Arthur Schnitzler

Arthur Schnitzler
Narození	15. května 1862 Vídeň
Úmrtí	21. října 1931 (ve věku 69 let) Vídeň
Příčina úmrtí	cévní mozková příhoda a krvácení do mozku
Místo pohřbení	Starý židovský hřbitov ve Vídni
Povolání	spisovatel, dramatik, lékař-spisovatel, scenárista, psychiatr a romanopisec
Alma mater	Akademické gymnázium (1871) Vídeňská univerzita
Témata	múzické umění
Významná díla	Snová novela Rej Slečna Elsa Poručík Gustík Milkování
Ocenění	Bauernfeldova cena (1899) Cena Franze Grillparzera (1908) Raimund Award
Manžel(ka)	Olga Schnitzler (1903–1921)
Partner(ka)	Clara Katharina Pollaczek
Děti	Heinrich Schnitzler Lili Schnitzler stillborn son of Arthur Schnitzler and Marie Reinhard
Rodiče	Johann Schnitzler
Příbuzní	Julius Schnitzler a Gisela Hajek (sourozenci) Marcus Hajek (švagr) Michael Schnitzler[1] a Peter Schnitzler (vnoučata)
Podpis
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arthur Schnitzler (15. května 1862 Vídeň – 21. října 1931 Vídeň) byl rakouský prozaik, dramatik a lékař.

Arthur Schnitzler se narodil v roce 1862 ve Vídni jako syn předního laryngologa Johanna Schnitzlera a jeho ženy Louisy.

Již jako dítě se zajímal o literaturu, psal básně a hrál na klavír. Po maturitě na akademickém gymnáziu (1879) se však vydal ve šlépějích svého otce a na vídeňské univerzitě vystudoval medicínu. Přispíval do lékařského časopisu svého otce Internationale Klinische Rundschau. Velmi se zajímal o psychologii. Praxi absolvoval u psychiatra Theodora Meynerta, u nějž se seznámil s užitím hypnózy a sugesce. Tyto poznatky měly později vliv na jeho literární tvorbu. Od poloviny 80. let působil jako asistent nejdříve ve vídeňské Všeobecné nemocnici a poté na oddělení svého otce na Všeobecné poliklinice. Po otcově smrti roku 1893 si otevřel vlastní privátní praxi.

Jeho literární kariéra začala v roce 1893, když zemřel jeho otec. Ve stejném roce vzbudilo jeho drama Anatol zájem veřejnosti i kritiky. To v roce 1900 následoval soubor deseti konverzačních jednoaktovek Der Reigen (česky většinou Rej nebo Kolo) o milostných vztazích vídeňské společnosti, které prostupují všemi společenskými vrstvami (od prostitutky přes vojáka, panskou, jejího pána atd. až k hraběti, který se stýká s prostitutkou z první aktovky), které zachycují jejich rozhovor před milostným aktem a po něm. Inscenování i knižní vydání této hry bylo cenzurou zakázáno a Schnitzler ji vydal samonákladem. Poprvé byla uvedena na jevišti až v Berlíně v roce 1920 a vyvolala skandál nedozírných obzorů. Pro svou otevřenou sexualitu byly i další jeho práce cenzurovány.

Psal především povídky, novely a divadelní hry, je však také autorem dvou románů. Jeho dílo bylo silně poznamenáno jeho lékařskou profesí a hlavně psychologickými a psychiatrickými poznatky. Často je označován jako literární protipól Sigmunda Freuda. Oba se však setkali pouze jednou, krátce poté, co Freud gratuloval Schnitzlerovi k 60. narozeninám. Schnitzlerova povídka Leutnant Gustl z roku 1900 je první případ užití proudu vědomí v německy psané literatuře.

Schnitzler byl členem avantgardní umělecké skupiny Jung Wien. Ve vídeňských kavárnách Griensteidl a Herrenhoff, které byly pulzujícím srdcem vídeňského uměleckého světa, se setkával se spisovatelem Hugo von Hofmannsthalem. Tito dva, Hugo von Hofmannsthal a Arthur Schnitzler, jsou považováni za jedny z největších německy píšících dramatiků počátku 20. století.

Přestože kritizoval společnost za pokrytectví v oblasti sexu a erotiky a předsudkům vůči ženám, které se k těmto otázkám stavěly otevřeně, sám se odmítal oženit s ženou podobné pověsti. Před sňatkem s o dvacet let mladší herečkou Olgou Gussmanovou, se často stýkal s předními ženami vídeňské společnosti, aniž by bral v úvahu jejich společenské postavení. Po řadě bouřlivých let, naplněných hádkami, se rozvedli v roce 1921. Další ranou v jeho soukromém životě byla sebevražda jeho dcery Lily v Benátkách v roce 1929.

V roce 1926 vyšla jedna z Schnitzlerových dodnes nejoblíbenějších prací, novela Traumnovelle (česky Snová novela) o volnosti sexuální fantazie a váze naplněné manželské nevěry ve snu a nenaplněné nevěry ve skutečnosti, která se stala předlohou posledního filmu Stanleyho Kubricka Spalující touha.

