Asanace starých Holešovic

Asanace starých Holešovic (též zvaných Zátory) probíhala ve dvou etapách od konce 50. do začátku 80. let 20. století. Původní zástavba povětšinou jedno a dvoupatrových domů a hospodářských stavení byla zlikvidována nejdříve kvůli konstrukci panelárny Prefa a následně z důvodu stavby nádraží Praha-Holešovice a stanice metra C Fučíkova (nyní Nádraží Holešovice). Většina míst po zbouraných domech zůstává dodnes nezastavěná.

Historie a charakter lokality

První doklady o existenci převážně rybářské vesnice Holešovice pocházejí z počátku 13. století.^[1] Po staletí byla s městem Prahou spojena jen několika lokálními brody, a proto se vyvíjela značně izolovaně.^[2] Do poloviny 19. století tvořila holešovický meandr řídce obydlená venkovská krajina, kde se osídlení soustředilo pouze do místa historické vsi k vltavskému břehu. Novodobý rozvoj přinesla až postupující industrializace a stavba železnice Praha-Drážďany. Od poloviny 70. let 19. století pak nastal rychlý rozvoj a celá, dříve prázdná, oblast byla pokryta obytnou i průmyslovou zástavbou.^[3]

Původní lokalita starých Holešovic, která si stále udržovala venkovský ráz, se tak začala stávat v rámci nově postavených Holešovic 19. století periferií. Místní obyvatelé se živili převážně zemědělstvím nebo činnostmi spojenými s blízkostí řeky jako rybářství, ledařství, či převoznictví.^[4] Jádrem staré holešovické vesnice byla ulice Palackého (dnešní Partyzánská).^[5] Kolem ní se soustředily povětšinou přízemní domky a hospodářská stavení.^[6] Při pohledu na mapu můžeme lokalitu vymezit zhruba dnešními ulicemi Partyzánská, Železničářů, Argentinská a Holešovické nábřeží.

Oblast starých Holešovic je někdy též nazývána Zátory. Tento pomístní název vznikl od slova zátora, či zátvora označujícího nízký břeh, do kterého se zadírají ledové kry.^[4]

Seznam staroholešovických ulic

Území starých Holešovic tvořilo těsně před první etapou asanace v roce 1959 přibližně 14 ulic.^[7]

• Arnoštovská – 5. ulice vpravo za viaduktem. Jméno ulice bylo zřejmě odvozeno od místní usedlosti U Arnoštů (čp. 109). Vznikla na počátku 80. let 19. století a své jméno získala v roce 1889. Ulice zcela zanikla místem i názvem při asanaci.^[8]
• Holešovické nábřeží – zde na břehu Vltavy se začala utvářet původní ves Holešovice. Nábřeží oficiálně vzniklo v 90. letech 19. století při regulaci vltavského břehu.^[7] Právě staroholešovické domy přiléhající k Vltavě byly na konci 50. let zbořeny jako první. Nábřeží dosud existuje, ale je neobydleným prostorem se skladišti a ulicí tedy prakticky není.

• Jablonského – 2. příčná ulice na ulici Na Zátorách. Od svého vzniku v roce 1881 až do roku 1940 nesla název Jablonského podle českého básníka 19. století Bohuslava Jablonského. V letech 1940-1945 byla ulice přejmenována na Hammerschmiedovu, v roce 1945 se jí vrátil původní název Jablonského a roku 1947 byla spojena s ulicí Sladkovského.^[7] Ulice si i po asanaci zachovala jméno a část původní polohy.
• Na Zátorách – 2. ulice vpravo za viaduktem. Ulice vznikla již před rokem 1880 a až do roku 1894 nesla jméno Zátora, poté Zátory. V roce 1925 byla prodloužena k severu o Trojskou ulici a tato nově vzniklá komunikace byla pojmenována Na Zátorách.^[7] Ulice si i po asanaci zachovala jméno a část původní polohy.
• Partyzánská – za viaduktem rovně až k mostu Barikádníků. Vznikla v roce 1881 spojením starých ulic Trojské a K Pelci, které byly nově nazvány Palackého. V roce 1894 k ní byla dále připojena část ulice Hálkovy. Do roku 1940 byla nazývána Palackého ulice, v letech 1940-1945 Strobachova, od roku 1945 do roku 1947 opět Palackého a poté byla přejmenována na Partyzánskou na počest československých partyzánů bojujících za druhé světové války.^[7] Kvůli konstrukci Trojského mostu (později zvaného Barikádníků) ve 20. letech 20. století bylo zbouráno několik domů na její východní straně.^[9] Ulice si i po asanaci zachovala jméno a část původní polohy.

