Artur Maximilian von Bylandt-Rheidt
Artur Maximilian von Bylandt-Rheidt | |
---|---|
Artur Maximilian hrabě Bylandt-Rheidt | |
ministr války Rakouska-Uherska | |
Ve funkci: 21. června 1876 – 16. března 1888 | |
Předchůdce | Alexander von Koller |
Nástupce | Ferdinand von Bauer |
Vojenská služba | |
Služba | Rakousko-Uhersko |
Hodnost | polní zbrojmistr (1882), polní podmaršál (1875), generálmajor (1869) |
Narození | 3. května 1821 Vídeň Rakouské císařství |
Úmrtí | 21. února 1891 (ve věku 69 let) Vídeň Rakousko-Uhersko |
Místo pohřbení | Hietzingský hřbitov (48°10′39″ s. š., 16°17′57″ v. d.) |
Titul | říšský hrabě |
Choť | Marie Anna Harbuval-Chamaré |
Rodiče | Ferdinand von Bylandt-Rheidt a Adelheid von Mikusch und Buchberg |
Děti | Artur Bylandt-Rheidt |
Profese | politik |
Ocenění | Řád zlatého rouna (1887) |
Commons | Artur Maximilian von Bylandt-Rheidt |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Artur Maximilian von Bylandt-Rheidt (německy Arthur Maximilian Adrian Reichsgraf von Bylandt-Rheidt) (3. května 1821 Vídeň – 21. února 1891 Vídeň) byl rakousko-uherský generál a politik. V c. k. armádě sloužil od roku 1837 a zúčastnil se několika válečných tažení. Jako důstojník dělostřelectva se zasloužil o prosazování novinek u technických složek vojska a zastával vysoké funkce ve vojenské správě. V letech 1876–1888 byl ministrem války Rakouska-Uherska a v armádě inicioval četné reformy. Dosáhl hodnosti polního zbrojmistra (1882) a byl rytířem Řádu zlatého rouna (1887).
Biografie
Pocházel ze starého šlechtického rodu z Porýní, narodil se jako jediný syn hraběte Ferdinanda Karla Bylandt-Rheidta (1796–1862).[1][2] Do armády vstoupil jako kadet v roce 1837 k 26. pěšímu pluku,[3] poté byl poručíkem u 2. dělostřeleckého pluku ve Vídni. V revolučních letech 1848–1849 bojoval v Uhrách Jako štábní důstojník v hodnosti majora 1. dělostřeleckého pluku se později zúčastnil války se Sardinií.[4] V hodnosti plukovníka byl od roku 1864 šéfem dělostřeleckého výboru na ministerstvu války. Za prusko-rakouské války byl přidělen k vrchnímu velení dělostřelectva (1866). Po válce se mu podařilo v rakouské armádě prosadit zavedení zadovek, které podporoval již dříve v dánsko-německé válce. V roce 1869 byl povýšen do hodnosti generálmajora a poté několik let zastával funkci prezidenta Technicko-správního vojenského výboru na ministerstvu války (1869–1876).[5] V roce 1875 dosáhl hodnosti polního podmaršála (Feldmarschalleutnant).[6][7][8]
Od 21. června 1876 do 16. března 1888 zastával post ministra války Rakouska-Uherska (jedno ze tří společných ministerstev Rakouska-Uherska, zřízených po rakousko-uherském vyrovnání).[9] Zasloužil se o reformy armády.[7] Zvýšil armádní rozpočet ze 100 na 117 milionů zlatých. Zvýšil rozsah branné povinnosti o 10 let, zjednodušil správu armády. Byl stoupencem zachování němčiny jako jediného jazyka rakousko-uherské armády a odmítal decentralizaci kompetencí v oblasti železniční dopravy. Zároveň odmítal etnický šovinismus.[6] V roce 1879 zorganizoval dobrovolnou zdravotní službu v armádě a realizoval také reformu vojenského školství. V roce 1882 byl počet pluků pěchoty zvýšen z 80 na 102 a ve stejné době došlo k reorganizaci armády, kdy byla dosavadní zemská velitelství rozdělena pod patnáct armádních sborů a tato struktura přetrvala až do začátku první světové války. V roce 1884 byl zřízen telegrafní a železniční pluk a o rok později byla zavedena kavalerie v c. k. zeměbraně.[10] V roce 1882 dosáhl v armádě druhé nejvyšší hodnosti polního zbrojmistra.[11] Na funkci ministra války rezignoval 16. března 1888 a ke stejnému datu byl penzionován i u vojska.[12] Uplatnil se mimo jiné jako spisovatel a byl autorem několika odborných publikací v oboru dělostřelectva.
Poslední roky života strávil střídavými pobyty ve Vídni, Badenu a Bad Vöslau. Zemřel ve Vídni 21. února 1891 ve věku nedožitých sedmdesáti let a je pohřben na hřbitově v Hietzingu.