Krom své literární činnosti si Schnitzler vedl od svých sedmnácti let až do smrti deník. V něm si zaznamenával všechny své přítelkyně (měl jich často více najednou) a vedl si pečlivé údaje o každém orgasmu. Zemřel v roce 1931 na krvácení do mozku. Byl pochován na centrálním hřbitově ve Vídni (Wiener Zentralfriedhof).

• Anatol (Anatol, 1893)
  • cyklus šesti jednoaktovek
  • č. Anatol, přel. Karel Švanda ze Semčic
  • č. Anatol, přel. Vladimír Tomeš, Praha: Dilia 1968
  • v roce 1992 zpracováno v Českém rozhlasu jako šestidílný rozhlasový cyklus Arthur Schnitzler: Anatol. Jednotlivé díly: Osudová otázka, Vánoční nákupy, Epizoda, Večeře na rozloučenou, Agonie a Anatolovo svatební ráno. Překlad, rozhlasová úprava a režie Vladimír Tomeš. Dramaturg Jaromír Ptáček.^[2]
• Milkování (Liebelei, 1895)
  • č. Milkování, přel. Josef Fr. Javůrek, 1897
  • č. Milkování, přel. Zuzana Augustová
• Rej (Reigen. Zehn Dialoge, 1897)
  • č. Kolo. Deset dialogů, přel. R.V. Boubela, 1904
  • č. Dokolečka dokola, přel. Jindřich Flusser, 1978, tento překlad byl zpracován v Československém rozhlasu jako rozhlasová hra. Rozhlasová úprava a režie Josef Melč, dramaturgie Václav Daněk. Hráli: Josef Červinka, Michal Pavlata, Klára Jerneková, Miroslava Hozová, František Němec, Jaroslava Adamová, Martin Růžek, Naďa Konvalinková, Jaroslav Satoranský, Alena Vránová a Ljuba Krbová.^[3]
  • č. Rej, přel. Josef Balvín, 1986
• Paracelsus, 1899
• Zelený papoušek (Der grüne Kakadu, 1899)
  • č. Zelený papoušek, přel. Jan Tomek, 1966
• Osamělá cesta (Der einsame Weg, 1904)
  • č. Osamělá cesta
• Komtesa Mici (Komtesse Mizzi oder Der Familientag, 1909)
• Mladý Medard (Der junge Medardus, 1910)
• Krajina širá (Das weite Land, 1911)
  • tragikomedie
• Profesor Bernhardi (Professor Bernhardi, 1912)
• Komödie der Verführung, 1924

• Umírání (Sterben, 1895)
  • č. Umírání, přel. Jos. Fr. Javůrek, 1898
• Poručík Gustík (Lieutenant Gustl, 1901)
  • č. Lieutenant Gustl, přel. K. Šípek, 1904
• Paní Beata a její syn (Frau Beate und ihr Sohn, 1913)
  • č. Paní Beata a její syn, přel. Josef Žemla, 1917
• Casanovův návrat do vlasti (Casanovas Heimfahrt, 1918)
  • č. Casanovův návrat do vlasti, přel. František Vavřín, 1924
  • v roce 2011 zpracováno jako četba na pokračování v Českém rozhlasu, upravila Eva Lenartová, režie Tomáš Jirman, četl Stanislav Šárský.^[4]
• Slečna Elsa (Fräulein Else, 1924)
  • č. Slečna Elsa, přel. Vladimír Tomeš, 1977
• Snová novela (Traumnovelle , 1926)
  • č. Snová novela, přel. Gabriela Veselá, 1992
  • na námět novely vznikl v roce 1999 film Spalující touha (Eyes wide shut)
• Spiel im Morgengrauen (1927)
• Útěk do temnoty (Flucht in die Finsternis, 1931)
  • č. Útěk do temnoty, přel. Gabriela Veselá, 1992

• Cesta do šíra (Der Weg ins Freie, 1908)
  • č. Cesta do šíra, přel. Josef Žemla, 1923
• Tereza. Kronika ženina života (Therese. Chronik eines Frauenlebens, 1928)
  • č. Tereza. Kronika ženina života, přel. Růžena Thonová, 1930

• Jugend in Wien, 1968

Kromě toho byl vydán Schnitzlerův deník (v několika svazcích) i četná korespondence.

• FLIEDL, Konstanze. Arthur Schnitzler. Stuttgart: Reclam, 2005. (německy) 
• Schnitzler-Handbuch. Leben – Werk – Wirkung. Příprava vydání Christoph Jürgensen, Wolfgang Lukas a Michael Scheffel. Stuttgart [u.a.]: Metzler, 2014. ISBN 978-3-476-02448-0. (německy) 

• Mladá Vídeň
• Rakouská literatura

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Arthur Schnitzler na Wikimedia Commons
• Osoba Arthur Schnitzler ve Wikicitátech
• Autor Arthur Schnitzler ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Arthur Schnitzler