• Plynární – za viaduktem 2. ulicí vpravo a poté rovně. Již od svého vzniku v roce 1888 nesla název Plynární podle blízké obecní plynárny. Před rokem 1900 k ní byla připojena ulice Školní, kde stávala škola (čp. 333).^[7] Ulice si i po asanaci zachovala jméno a část původní polohy.

• Pod Zátorami – 3. ulice vpravo za viaduktem. Ulice se nejprve lidově nazývala Špagátová (podle provazníků vyrábějících motouz), v letech 1881-1940 nesla název Prokopova, 1940-1945 se nazývala ulice Františka Dardy, po válce až do roku 1947 byla opět Prokopovou a od roku 1947 Pod Zátorami.^[7] Tato ulice při druhé fázi asanace zcela zanikla místem i názvem.^[8]

• Rajská – 1. příčná ulice na ulici Na Zátorách. Ulice pod názvem Rajská vznikla již roku 1888, v roce 1920 k ní pak byla připojena ulice Havlíčkova. Pojmenování Rajská bylo pravděpodobně odvozeno od množství zahrad v lokalitě a jejich „rajského“ vzhledu.^[7] Ulice si i po asanaci zachovala jméno a část původní polohy.
• Staroholešovická – v ohbí Partyzánské ulice doleva směrem k Holešovickému nábřeží. Ulice vznikla z původní cesty k dolejšímu přívozu, od roku 1888 byla nejprve počítána za část Palackého, od roku 1947 samostatná ulice s názvem Staroholešovická.^[7] Ulice zcela zanikla místem i názvem při asanaci.^[8]
• U elektrárny – 4. ulice vpravo za viaduktem. Od vzniku ulice v roce 1888 a do roku 1947 se jmenovala Zelená. Název zřejmě odvozen od množství zahrad a zahrádek v okolí.^[7] Ve starých Holešovicích se původně ulice U elektrárny nacházela přímo u bývalé městské elektrárny, za viaduktem 1. vlevo (dnes v areálu Pražské teplárenské). Ulice si i po asanaci zachovala jméno a část původní polohy.
• U papírny – 1. ulice vpravo za viaduktem. Vznikla pravděpodobně v roce 1880 a byla pojmenována podle nedaleké papírny.^[7] Ulice si i po asanaci zachovala jméno a část původní polohy.
• V závětří – za křižovatkou Argentinské a Plynární směrem k mostu Barikádníků 2. ulice vlevo. Tato ulice vznikla až v roce 1925 a byla pojmenována podle pomístního názvu.^[7] Ulice si i po asanaci zachovala jméno a část původní polohy.
• Vrbenského – za křižovatkou Argentinské a Plynární směrem k mostu Barikádníků 2. příčná ulice. Od vzniku ulice v roce 1881 do roku 1940 nesla název Štítného, mezi lety 1940-1954 Schallerova, poté dva roky opět Štítného a v roce 1947 byla přejmenována na Vrbenského podle československého politika Bohuslava Vrbenského. V roce 1938 byla od ulice oddělena její východní část a nazvána U Uranie.^[7] Ulice si i po asanaci zachovala jméno, ale s pozměněnou trasou.^[10]
• Za papírnou – za viaduktem 1. vpravo a poté za ohbím ulice 1. vlevo. Ulice vznikla před rokem 1881 a až do roku 1940 se nazývala Kollárova, v letech 1940-1945 Šlejharova, poté dva roky znovu Kollárova a od roku 1947 Za papírnou. Pojmenována byla stejně jako ulice U papírny podle nedaleké papírny.^[7] Ulice si i po asanaci zachovala jméno a část původní polohy.

