Arthur Giesl

Baron Arthur Giesl von Gieslingen
Zemský velitel v Čechách
Ve funkci: 1912 – 1914
Předchůdce	Albert Koller
Nástupce	Simon Schwerdtner
Narození	1857 Krakov
Úmrtí	1935 (ve věku 77–78 let) Vídeň
Rodiče	Heinrich Karl Giesl von Gieslingen
Příbuzní	Wladimir Giesl von Gieslingen (sourozenec)
Alma mater	Tereziánská vojenská akademie
Profese	voják
Commons	Arthur Giesl von Gieslingen
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arthur Johann Baptist svobodný pán Giesl von Gieslingen (19. června 1857, Krakov – 3. prosince 1935, Vídeň) byl rakousko-uherský generál z rodiny s vojenskou tradicí. Od mládí sloužil v armádě, v roce 1912 dosáhl hodnosti generála pěchoty. V letech 1912–1914 byl zemským velitelem v Čechách. Na počátku první světové války selhal jako velitel na srbské frontě a byl penzionován, od té doby žil v soukromí.

Životopis

Narodil se jako starší syn c.k. polního zbrojmistra Heinricha Karla Giesla (1821–1905), který byl v roce 1883 povýšen do stavu svobodných pánů. Studoval na Tereziánské vojenské akademii a do armády vstoupil v roce 1875 jako poručík. Poté sloužil u různých posádek a také u zpravodajských služeb, proto je jeho kariéra v následujících letech jen málo zmapovaná. V hodnosti kapitána byl od roku 1887 ordonančním důstojníkem korunního prince Rudolfa a stal se jeho blízkým spolupracovníkem. V roce 1889 byl jedním z mála, komu bylo umožněno vidět mrtvolu korunního prince po jeho sebevraždě v Mayerlingu.^[1] Od roku 1891 byl v hodnosti majora pobočníkem císaře Františka Josefa. V roce 1892 byl převelen ke štábu do Lvova, kde o dva roky později dosáhl hodnosti podplukovníka. Souběžně nadále působil ve zpravodajských službách a jeho jméno je později zmiňováno v souvislosti s aférou plukovníka Redla.

V roce 1903 byl povýšen na generálmajora a v letech 1905–1910 působil jako ředitel Tereziánské vojenské akademie. Mezitím dosáhl hodnosti polního podmaršála (1907) a v letech 1910–1912 byl velitelem v Terezíně. V hodnosti generála pěchoty^[2] byl v letech 1912–1914 zemským velitelem v Čechách se sídlem v Praze^[3] , od roku 1912 byl také c.k. tajným radou. Na počátku první světové války se jako velitel pražského 8. armádního sboru zúčastnil prvních bojů v Srbsku, kde byl ale vzápětí poražen a odeslán do penze. Formálně byl z armády vyřazen až k 1. lednu 1919. Poté žil v soukromí ve Vídni, od roku 1928 byl čestným prezidentem společnosti absolventů Tereziánské vojenské akademie.

Během své kariéry obdržel řadu vyznamenání, byl nositelem velkokříže Leopoldova řádu (1903) a rytířského kříže uherského Řádu sv. Štěpána (1909). Několik vyznamenání ze zahraničí získal v krátké době, kdy působil v bezprostřední blízkosti korunního prince Rudolfa a císaře Františka Josefa. V této době obdržel srbský Řád bílé orlice (1887), perský Řád lva a slunce (1889) nebo saský Řád Albrechtův (1891). Později získal švédský Řád meče (1908) nebo japonský Řád posvátného pokladu (1908).

V roce 1888 se oženil s Helenou Comploierovou (1860-1944) a měl s ní dvě dcery. Mladší Theodora zemřela krátce po narození, starší Margareta (1888–1919) byla manželkou barona Leopolda Chlumeckého.

Jeho mladší bratr Wladimir Giesl (1860–1936) sloužil také v armádě a dosáhl hodnosti generála jezdectva. Známá je jeho funkce rakousko-uherského vyslance v Srbsku těsně před první světovou válkou.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Arthur Giesl von Gieslingen na Wikimedia Commons
• Arthur Giesl na webu austro-hungarian army Archivováno 22. 1. 2021 na Wayback Machine.