Aspar

Aspar
Stříbrná deska Ardaburů s Asparem a jeho starším synem Ardaburem, pravděpodobně z roku 434 (objeveno v roce 1769)
Narození400
Úmrtí471 (ve věku 70–71 let)
Konstantinopol
Povolánípolitik a voják
ChoťLeontia Porphyrogenita
DětiJulius Patricius
Ardabur
RodičeArdabur
RodAmalové
Funkceřímský senátor
stratég
římský konzul
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Flavius Ardabur Aspar (cca 400? - 471, Konstantinopol,[1] Byzantská říše) byl východořímský konstantinopolský patriarcha, magister militum a vůdce germánské armády v římských službách.[2][3] Byl alansko-gótského[4] původu. Od roku 420 až do své smrti v roce 471, tedy více než polovinu 5. století měl velký vliv na tři východořímské císaře, Theodosiuse II. Marciana a Leona I. V roce 471 došlo k organizovanému spiknutí císaře Leona I. s Isaurianci, při kterém byl Aspar zabit.[5] Jeho smrt vedla k ukončení germánské nadvlády ve výchořímské politice.

Životopis

Byl synem konzula Ardabura. Jméno Aspar (původně Aspwar nebo Aspidar) v íránském jazyce znamená "Jezdec na koni"[6]. V roce 424 hrál po otcově boku klíčovou roli ve vítězném tažení do Ravenny proti císaři a uzurpátorovi Joannesovi, kterého se jim podařilo sesadit. Na jeho místo byl dosazen nedospělý Valentinian. Státní záležitosti za něho ale spravovala jeho matka Galla Placidia. Aspar také pomáhal vyjednat mírovou smlouvu s vandalským králem Geiserichem po vandalské invazi do Afriky. V roce 434 se stal římským konzulem a také šedou eminencí císaře Marciana.

V roce 471 došlo k organizovanému spiknutí císaře Leona I. s Isaurianců, při kterém byl Aspar a jeho syn Ardabur zabit. Je možné, že při této události zemřel i jeho druhý syn Julius Patricius, ačkoli některé zdroje uvádějí, že se ze svých zranění uzdravil. V každém případě po této události údaje o Juliu Patricianovi zmizely z pramenů.

Aspar byl učitelem Theodoricha Velikého, který se později stal králem Ostrogótů. Aspar měl ještě jednoho syna se sestrou Theodoricha Strabóna, jmenoval se Hermenericus.[1][7] V Istanbulu se do dnešních dnů dochovaly Asparovy cisterny (vodní nádrže) pod širým nebem.

Reference

  1. ↑ a b Flavius Ardabur Aspar (wichtiger Konsul) životopis v datech Archivováno 25. 11. 2014 na Wayback Machine. (německy)
  2. ↑ Flavius Ardabur Aspar - Britannica.com (anglicky)
  3. ↑ Leon I. - Britannica.com (anglicky)
  4. ↑ WOLFRAM, Herwig. The Roman Empire and Its Germanic Peoples. [s.l.]: University of California Press, 1997. 384 s. Dostupné online. ISBN 978-0520085114. S. 197. (anglicky) 
  5. ↑ WOLFRAM, Herwig: The Roman Empire and Its Germanic Peoples str.173 (anglicky)
  6. ↑ BACHRACH, Bernard S. A History of the Alans in the West; From Their First Appearance in the Sources of Classical Antiquity Through the Early Middle Ages. [s.l.]: Universita of Minnesota, 1973. 178 s. Dostupné online. ISBN 978-0816606788. S. 98. (anglicky) 
  7. ↑ WOLFRAM, Herwig: The Roman Empire and Its Germanic Peoples str.32 (anglicky)

Média použitá na této stránce

Piatto di ardaburio, argento fuso, 434 d.c. (found in 1769) 03.JPG
(c) I, Sailko, CC BY 2.5
Piatto di ardaburio, argento fuso, 434 d.c. (found in 1769)