Tituly a ocenění
Od narození užíval titul hraběte, který jeho rodina získala již v roce 1678. S funkcí ministra války obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[13] Od roku 1870 byl čestným majitelem dělostřeleckého pluku č. 11 dislokovaného ve Lvově.[14] Během vojenské služby obdržel řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí. Nejvyššího ocenění dosáhl v roce 1887 jako rytíř Řádu zlatého rouna,[15] po odchodu do výslužby získal ještě velkokříž uherského Řádu sv. Štěpána (1888). Mimo jiné byl čestným členem Královské švédské akademie vojenských věd.[16]
Rakousko-Uhersko
- velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána (1888)
- Řád zlatého rouna (1887)
- velkokříž Leopoldova řádu (1878)
- Válečná medaile (1878)
- Řád železné koruny I. třídy (1876)
- Řád železné koruny II. třídy (1870)
- Vojenský záslužný kříž s válečnou dekorací (1850)
Zahraničí
- Řád sv. Stanislava I. třídy (Rusko)
- Řád svaté Anny III. třídy (Rusko)
- velkokříž Řádu sv. Mořice a sv. Lazara (Itálie)
- velkokříž Řádu Spasitele (Řecko)
- velkokříž Řádu Takova (Srbsko)
- Řád vycházejícího slunce I. třídy (Japonsko)
- Řád Osmanie I. třídy (Osmanská říše)
- Řád lva a slunce I. třídy (Persie)
- Řád knížete Danila I. I. třídy (Černá Hora)
- Řád sv. Michaela (Bavorsko)
- komandér Řádu čestné legie (Francie)
Rodina
V roce 1852 se v Praze oženil s hraběnkou Marií Harbuval-Chamaré (1832–1912), tímto sňatkem získal rodový palác na Malé Straně (Sněmovní č. p.16). Marie byla později c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.[17] Z jejich manželství pocházely čtyři děti.[18] Ze synů vynikl prostřední Artur (1854–1915), který byl členem několika vlád jako ministr zemědělství, školství a vnitra.
Odkazy
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Artur Maximilian von Bylandt-Rheidt na Wikimedia Commons
Reference
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1857; Gotha, 1857; s. 141–143 dostupné online
- ↑ Rodina Ferdinanda Karla Bylandt-Rheidta na webu geni.com dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1838; Vídeň, 1838; s. 711 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus für 1859; Vídeň, 1859; s. 303 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1869–1870; Vídeň, 1869; s. 92, 141 dostupné online
- ↑ a b Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 1. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Bylandt-Rheidt, Artur Maximilian Gf. (1821-1891), Feldzeugmeister, s. 131. (německy)
- ↑ a b Meyers Großes Konversations-Lexikon [online]. zeno.org [cit. 2013-05-27]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1876; Vídeň, 1876; s. 215, 222 dostupné online
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 583–584.
- ↑ Ottův slovník naučný, díl IV.; Praha, 1891 (reprint 1997); s. 1002–1003 (heslo Bylandt-Rheidt Arthur Maxmilian) ISBN 80-7185-089-6
- ↑ Přehled generálů rakouské a rakousko-uherské armády 1859–1889 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Služební postup Artura Maximiliana Bylandt-Rheidta in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 25 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1878; Vídeň, 1878; s. 189 dostupné online
- ↑ Přehled majitelů dělostřeleckého pluku č. 11 in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 844 dostupné online
- ↑ Seznam rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 19. století dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Artura Bylandt-Rheidta in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1888; Vídeň, 1888; s. 277 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 191–192 dostupné online
- ↑ Rodina Arthura Maximiliana Bylandt-Rheidta na webu geni.com dostupné online
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Ribbon bar: War Ribbon (Kriegsbande) for Austro-Hungarian decorations (inter alia: Militär-Verdienstkreuz; Militär-Verdienstmedaille (Signum Laudis); Franz-Joseph-Orden; Tapferkeitsmedaille).
Autor: FranzJosephI, Licence: CC BY-SA 3.0
Nastrino da Cavaliere di Gran Croce dell'Ordine Imperiale della Corona Ferrea
Civil/merchant marine ensign of Austria-Hungary from 1869 to 1918
Autor: FranzJosephI, Licence: CC BY-SA 3.0
Ribbon bar of the Knights Grand Cross of the Order of Saint Stephen of Hungary
* Ownership : Draper Fund
- Household bodyguards and cavalry, (?)
Autor: MrInfo2012, Licence: CC BY-SA 4.0
Order of the Lion and the Sun Ribbon Bar
Autor: Boroduntalk, Licence: CC BY 4.0
Order of Saint Michael ribbon bar. Kingdom of Bavaria.
Ribbon bar of the medal of Chevalier of the Order of Saints Maurice and Lazarus (Italy)
Autor: VitVit, Licence: CC BY-SA 4.0
Praha 1-Malá Strana, Sněmovní ulice
Autor: FranzJosephI, Licence: CC BY-SA 3.0
Nastrino da Commendatore dell'Ordine Imperiale della Corona Ferrea
Autor: Mimich, Licence: CC BY-SA 3.0
Cross of the Order of Danilo I / Order of the Independence of Montenegro
Medaglia di Guerra (Kriegsmedaille), Impero Austriaco
Autor: Portunes, Licence: CC BY 3.0
Ribbon bar of the Spanish and Austrian Order of the Golden Fleece
Autor: Orem (wiki-pl: Orem, commons: Orem), Licence: CC BY-SA 3.0
Ribbon bar: Legion Honour, Commander rank
Ribbon bar: Order of the Rising Sun (Japan), 1st Class Grand Cordon
Ribbon bar of the Order of St. Anna.
Autor: FranzJosephI, Licence: CC BY-SA 3.0
Nastrino da Cavaliere di Gran Croce dell'Ordine Imperiale di Leopoldo
Bylandt-Rheidt, Artur Maximilian Graf
Ribbon Order Redeemer 1Class (Greece)
Ribbon bar of the Order of St. Stanislav.
Autor: McOleo, Licence: CC BY 3.0
Ribbon bar of the Order of the Cross of Takovo (Serbia)
Autor: Herzi Pinki, Licence: CC BY-SA 4.0
Grab von Artur Maximilian von Bylandt-Rheidt u.a. am Hietzinger Friedhof, Gruppe 11, Nummer 29, Grabnutzungsrecht bis auf Friedhofsdauer.