Asanace lokality

Holešovice byly již od 40. let považovány za „důležitou urbanistickou rezervu městského centra“ (studie Emanuela Hrušky, který chtěl v lokalitě vybudovat vládní administrativní čtvrť).^[11] Zároveň byly staré části Holešovic spolu s Žižkovem, Libní, Karlínem aj. dlouhodobě považovány za nevyhovující z hlediska úrovně zastaralé bytové zástavby.^{[12][13][14][15][16]} Demolice starých Holešovic probíhala ve dvou etapách v letech 1959-1961 a 1978-1984. Jak upozorňuje historička Kateřina Bečková, asanace této oblasti jakoby nikoho kromě místních obyvatel nezajímala, na rozdíl od likvidace starého Žižkova a Vysočan, které měly své odpůrce již v době komunistického režimu.^[17]

První etapa (1959-1961)

První vlna asanace postihla severní část Partyzánské ulice při Holešovickém nábřeží, kde se v létě 1959 začala stavět panelárna Prefa (Prefabrikované stavební díly). Tato oblast byla zastavěna statky s rozsáhlými dvory sousedícími přímo s řekou.^[17] Nová panelárna byla potřeba pro zásobování staveb sídlišť na severu a východě města a lokalita starých Holešovic byla vybrána díky blízkosti řeky, mostu a železničního spojení.^[9] „Byly ovšem různé návrhy…ale nakonec pro tohle prostranství rozhodla jeho výhodná poloha. Jen pokud jde o materiál, převážná část surovin, jako například štěrkopísek, se sem bude vozit pohodlně a levně po vodě, struska po železnici a tu postačí jen o málo protáhnout vlečku vedoucí na holešovické nábřeží. Výhody bude mít také odvoz. Závod leží v severní části Prahy a jeho hlavním úkolem bude zásobovat celou výstavbu ‚Severního města‘, které se bude rozkládat v Kobylisích, na Proseku a Střížkově, tedy v samém sousedství.“^[18] S demolicí objektů před zahájením samotné stavby pomáhalo celkem 4 200 studentů z průmyslových škol a vojáků.^[18] Z původní zástavby v Partyzánské ulici a na Holešovickém nábřeží bylo na místě ponecháno několik objektů, které sloužily jako základna pro personál pomáhající s demolicí a které měly být posléze adaptovány jako součást areálu, a to konkrétně dům rodiny Vaňhů (čp. 14), hostinec U zeleného stromu (čp. 17) a statek (čp. 31).^[19][4] Holešovická Prefa měla ročně zásobovat pražské stavby 63 000 m³ panelů a pomoci tak s urychlením výstavby nového bytového fondu.^[20] Panelárna byla po revoluci zprivatizována a v roce 2013 definitivně ukončila výrobu.^[21]

Dokumenty k první fázi asanace ze zasedání pražského zastupitelstva jsou uloženy v Archivu hlavního města Prahy.^[22][23][24]

Druhá etapa (1978-1984)

V rámci druhé a rozsáhlejší etapy asanace byly zdemolovány prakticky všechny zbývající domy na území starých Holešovic. Dělo se tak od konce 70. let v souvislosti se stavbou tzv. holešovické přeložky, budováním nového vlakového nádraží Praha-Holešovice, stanice metra C Fučíkova (dnešní Nádraží Holešovice) a severojižní magistrály v Argentinské ulici.^[17] Koncepce přestavby pražského železničního uzlu byla přijata již v roce 1960, holešovická přeložka (Severní traťová spojka) měla od centra odklonit nákladní vlaky.^[25] Třetí provozní úsek metra C bylo zapotřebí vybudovat kvůli dopravní obsluze pro dokončovaná sídliště Severního města.^[26] Při realizaci bylo v lokalitě nutné prostorově vyřešit přestup na novou železniční, tramvajovou a autobusovou stanici.^[27] Východiskem pro realizaci se stala studie architekta Karla Filsaka z roku 1978.^[11] Stanice metra Fučíkova byla dána do provozu 3. listopadu 1984.^[28]

