský
Matka	Markéta Habsburská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arnošt Saský (německy Ernst von Sachsen, 24. března 1441 Míšeň – 26. srpna 1486 u Colditz) byl saský kurfiřt, lankrabě durynský a markrabě míšeňský. Byl zakladatelem ernestinské linie rodu Wettinů, která vládla v ernestinských vévodstvích až do roku 1918.

Život

Arnošt byl prostředním ze tří synů saského kurfiřta Fridricha II. z manželství s Markétou Habsburskou. V roce 1464, po smrti svého otce, se stal saským kurfiřtem, protože jeho starší bratr zemřel již v roce 1451. Saským zemím vládl Arnošt sám, míšeňským a durynským zemím vládl společně se svým mladším bratrem Albrechtem. V roce 1465 zavedli bratři spolu se strýcem Vilémem tzv. lipskou mincovní reformou nový typ mincí. Za jejich vlády vzkvétala města Drážďany a Míšeň.

Z hlediska zahraničně-politického byli bratři navzdory potížím na české straně (vztah mezi oběma zeměmi byl upraven již v Chebské smlouvě z roku 1459). Za Arnoštova působení se wettinské državy značně rozšířily, V roce 1466 získal Fojtsko. V roce 1472 získal zaháňské knížectví a v roce 1477 panství Sorau, Beeskow a Storkow, čímž se dostal do konfliktu s braniborským kurfiřtem. V roce 1477 se pod saský patronát dostala také města Erfurt a Quedlinburg. Přes loajalitu k císaři Friedrichovi III. usiloval Arnošt i o sblížení s uherským králem Matyášem Korvínem. Pro své mladší syny zajistil úřady magdeburského a mohučského arcibiskupa. Aby toho dosáhl, podnikl v roce 1480 cestu do Říma. Durynsko získali bratři v roce 1482, po smrti strýce Viléma, který zemřel bez potomků.

V roce 1485 se s bratrem Albrechtem tzv. lipským dělením dohodli na rozdělení vlády. Bratři rozpustili svůj společný dvůr, Arnošt připravil rozdělení a nechal bratra rozhodnout, kterou část si chce vybrat. Albrecht si zvolil Míšeň a stal se zakladatelem albertinské větve rodu (latinská verze jména je Albert). Arnošt získal vedle kurfiřtství se Saskem-Wittenberskem také Durynsko, saské falcké hrabství, magdeburské purkrabství, Fojtsko a wettinská území ve Frankách. Arnoštova linie dostala po něm název ernestinská (německy Ernst a latinsky Ernest). Rozdělení domu znamenalo značné oslabení saské pozice v říši.

Arnošt zemřel při nešťastném pádu z koně. V posledních dnech svého života vedl intenzívní kampaň za zvolení budoucího císaře Maxmiliána římským králem. Pohřben byl v míšeňském dómu.

Rodina

V roce 1460 se Arnošt v Lipsku oženil s Alžbětou Bavorskou, dcerou bavorského vévody Albrechta III. Měli 7 dětí:

1. Kristina (1461–1521) ⚭ 1478 Jan I. Dánský, král dánský, norský a švédský
2. Fridrich III. Saský (1463–1525), saský kurfiřt
3. Arnošt II. (1464–1513), arcibiskup magdeburský
4. Adalbert (1467–1484), arcibiskup mohučský
5. Jan (1468–1532), saský kurfiřt
6. Markéta (1469–1528) ⚭ 1487 Jindřich Brunšvicko-Lüneburský
7. Wolfgang

Vývod z předků

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Arnošt Saský na Wikimedia Commons

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ernst (Sachsen) na německé Wikipedii.