Arthur Breisky
Arthur Breisky | |
---|---|
Arthur Vincenc Josef Breiský | |
Rodné jméno | Arthur Vincenc Josef Breiský |
Narození | 14. května 1885 Roudnice nad Labem, Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 10. července 1910 (ve věku 25 let) New York, USA |
Příčina úmrtí | špatná manipulace s výtahem (rozdrcení hlavy) |
Povolání | prozaik a překladatel |
Národnost | česká |
Témata | próza a překladatelská činnost |
Literární hnutí | symbolistická dekadence |
Významná díla | Triumf zla: essaie a evokace |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Arthur Breisky, vlastním jménem Arthur Vincenc Josef Breiský (14. května 1885, Roudnice nad Labem[1] – 10. července 1910, New York) byl český prozaik a překladatel, jeden z nejvýraznějších představitelů české symbolistické dekadence.[2][3]
Život
Arthur se narodil jako syn komisaře finanční stráže, který se kvůli své profesi často stěhoval. Rodina nejprve odešla z Roudnice do Vysokého Mýta a poté do Prahy, kde Breisky začal studovat reálné gymnázium na Malé Straně. Po přestěhování rodiny do Slaného pokračoval od roku 1899 ve studiu na reálce v Lounech, kde již provokoval svými anarchistickými a dekadentními postoji. Jeho problémy s řádem školy a odpor k dogmatům vzdělávání vyvrcholily u maturity v roce 1903, kterou nesložil, protože údajně odmítl při zkoušce z dějepisu titulovat Františka Josefa I. „Jeho Veličenstvem, císařem a králem“. Věnoval se pak vlastnímu studiu a vzdělávání četbou evropské literatury.
Od roku 1904 pracoval Breisky jako celní úředník v Teplicích a později v Děčíně. V té době začal také publikovat své eseje a kritiky v různých časopisech, například ve Stráži na Oharce, Přehledu, Rozhledech a od roku 1907 v Moderní revui, časopise české dekadence. V letech 1906 až 1909 vydal čtyři knihy překladů, z nichž nejzajímavější je Stevensonův Klub sebevrahů z roku 1909, do kterého podvrhl své dvě vlastní práce Báseň v próze a Zpověď grafomanova, což byla jedna z jeho mystifikací.
Breisky byl důsledným stoupencem lartpourlartismu a vyznával meditativní samotářství, které mu umožňovalo úniky do uměleckých snů a imaginárních životů. To, jeho sklon k mystifikacím a sblížení s pražským uměleckým světem mělo za následek, že začal žít dvojím životem. Při svých pravidelných návštěvách v Praze a v Drážďanech vystupoval po vzoru Oscara Wilda jako elegantní aristokratický soukromník a mladý dandy zabývající se uměním. Své pojetí dandysmu shrnul do vynikající eseje Kvintesence dandysmu, podle které se celá společnost dělí na vítěze nad životem a jeho otroky – tedy na dandye a na ty ostatní.
Předstíraný nákladný život jej však přivedl do finančních problémů, které se rozhodl vyřešit roku 1910 brzy po vydání své knihy esejů Triumf zla, odjezdem do USA. Pracoval zde však z nedostatku něčeho lepšího jako liftboy v jedné newyorské nemocnici, kde byl 10. července téhož roku nalezen v důsledku neopatrné manipulace s výtahem s rozdrcenou hlavou. Protože byl identifikován jen podle dokladů, zrodila se domněnka, že jeho smrt je další z jeho mystifikací, že je naživu a dále žije někde v Americe. Jedna z próz ve sbírce Triumf zla líčí podobně fingovanou smrt Oscara Wilda a spisovatelův následný život v ústraní. Byl dokonce ztotožňován se záhadným spisovatelem B. Travenem, jehož identita nebyla dlouho známa.
Dílo
Beletrie
- Moře, nedokončený román,
- Triumf zla: essaie a evokace (1910), soubor imaginárních portrétů velkých postav historie (jako byli římští císařové Tiberius a Nero, malíř Antoine Watteau nebo spisovatelé lord Byron, Charles Baudelaire a Oscar Wilde, ve kterých ukazoval jejich negativní rysy jako aristokratická a společností nepochopená gesta.
- Dvě novely (1927), posmrtně, knižní vydání novel Báseň v próze a Zpověď grafomanova, které roku 1909 Breisky přidal ke svému překladu Stevensonova Klubu sebevrahů a vydával je za Stevensonovo dílo,
- Střepy zrcadel (1929), eseje, posmrtně,
- Sebrané spisy vydalo nakladatelství Thyrsus v Praze v letech 1996–1997:
- V království chimér (1997), korespondence a rukopisy z let 1902–1910,
- Střepy zrcadel (1996), eseje a kritiky,
- Triumf zla, Dvě novely (1997).
Divadelní hry
- Zločin Viktora Klase, Breisky údajně přihlásil roku 1908 tuto hru do soutěže Vinohradského divadla, kde se však ztratila.
Překlady
- Albert Samain: Hyalis, Rovèr a Angisèla (1906),
- James Huneker: Visionáři (1906),
- Arthur Symons: Duchová dobrodružství (1908),
- Robert Louis Stevenson: Klub sebevrahů (1909).
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Roudnice nad Labem
- ↑ Lexikon české literatury 1, A-G, Academia, Praha 1985, str. 298
- ↑ Nad knihou: Dandy nezná lásky k ženě – Tragické příběhy z české dekadence. Nad knihou: Dandy nezná lásky k ženě – Tragické příběhy z české dekadence [online]. [cit. 2023-06-20]. Dostupné online.
Literatura
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 137.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 7. sešit : Bra–Brum. Praha: Libri, 2007. 110–224 s. ISBN 978-80-7277-248-3. S. 163–164.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Arthur Breisky na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Arthur Breisky
- http://www.katolicka-dekadence.cz/?p=23[nedostupný zdroj]
- http://www.katolicka-dekadence.cz/?p=24[nedostupný zdroj]
- http://e-kultura.cz/arthur-breisky/
- http://petrkubat.blog.idnes.cz/c/137914/Pred-125-lety-se-narodil-nejvetsi-cesky-dandy-Arthur-Breisky.html
- LISÁ, Hana: Artur Breiský. Výběr kulturních výročí 2020 [online]. Ústí nad Labem: Severočeská vědecká knihovna, 2020, XLIX(1), 1–5 [cit. 2021-06-21]. ISSN 1803-6953. (obsahuje bibliografii)
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Artur Breisky na kresbě Viktora Strettiho , cca 1909