(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

Demolici bylo ušetřeno jen několik solitérních objektů. V ulici Na Zátorách zůstal stát dům čp. 631, kde měli během asanace zázemí pracovníci z okolní stavby (dříve se v domě nacházela lékárna). V ulici U elektrárny se pak zachoval blok funkcionalistických domů.^[4] Dalším zachovaným objektem je bývalý hostinec Na Kovárně v Partyzánské ulici čp. 5, který je jako součást areálu bývalé elektrárny památkově chráněn.^[29] U jižního vestibulu stanice metra pak stojí jilm jako pozůstatek bývalé stromové aleje v ulici Na Zátorách.^[30]

Důsledky asanace a současný stav lokality

(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

Již po zprovoznění stanice metra a nového nádraží se začala projevovat urbanistická nekoncepčnost tohoto projektu. Bylo upozorňováno primárně na nezastavěnost bezprostředního okolí.^[11] Historik umění Richard Biegel hodnotí asanaci starých Holešovic jako „problematický urbanistický zásah“: „Účelové inženýrské zásahy a bezkoncepční zástavba dokázaly během jednoho desetiletí proměnit malebné prostředí starých Holešovic v urbanistický chaos, který svou ucelenou podobu nenalezl ani čtyři desetiletí po zbytečné demolici jedinečné historické obce (…) Prostor bývalých starých Holešovic je opuštěným a dezurbanizovaným místem, které nejvíc ze všeho potřebuje promyšlenou regulaci pro novou výstavbu."^[9]

Velká část asanovaných ploch tak doposud zůstává nevyužita. Areál bývalé panelárny v současné době vlastní developerská skupina GEONE, která zde zamýšlí realizovat projekt Rivery a Port7.^[31] V roce 2020 byla na místě proluky na křižovatce ulic Partyzánská a Na Zátorách dokončena budova studentských kolejí The Fizz.^[32]

Plány na budoucí rozvoj

V roce 2018 bylo vyhlášeno výběrové řízení na územní studii lokality Holešovice Bubny-Zátory. V prosinci 2020 byla zveřejněna finální podoba studie pro zapracování připomínek, jejími autory jsou Pelčák a partner architekti a ThomasMüllerIvanReinmann architekten GmbH z Berlína. Studie rozvíjí nejen lokalitu starých Holešovic, ale také brownfield v oblasti nádraží Praha-Bubny. V plánu je postavit 11 000 bytů pro 25 000 obyvatel, samotná výstavba by měla probíhat v letech 2021-2040.^[33]

