Arwen

Arwen Undómiel (241 Třetího věku – 121 Čtvrtého věku, bylo jí 2 901 let) je literární postavou v knize J. R. R. Tolkiena Pán prstenů. Byla nejmladší dcerou Elronda a Celebrían a vnučkou Paní Galadriel. Patřila mezi půlelfy a měla tak možnost volby, zda bude počítána mezi elfy nebo lidi. Odložila svou elfskou nesmrtelnost, aby si mohla vzít Aragorna a zemřít s ním. Arwen žila ve Třetím věku v Roklince. V sindarštině Arwen znamená Vznešená paní. Její přízvisko Undómiel znamená Večernice, proto je nazývána též Arwen Večernice.

Příbuzenství

Arwen byla jedinou dcerou Elronda a Celebrían. Měla bratry, dvojčata Elladana a Elrohira. Skrze jejího otce byla Arwen vnučkou Eärendila (druhého z půlelfů). A zároveň je pravnučkou Tuora z Gondolinu a právě tudy vede linie k Domu Hadorovu. Arwen byla též příbuzná krále Noldor Turgona, skrze svou prababičku Idril. Po matce byla Arwen vnučkou Galadriel a pravnučkou Finarfina. Éomer Rohanský prohlásil, že Arwen je mnohem krásnější než Galadriel z Lórienu, ale Gimli, syn Glóinův, si myslel opak. Skrze oba rodiče byla Arwen spřízněna s Domem Finwëho. A nakonec byla Arwen příbuzná Berenovi a Lúthien Tinúviel, jejichž příběh se podobal tomu jejímu.

Arwen byla dokonce příbuzná se svým manželem Aragornem, ale jen velice, velice vzdáleně. Aragornův předek Elros, první král Númenoru, byl Elrondův bratr, který si zvolil život jako člověk a vzdal se nesmrtelnosti. Elros zemřel roku 442 Druhého věku, zhruba 3240 let před narozením Arwen.

Život

Jak se píše v Příběhu Aragorna a Arwen,^[1] potkal Aragorn Arwen v Roklince – kde žil pod ochranou jejího otce Elronda –, když mu bylo 20 let. Arwen, které bylo přes 2700 let, se právě vrátila domů z Lórienu, kde chvíli žila u své babičky Galadriel. Aragorn se do Arwen zamiloval na první pohled. Přestože se svou lásku snažil tajit, Elrond ji brzy odhalil. Když zjistil, že ji Aragornovi rozmluvit nedokáže, řekl, že svou dceru nedá za ženu nikomu menšímu než králi Gondoru a Arnoru v jejich původních hranicích. V tomto motivu se příběh podobá příběhu Berena, jemuž král Thingol slíbil ruku své dcery Lúthien rovněž pod podmínkou, kterou považoval za nesplnitelnou – a přece je tu podstatný rozdíl: Elrond totiž své rozhodnutí nevydal v hněvu a navždy zůstal Aragornovým přítelem a ochráncem.

Aragorn pak opustil Roklinku a s Arwen se znovu setkal až po 30 letech v Lórienu. Tam Arwen opětovala Aragornovu lásku a jejich osud tak byl rozhodnut – Aragorn bude celý život bojovat proti Sauronovi, aby získal zpět královský titul a vysloužil si tak Arweninu ruku.

V hlavním příběhu Pána Prstenů se tak Arwen sice vyskytuje jen sporadicky, ale její postava je důležitá pro dokreslení Aragornovy zasmušilé povahy, statečnosti a nezlomnosti v boji proti Sauronovi.

Frodo a ostatní hobiti se s Arwen poprvé setkají po svém příchodu do Roklinky.

Znovu vstoupila Arwen do příběhu před průchodem Stezkami mrtvých, Aragorn potkal skupinu Dúnadanů (jeho lid ze severu) a Arweniny bratry, Elladana a Elrohira. Ti mu přinesli zástavu černé barvy se znakem Bílého stromu; dárek vyrobený Arwen. Po bitvě na Pelennorských polích to bylo první oznámení, že se král vrátil.

Konečně, když byl Aragorn korunován králem Gondoru a Arnoru, Arwen přišla do Minas Tirith a poté se vzali.

Arwen se tak stala královnou sjednoceného království Arnoru a Gondoru. Sňatkem Arwen s Aragornem byla dlouho rozdělená linie půlelfů spojena. Po konci Války o Prsten zplodili Aragorn s Arwen budoucího dědice trůnu, Eldariona, a několik dcer.

Aragorn se na smrtelné posteli v roce 120 Čtvrtého věku (po 120 letech manželství) s Arwen rozloučil. Arwen jej proti svému rozumu prosila, aby ji neopouštěl – teprve na samém konci života pochopila hořký úděl konečnosti lidského života. Po jeho smrti odešla do Lórienu a zemřela v Cerin Amrothu, kde byla poté pohřbena.

Film

Arwen se neobjevila ve filmu Pán Prstenů od Ralpha Bakshiho z roku 1978, ani v adaptaci od Ranikin/Bass z roku 1980. V Pánu prstenů, režírovaném Peterem Jacksonem si Arwen zahrála herečka Liv Tyler.

Ve filmu je role Arwen poněkud posílena. Arwen zcela nahradila Glorfindela, místo nějž přijela pomoci Frodovi, zraněnému nazgûlem. Arwen naloží Froda na svého koně a utíká před Černými jezdci k řece Bruinen, kde nazgûly smete záplava vody, povolaná Arwen (v knize Elrondem a Gandalfem). Frodo tedy nevzdoruje Černým jezdcům osaměle a ve scéně, v níž se v něm v knize probudí hrdinství, je ve filmu pouhým divákem. Během jejich úprku tasí Arwen meč Hadhafang, který vlastnil její otec Elrond. Tento meč je ve skutečnosti meč Idril Celebrindal, Arweniny prababičky. Tento meč se ale v knize neobjevil, stejně jako ozbrojená Arwen.

Také spor Arwen s Elrondem o Aragorna nabývá mnohem ostřejší charakter.

Další scéna ve filmu Dvě věže patří Arwen v situaci, kdy je Aragorn smrtelně zraněn a zdá se mu sen o Arwen – políbí ho a vrátí mu tak život. V knize se příhoda vůbec nevyskytuje, Aragorn dokonce v průběhu celého příběhu neutrpí vážnější zranění, protože má být ideálem statečného bojovníka, před nímž nepřátelé prchají. Pomoc od Arwen je s tímto v rozporu.

O něco později vidíme Arwen odjíždět se zástupem elfů do Valinoru. Když už odjíždí do přístavu, ve vizi se jí zjeví její budoucí syn Eldarion a Arwen se vrátí zpět do Roklinky. Tam se vzdá definitivně nesmrtelného života kvůli lásce k Aragornovi. Poté ještě nabádá svého otce Elronda, aby nechal znovu skout meč Narsil, nyní pod jménem Andúril, a odvezl jej Aragornovi se vzkazem, že její život je svázán s osudem Prstenu a že ona sama umírá.