Arnošt Schwarzenberg

Arnošt Schwarzenberg
Erb Schwarzenbergů
Majitel statku Tochovice
Ve funkci: 1936 – 1948/1949
Předchůdce	Bedřich Schwarzenberg
Nástupce	statek i zámek znárodněn
Stranická příslušnost
Členství	RSZML Národní souručenství
Vojenská služba
Hodnost	štábní kapitán v záloze[1]
Narození	11. října 1892 Osov Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	18. prosince 1979 (ve věku 87 let) Písek Československo Československo
Místo pohřbení	Schwarzenberská hrobka v Orlíku nad Vltavou
Choť	I. (1916–1934) Alžběta Henrietta, roz. Széchényiová (1895–1957) II. (1973) Mathilda, roz. Gerberová (1899–1999)
Rodiče	Karel IV. ze Schwarzenbergu (1859–1913) a Ida Hoyos-Sprinzenstein (1870–1946)
Děti	Anna Marie, provdaná Bucher (1933–2013)
Příbuzní	nevlastní bratr: Karel V. ze Schwarzenbergu (1886–1914) sestra: Marie Vilemína, provd. Trauttmansdorffová (1896–1945) sestra: Eleonora, provdaná Hartigová (1899–1984) bratr: Jan ze Schwarzenbergu (1903–1978) strýc: František Clam-Gallas (1854–1930) strýc: Bedřich Schwarzenberg (1862–1936) švagr: Ferdinand z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1893–1932) synovec: Karel VI. Schwarzenberg (1911–1986) prasynovec: Karel VII. Schwarzenberg (* 1937)
Zaměstnání	voják, statkář, lesní dělník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arnošt ze Schwarzenbergu (11. října 1892 Osov^[2][3] – 18. prosince 1979 Písek,^[4] celým jménem Arnošt Jan Nepomuk Benedikt Maria Josef Karel Alois Ignát Michael Rafael Gabriel Bedřich Emilian princ ze Schwarzenbergu) byl člen orlické větve rodu Schwarzenbergů, velkostatkář, majitel statku a zámku v Tochovicích u Březnice. V září 1939 podepsal Národnostní prohlášení české šlechty. Byl jediným Schwarzenbergem, který po roce 1948 zůstal v Československu.

Život

Původ a mládí

Arnošt Schwarzenberg se narodil v Osově u Hořic jako syn knížete Karla IV. Schwarzenberga (1859–1913) a jeho druhé manželky Idy Hoyos-Sprinzenstein (1870–1946). Měl staršího bratra Karla V. (1886–1914), který se stal hlavou schwarzenberské sekundogenitury, mladšího bratra Jana (1903–1978), který pracoval v diplomatických službách, další bratr Josef Adolf zemřel krátce po narození. Až do maturity studoval doma, do školy chodil jen skládat zkoušky.^[5] Kromě češtiny se učil i anglicky, německy a francouzsky, zajímal se o historii a geografii, učil se i truhlařit.^[5] Maturoval v roce 1911 na Akademickém gymnáziu v Praze. Absolvoval vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě a následně obchodní akademii. Účastnil se bojů první světové války jako důstojník c. k. 2. pluku hulánů bojů v Itálii. V období Maďarské republiky rad bojoval na Slovensku.^[6] Za první republiky se zapsal na zemědělský obor na technice v Praze, ale studia nedokončil. Po šesti semestrech nastoupil do zaměstnání v Ringhofferových závodech na Smíchově.^[6]