Reference

Literatura

• Architektura ČSR. Praha: Klub architektů, 1986, 45(5). ISSN 0300-5305.
• BEČKOVÁ, Kateřina. Nádraží a železniční tratě: Zaniklé, proměněné a ohrožené stavby. 1. díl. Praha: Paseka, 2009. ISBN 978-80-7185-991-8.
• BEČKOVÁ, Kateřina. Zmizelá Praha. Dodatky III., Historická předměstí a okraje města - levý břeh Vltavy. Praha: Paseka, 2004. ISBN 80-7185-498-0.
• BIEGEL, Richard. Staré Holešovice. In: Za starou Prahu: Věstník Klubu za starou Prahu. 2010, 40(3), s. 51-57. ISSN 1213-4228. Dostupné online.
• BRONCOVÁ, Dagmar. Praha 7 křížem krážem. Praha: Milpo media ve spolupráci s Vyd. a nakl. MILPO, 2004. ISBN 80-903481-1-4.
• HLAVSA, Václav, JANÁČEK, Josef a ČAREK, Jiří. Ulicemi města Prahy od 14. století do dneška: Názvy mostů, nábřeží, náměstí, ostrovů, sadů a ulic hlavního města Prahy, jejich změny a výklad. Praha: Orbis, 1958.
• HLAVSA, Václav. Pražské teritorium v druhé polovině 19. století: (rozvoj zástavby). In: Pražský sborník historický. 1970(5), s. 5-51. ISSN 0555-0238.
• Jak přestavíme Žižkov. Rudé právo: orgán Československé sociálně demokratické strany dělnické. Praha: [s. n.], 3. 7. 1978, 58-59(154). ISSN 0032-6569.
• JUNGMANN, Jan. Holešovice-Bubny: v objetí Vltavy. [Praha]: Muzeum hlavního města Prahy, c2014. ISBN 978-80-87828-11-3.
• KÁŇA, Vašek. Sbohem, minulosti! Literární noviny. Praha: Svaz československých spisovatelů, 4. 7. 1959, 8(27).  ISSN 0459-5203.
• KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri, 2002. 5. díl Par-Pra. ISBN 80-7277-039-X.
• KYLLAR, Evžen. Praha a metro. Praha: Gallery, 2004. ISBN 80-86010-80-5.
• LAŠŤOVKA, Marek, Kateřina JÍŠOVÁ a Václav LEDVINKA. Pražský uličník: encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství. 2. díl. O-Ž. Praha: Libri, 1998. ISBN 978-80-87271-50-6.
• Otevření dalšího úseku pražského metra: až do stanice Fučíkova. Rudé právo. Praha: [s. n.], 5. 11. 1984, 65(262). ISSN 0032-6569.
• POLÁK, Milan. Praha 7 známá neznámá. Praha: Milpo Media, 2012. ISBN 978-80-87040-25-6.
• Praha staví panelárnu. Rudé právo. Praha: [s. n.], 15. 7. 1959, 39(194). ISSN 0032-6569.
• Pro budoucnost Prahy. Rudé právo. Praha: [s. n.], 10. 4. 1974, 54-55(85). ISSN 0032-6569.
• První úkol: Aby bylo z čeho stavět. Rudé právo. Praha: [s. n.], 20. 5. 1959, 39(138). ISSN 0032-6569.
• Před úpravou starých částí hlavního města. Rudé právo. Praha: [s. n.], 4. 2. 1959, 39(34). ISSN 0032-6569.
• PUDR, Jaroslav. Stavební vývoj Holešovic-Buben: Praha 7 od počátku 19. století až do světové války. Praha: Orbis, 1945.
• SEMOTANOVÁ, Eva. Proměny holešovického meandru na mapách a plánech. In: FEJTOVÁ, Olga, Václav LEDVINKA a Jiří PEŠEK. Documenta Pragensia: 24, 2005: Město a voda: Praha, město u vody: sborník příspěvků z 22. vědecké konference Archivu hlavního města Prahy.... Praha: Scriptorium, 2005, s. 13-26. ISBN 80-86197-67-0.
• Stavíme Prahu. Rudé právo. Praha: [s. n.], 11. 7. 1978, 58-59(161). ISSN 0032-6569.
• ŠKORPIL, Josef. Pražské metro: Čtvrtá dimenze velkoměsta: Historie, výstavba, provoz. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-195-7.
• ZELINKA, Timoteus Čestmír. Pražská předměstí: život za pražskou hradební zdí. Praha: Orbis, 1955.

Související články

• Holešovice
• Holešovická přeložka
• Jilm Na Zátorách v Holešovicích
• Nádraží Holešovice (stanice metra)
• Praha-Holešovice (nádraží)
• Urbanisticko-architektonický vývoj Holešovic

Externí odkazy

• Dějiny Zátor, díl pořadu ČT Z metropole o historii Zátor s výpověďmi pamětníků
• Love story Zátory, díl pořadu ČT Z metropole o historii Zátor s výpověďmi pamětníků
• Zátory, díl pořadu ČT Z metropole o historii Zátor s výpověďmi pamětníků
• Nová panelárna v Holešovicích, reportáž Československého filmového týdeníku o panelárně Prefa
• Mapová sbírka Ústředního archivu zeměměřictví a katastru Archivováno 11. 5. 2018 na Wayback Machine., digitalizované mapy oblasti Holešovic
• Sbírka fotografií AHMP, sbírka obsahuje množství digitalizovaných archivních fotografií starých Holešovic
• Sbírka map a plánů AHMP, digitalizované archivní mapy Prahy
• Holešovice Bubny-Zátory, stránky IPR Praha věnované územní studii rozvoje lokality Holešovic-Bubnů