Artaxerxés II.

Artaxerxés II.
perský velkokrál
Portrét
© Marie-Lan Nguyen / Wikimedia Commons, CC BY 2.5
Mince Artaxerxa II.
Doba vlády404359 př. n. l.
Narozenícca 430 př. n. l.
Úmrtí359 př. n. l.
Persepolis
PohřbenPersepolis
PředchůdceDareios II.
NástupceArtaxerxés III.
ManželkaStateira
PotomciArtaxerxés III.
Dareios
Ariaspés
Arsamés
DynastieAchaimenovci
OtecDareios II.
MatkaParysatis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Artaxerxés II. Mnémon[1] (řecky Ἀρταξέρξης, staropersky ArtachšaçáPísmeno A staroperštinyPísmeno RA staroperštinyPísmeno TA staroperštinyPísmeno XA staroperštinyPísmeno SHA staroperštinyPísmeno SSA staroperštinyPísmeno A staroperštiny ]; cca 430359 př. n. l.) byl devátý perský velkokrál z rodu Achaimenovců, dynastie vládnoucí Přednímu východu od 6. století př. n. l. Artaxerxovo rodné jméno znělo podle některých pramenů Arsikás.[2]

Vláda

Na trůn Artaxerxés dosedl po smrti svého otce Dareia II. v roce 404 př. n. l. a téměř od počátku byl konfrontován s vážnými vnitropolitickými problémy.[3] Jeho mladší bratr Kýros se nechtěl spokojit s hodností satrapy Lýdie, Frýgie a Kappadokie, kterou získal na přímluvu královny matky Parysatidy, a s pomocí řeckých žoldnéřů se pokoušel uchvátit vládu v říši. Jen šťastná náhoda – Kýrova smrt v bitvě u Kunax 3. října 401 – zbavila Artaxerxa II. vážného nebezpečí.[4] Návrat řeckých žoldnéřů do vlasti, provázený mnoha útrapami, popsal ve svém spise Anabáze řecký historik a básník Xenofón (kol. 430355 př. n. l.), očitý svědek událostí.

Za Artaxerxa II. si samostatnost na říši opětovně vydobyl Egypt, v němž nepokoje probíhaly již od sklonku vlády Dareia II. Díky obratné politice faraonů 28.30. dynastie si odbojná provincie dokázala uchovat nezávislost plných šedesát let. Úspěšnější byla Artaxerxova politika ve vztahu k Řekům, kde se mu podařilo prosadit mír mezi jednotlivými státy a nechat si navíc potvrdit svrchovanost nad Malou Asií. Podle něj se míru z let 387/386 někdy říká „královský“.[5]

Na sklonku vlády postihlo Artaxerxa II. několik osobních tragédií. Jeho syn Dareios proti němu zosnoval spiknutí, které však bylo odhaleno, a král musel dát prince popravit.[6] Další syn Óchos pak nechal zabít další dva královské prince, Ariaspa a Arsama, v nichž viděl překážku na své cestě k moci. Když otec krátce nato zemřel, dosedl Óchos na perský trůn jako Artaxerxés III.

Náboženská a stavební činnost

Artaxerxova náboženská politika navazovala na tradiční perskou toleranci vůči cizím kultům, takže v této oblasti k žádným problémům nedocházelo. Zdá se, že sám král byl obzvláštním ctitelem bohyně Anáhity, neboť její uctívání tehdy zažívalo pravý rozkvět (výstavba nových a podpora starých svatyň). Také mithraismus dosáhl v íránských krajích (ale i jinde) značného rozšíření. Stavební práce probíhaly především v rezidenčních Súsách, kde vznikl druhý palácový komplex vedle Dareiova a několik monumentálních nápisů. Pohřbít se dal král na nově zřízeném pohřebišti v Persepoli (u úpatí Kúh-e Rahmát), nikoli v Nakš-e Rustamu. Jeho životopis napsal Plútarchos.

Hodnocení

V řeckých pramenech je Artaxerxés většinou popisován jako slabý a ovlivnitelný panovník, ale i jako velkorysý a mírný člověk. Vládl déle než všichni ostatní achaimenovští králové (45 let) a jako jeden z mála zemřel přirozenou smrtí. Fakt, že se udržel na trůnu tak dlouho, naznačuje, že musel disponovat pevnou mocenskou základnou.

Poznámky

  1. Přídomek Mnémon, který králi dali řečtí autoři, znamená "dobré paměti" (Plútarchos, Artaxerxés 1, 1).
  2. Ktésiás, frg. 15a (cit. Plútarchos, Artaxerxés 1, 4).
  3. Xenofón, Anabaze 1, 1, 3; Diodóros 13, 108, 1; Plútarchos, Artaxerxés 2, 4–5, Iustinus 5, 11, 1–2.
  4. Xenofón, Anabaze 1; Ktésiás, frg. 16; Diodóros 14, 19, 2–24, 6; Plútarchos, Artaxerxés 6, 2–13, 7; Synkellos 1, 485, 14nn; Iustinus 5, 11, 5–11.
  5. Xenofón, Řecké dějiny 5, 1, 31; Diodóros 14, 110, 3.
  6. Plútarchos, Artaxerxés 26–29.

Literatura

  • KLÍMA, Otakar. Sláva a pád starého Íránu. Praha: Orbis, 1977. 252 s. 
  • PLÚTARCHOS. Životopisy slavných Řeků a Římanů. Překlad Václav Bahník. Praha: Arista : Baset : Maitrea, 2006–2007. 2 sv., 856, 840 s. ISBN 978-80-7340-103-0. 
  • WIESEHÖFER, Josef. Das antike Persien. Von 550 v. Chr. bis 650 n. Chr.. München ; Zürich: Artemis und Winkler, 1993. 426 s. ISBN 3-7608-1080-2. (německy) 
  • XENOFÓN. Anabaze. Překlad Jaroslav Šonka. Praha: Odeon, 1974. 266 s. 
  • XENOFÓN. Řecké dějiny ; Lakedaimonské zřízení ; O státních příjmech. Překlad Josef Hejnic, Alena Frolíková, Václav Bahník. Praha: Svoboda, 1982. 373 s. 

Související články

Externí odkazy

Předchůdce:
Dareios II.
Znak z doby nástupuEgyptský král
404401
Znak z doby konce vládyNástupce:
Amenardis

Média použitá na této stránce

Histoire de l’Art Egyptien by Theodor de Bry, digitally enhanced by rawpixel-com 103.jpg
Autor: Rawpixel, Licence: CC BY-SA 4.0
Ramses-Meïamoun fight against Katas on the edge of Orontes from Histoire de l'art égyptien (1878) by Émile Prisse d'Avennes (1807-1879). Digitally enhanced by rawpixel.
Achaemenid Falcon.svg
Golden Achaemenid Falcon.
Pschent2.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
Dvojitá koruna Dolního a Horního Egypta
OldPersian-RA.svg
unicode: u103BC
OldPersian-TA.svg
unicode: u103AB
OldPersian-SSA.svg
unicode: u103C2
OldPersian-SHA.svg
unicode: u103C1
OldPersian-XA.svg
unicode: u103A7
OldPersian-A.svg
unicode: u103A0