Arthur Capell, 1. hrabě z Essexu

Arthur Capell, 1. hrabě z Essexu
Portrét z roku 1672 (Peter Lely)
První lord pokladu (první ministr Anglie - First Lord of the Treasury)
Ve funkci: 6. března 1679 – 19. listopadu 1679
Předchůdce	Thomas Osborne, 1. hrabě z Danby
Nástupce	Lawrence Hyde, 1. hrabě z Rochesteru
Místokrál v Irsku
Ve funkci: 21. května 1672 – 24. května 1677
Předchůdce	John Berkeley, 1. baron Berkeley
Nástupce	James Butler, 1. vévoda z Ormonde
Narození	1632
Úmrtí	13. července 1683 Londýn
Místo pohřbení	Church of St Peter ad Vincula, Tower Hamlets
Choť	Elizabeth Capell, Countess of Essex (od 1653)
Rodiče	Arthur Capell, 1st Baron Capell of Hadham a Elizabeth Morrison
Děti	Algernon Capell, 2. hrabě z Essexu Lady Anne de Vere Capell
Příbuzní	Mary Somerset, Duchess of Beaufort[1], Theodosia Capell[1] a Elizabeth Capell[1] (sourozenci) William Capell, 3. hrabě z Essexu[1], Lady Mary Capel[2] a Lady Elizabeth Diana Capell[2] (vnoučata)
Profese	státník, politik, místokrál a revolucionář
Commons	Arthur Capell, 1st Earl of Essex
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arthur Capell, 1. hrabě z Essexu (uváděn též jako Capel) (Arthur Capell, 1st Earl of Essex, 1st Viscount Maldon, 2nd Baron Capell of Hadham) (1631/1632 – 13. července 1683, Londýn, Anglie) byl anglický šlechtic a státník druhé poloviny 17. století. Patřil k významným osobnostem období restaurace Stuartovců, v roce 1661 byl povýšen na hraběte z Essexu a uplatnil se ve vysokých státních úřadech. V letech 1672–1677 byl místokrálem v Irsku a v roce 1679 krátce zastával funkci prvního ministra v Anglii (First Lord of the Treasury). Nakonec přešel do opozice a jako účastník spiknutí proti králi byl v roce 1683 uvězněn v Toweru, kde krátce poté spáchal sebevraždu.^[3]

Životopis

Měl původ v londýnské obchodnické rodině povýšené v 16. století do šlechtického stavu a usazené v hrabství Hertfordshire. Narodil se jako starší syn Arthura Capella, 1. barona z Hadhamu (1604–1648), po matce Elizabeth, rozené Morrison (1610–1661), byl dědicem panství Cassiobury House v Hertfordu. Za občanské války byl zajat republikánskou armádou generála Fairfaxe a jako rukojmí měl umožnit prolomení obrany Colchesteru, které jako stoupenec Karla I. hájil jeho otec. V roce 1660 podpořil obnovení monarchie a v roce 1661 získal titul hraběte z Essexu, mimo jiné s ohledem na zásluhy otce popraveného během občanské války. Od počátku vlády Karla II. se uplatňoval ve veřejném životě, byl mimo jiné lordem-místodržitelem v hrabstvích Hertfordshire (1660–1681) a Wiltshire (1668–1675). Od počátku obnovené monarchie však vystupoval kriticky vůči vzrůstajícímu vlivu katolické církve a upevňování královského absolutismu. V roce 1669 byl mimořádným vyslancem v Dánsku. V letech 1672–1677 zastával funkci místokrále v Irsku^[4], od roku 1672 byl též členem irské Tajné rady. Jako irský místodržitel chápal irské zájmy a bránil se nadměrnému finančnímu tlaku ze strany anglického dvora. V roce 1677 podlehl náporu svých nepřátel a odstoupil, v Anglii se pak přidal k opozici proti vládě hraběte z Danby. V letech 1675–1679 byl též členem výboru Tajné rady pro obchod a kolonie.^[5] V roce 1679 byl jmenován členem užší obnovené Tajné rady (Privy Council) a po pádu hraběte z Danby se stal prvním lordem pokladu (First Lord of the Treasury), tedy prvním ministrem.^[6] Funkci zastával od března 1679, ale byl odvolán již v listopadu téhož roku.^[7] Důvody proměny jeho politických postojů na přelomu 70. a 80. let nejsou zcela zřejmé, ale veřejně se vyjadřoval kriticky k možnosti nástupu katolického krále (pozdější Jakub II.) Essexův otevřený přechod k opozici vyústil v jeho účast na protikrálovském spiknutí známého pod názvem Rye House Plot.^[8] V červnu 1683 byl zatčen a uvězněn v Toweru, kde o několik dní později zemřel. Příčina jeho smrti nebyla nikdy zcela objasněna, ale s největší pravděpodobností spáchal sebevraždu. Vynikl jako vlastenecky založený, čestný a spravedlivý státník oddaný trůnu, odmítal politický extremismus a především se vyhýbal obrovské korupci, která byla příznačná pro celou vládu Karla II.

Původním sídlem rodu Capellů byl venkovský zámek Hadham Hall (Hertfordshire), hrabě z Essexu ale po návratu z Irska realizoval v letech 1677–1680 nákladnou přestavbu zámku Cassiobury House (taktéž v hrabství Hertford) zděděného po matce. Zámek Cassiobury House prošel v 18. a 19. století dalšími úpravami, nakonec byl v roce 1927 zbořen kvůli vysokým nákladům na údržbu.

V roce 1653 se oženil s Elizabeth Percy (1636–1717), dcerou 10. hraběte z Northumberlandu. Z jejich manželství se narodilo sedm dětí, z nichž pět synů zemřelo v dětství. Dědicem hraběcího titulu byl nejmladší syn Algernon Capell, 2. hrabě z Essexu (1670–1710), který za války o španělské dědictví dosáhl hodnosti generálporučíka a zastával také funkce u dvora. Dcera Anne (1675–1752) se provdala za vlivného politika 3. hraběte z Carlisle z rodu Howardů.

Arthurův mladší bratr Henry Capell, 1. baron z Tewkesbury (1638–1696) byl v letech 1679–1681 prvním lordem admirality a později místokrálem v Irsku (1695–1696). Jejich sestry se provdaly za významné osobnosti období restaurace Stuartovců, Mary (1630–1714) byla manželkou 1. vévody z Beaufortu, Theodosia (1639–1661) se provdala za 2. hraběte z Clarendonu.

Odkazy

Reference

Literatura

• KOVÁŘ, Martin: Anglie posledních Stuartovců; Praha, 1998; 272 s. ISBN 80-7184-671-6
• KOVÁŘ, Martin: Stuartovská Anglie; Praha, 2001; 359 s. ISBN 80-7277-059-4

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Arthur Capell na Wikimedia Commons
• 1. hrabě z Essexu in: Dictionary of National Biography
• 1. hrabě z Essexu na webu thepeerage
• Rodokmen rodu hrabat z Essexu
• 1. hrabě z Essexu in: Encyclopedia Britannica