Arthur Pino von Friedenthal

Arthur Georg Pino von Friedenthal
Velitel 10. armádního sboru v Haliči
Ve funkci: 1905 – 1910
První sekční šéf na ministerstvu války
Ve funkci: 1902 – 1905
Ředitel Válečné školy ve Vídni
Ve funkci: 1896 – 1900
Vojenská služba
Služba	Rakousko-uherská armáda Československá armáda
Hodnost	armádní generál v.v. (1927), generál III. třídy v.v. (1920), generál pěchoty (1908), polní zbrojmistr (1905), polní podmaršál (1898), generálmajor (1894)
Narození	10. ledna 1843 Stěbořice
Úmrtí	29. října 1930 (ve věku 87 let) Těšín
Ocenění	Řád železné koruny 1. třídy (1908) velkokříž Císařského řádu Leopoldova (1910)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Artur Jiří rytíř Pino z Friedenthalu (německy Arthur Georg Ritter Pino von Friedenthal) (10. ledna 1843 Stěbořice – 29. října 1930 Těšín) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1861 a vystřídal řadu funkcí u různých posádek v celé monarchii, mimo jiné sloužil v Praze, Terezíně a Opavě. Uplatnil se jako vojenský pedagog a v letech 1896–1900 byl ředitelem Válečné školy ve Vídni. Poté zastával funkci prvního sekčního šéfa na ministerstvu války (1902–1905) a svou kariéru završil jako velitel 10. armádního sboru (1905–1910). V roce 1905 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra. Po odchodu do penze v roce 1910 žil v soukromí, ale po první světové válce jako státní občan Československa obdržel v československé armádě hodnost armádního generála ve výslužbě (1927).^[1]

Životopis

Pocházel z italské šlechtické rodiny usazené od 18. století ve Slezsku, byl příbuzným rakouského ministra obchodu Felixe Pina z Friedenthalu. Narodil se jako starší syn Karla Pina z Friedenthalu (1816–1856), majitele velkostatku a zámku ve Stěbořicích.^[2] Artur studoval na ženijní akademii ve Znojmě a jako poručík nastoupil v roce 1861 k pěšímu pluku č. 1. Zúčastnil se prusko-rakouské války, bojoval v bitvě u Trutnova a Hradce Králové (1866). Se svým plukem sloužil u různých posádek v Itálii, dále také v Praze nebo Opavě. Později si v letech 1873–1875 doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni a v hodnosti kapitána (1875) byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Poté sloužil v Praze a Terezíně a od roku 1879 působil u Vojenského zeměpisného úřadu generálního štábu. V roce 1882 byl povýšen na majora a od roku 1884 působil jako pedagog na Válečné škole ve Vídni, kde vyučoval vojenskou geografii. Dále postupoval v hodnostech (podplukovník 1886, plukovník 1889), v letech 1890–1891 byl velitelem pěšího pluku č. 1 v Opavě,^[3] poté byl náčelníkem štábu 10. armádního sboru v Přemyšlu.^[4]

V roce 1894 byl povýšen do hodnosti generálmajora a stal se velitelem 50. pěší brigády ve Vídni. V letech 1896–1900 byl ředitelem Válečné školy^[5] a měl významný vliv na vojenské vzdělávání důstojníků generálního štábu. V roce 1898 byl povýšen na polního podmaršála^[6] a v letech 1900–1902 velel 30. pěší divizi ve Lvově.^[7][8] Pak se vrátil do Vídně a v letech 1902–1905 byl sekčním šéfem na ministerstvu války.^[9][10] K datu 1. listopadu 1905 obdržel hodnost polního zbrojmistra^[11] a v letech 1905–1910 byl velitelem 10. armádního sboru v Přemyšlu.^[12][13] V roce 1908 získal ještě hodnost generála pěchoty a k datu 1. května 1910 byl na vlastní žádost penzionován.^[14]

Po první světové válce zůstal úředně přihlášen v rodných Stěbořicích a získal československé státní občanství. Díky tomu mu byla v roce 1920 přiznána hodnost generála III. třídy v československé armádě s nárokem na penzi,^[15] později pak obdržel československého armádního generála ve výslužbě (1927).^[16] Zemřel v Těšíně, kde je také pohřben.

Tituly a ocenění

Od narození užíval šlechtický stav s titulem rytíř. Jako velitel armádního sboru byl v roce 1905 jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence.^[17] Od roku 1906 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 40.^[18][19] Během vojenské kariéry obdržel řadu vyznamenání. Byl nositelem Vojenského záslužného kříže, Vojenské záslužné medaile a Řádu železné koruny I. třídy (1908). Při odchodu do výslužby obdržel velkokříž Leopoldova řádu (1910). Jako ředitel Válečné školy byl vyznamenán i cizími panovníky, byl nositelem ruského Řádu sv. Stanislava, německého Řádu pruské koruny a srbského Řádu Takova.^[20]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Arthur Pino z Friedenthalu na webu Knihovny Český Těšín
• Arthur Pino z Friedenthalu in: Österreichisches Biographisches Lexikon