Kariéra a věznění

Od roku 1936 se věnoval správě statku Tochovice s Nestrašovicemi a Starosedlským Hrádkem, které zdědil po strýci Bedřichovi (1862–1936).^[6] Zastával post místopředsedy První české vzájemné pojišťovny (založené roku 1827),^[7] předsedy Melioračního svazu pro Čechy a Moravu, předsedy zemské skupiny Čechy, jako vášnivý myslivec stál v čele České myslivecké jednoty^[8] a v čele Lesního společenství v Blatné, byl delegátem České rady zemědělské pro Březnický okres.^[9] Působil také ve správní radě České životní pojišťovny v Praze.^[6] V září 1939 byl signatářem Národnostního prohlášení české šlechty a během nacistické okupace v době druhé světové války byla na majetek uvalena vnucená správa. V květnu 1945 zakládal Revoluční národní výbor v Březnici a pak se v Praze účastnil bojů na barikádách. Po skončení války v roce 1945 mu byl majetek navrácen, avšak po komunistickém puči v roce 1948 mu byl následně veškerý majetek zkonfiskován. Ve stejném roce v červenci byl zatčen a z vazby na Pankráci propuštěn po 9 měsících v březnu 1949.^{[pozn. 1][pozn. 2]} Poté pracoval jako lesní dělník u státních lesů poblíž Písku. Bydlel v podnájmu v bývalé lékařské ordinaci v Miroticích.^[1] V březnu 1953 byl v hotelu Flora na Vinohradech znovu zatčen. Přibližně čtyři týdny ho vyslýchala Státní bezpečnost v Bartolomějské, pak byl převezen na Pankrác.^[12] Za protistátní činnost byl odsouzen na 10 let vězení. Po rozsudku byl nejdříve uvězněn ve Valdicích u Jičína, kde pracoval v truhlárně, na kohinorce a jako nosič výrobků.^[11] Rok strávil v táboře jáchymovských uranových dolů Bytíz.^[11] Pak pracoval na stavbě sídliště v Příbrami. Poté byl přiřazen na kontrolu vyzařování uranové rudy (OTK – odborná technická kontrola) v Jáchymově (tábor Rovnost).^[10][13] Nasazení u něho vyvolalo leukémii.^[13] Propuštěn byl v dubnu 1957 a následně hospitalizován v nemocnici v Motolu.^[14]

Později opět bydlel v Miroticích a přivydělával si pěstováním léčivých bylin.^[15] Arnošt Schwarzenberg se často stěhoval (vystřídal 24 nájmů), ke konci života žil v Písku.^[15] V tamější nemocnici zemřel 18. prosince 1979 na zápal plic.^[16] Poslední rozloučení se konalo ve strašnickém krematoriu v Praze 23. prosince 1979. V březnu následujícího roku byla urna uložena do rodinné hrobky na Orlíku.^[17]

Rodina

Dne 19. února 1916 se v Královské dvorní kapli v Pešti oženil s hraběnkou Alžbětou Henriettou ze Széchényi (2. srpen 1895 Vajska – 14. leden 1957 Erzsébet Tanja), dcerou Emila Josefa Széchényiho a Marie Hunyadyové. Manželka bývá charakterizována jako výstřední, zhýčkaná a provokativní.^{[18][pozn. 3]} V roce 1934 se rozvedli.^{[pozn. 4]} Dne 12. května 1973 se v Bernarticích oženil podruhé s Mathildou Gerberovou (22. červenec 1899 Stuttgart – 26. leden 1999 St. Margarethen, Švýcarsko).^[4] S druhou manželkou, která měla švýcarské občanství, měl dceru Annu (28. leden 1933 Plzeň – 19. září 2013 Klagenfurt), která se provdala 18. května 1956 v St. Margarethen civilně a o den později ve Schwarzenbergu církevně za Ing. Adolfa Buchera (19. listopad 1918 Ehrendorf – 18. 11. 2003 Klagenfurt).^[19] Dcera se narodila před uzavřením sňatku rodičů a prožila většinu života ve Švýcarsku a v Rakousku (Klagenfurt), přesto češtinu nezapomněla.^[18]

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

• HORČIČKA, ŽUPANIČ, Václav, Jan. Šlechta na křižovatce. Praha: Agentura Pankrác s. r. o., 2017. 912 s. ISBN 978-80-86781-33-4. 
• JUHAŇÁKOVÁ, Veronika. Arnošt Schwarzenberg - život šlechtice ve 20. století. Praha, 2013. 240 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav českých dějin. Vedoucí práce Jan Županič. s. 190. Dostupné online.
• JUŘÍK, Pavel. Jihočeské dominium. Praha: Libri, 2008. 448 s. ISBN 978-80-7277-359-6. S. 289–290. 
• VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 408 s. ISBN 80-7185-507-3. S. 114. 

Externí odkazy

• Arnošt Schwarzenberg – galerie příbuzenských vztahů
• Rodokmen na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)