Ars subtilior

Milostná píseň Belle, bonne, sage (Baude Cordier) je zapsána v osnově tvaru srdce; červené noty vyznačují změny rytmu

Jako ars subtilior se označuje rafinovaný styl západní hudby v období zhruba mezi roky 1377 (smrt Machautova) a 1420 (vystoupení Guillauma Dufaye). Pojem ars subtilior zavedla roku 1963 německá muzikoložka Ursula Güntherová; dříve se tento styl označoval jako manýrismus. Jde o poslední fázi gotické hudby, předchází jí styl ars nova a navazuje již raná renesance.

Centry hudebního stylu ars subtilior byly pařížský královský dvůr, Aragon, Kastílie, papežský dvůr v Avignonu a kyperský dvůr krále Januse, někteří skladatelé působili také v Itálii.

K tvůrcům hudby v tomto stylu patřili například Jacob Senleches, Solage, Jehan Vaillan, Baude Cordier, Trebor a v první fázi své tvorby také Johannes Ciconia.

V tomto hudebním směru zůstaly zachovány původní notové hodnoty předešlé epochy. Objevuje se zde izorytmie a vícesborovost.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

CordierColor.jpg
Autor: Baude Cordier, Licence: CC BY-SA 3.0
Score of Baude Cordier's chanson "Belle, bonne, sage," from The Chantilly Manuscript, Musée Condé 564. The manuscript is one of the classic examples of ars subtilior, which requires red notes, or "coloration" to indicate changes in note lengths from their normally written values. This chanson, a dedicatory piece on the love of a lady and a lord written in the shape of a heart, opens the corpus. Note the heart of notes within the larger heart.