Astrild pestrý

Jak číst taxoboxAstrild pestrý
alternativní popis obrázku chybí
Dospělý samec astrilda pestrého v národním parku Pilanesberg v Jižní Africe
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Podřádzpěvní (Passeri)
InfrařádPasserida
NadčeleďPasseroidea
ČeleďAstrildovití (Estrildidae)
RodPytilia
Binomické jméno
Pytilia melba
(Linnaeus, 1758)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Astrild pestrý (Pytilia melba) je drobný pták z čeledi astrildovitých, z rodu Pytilia. Obývá jižní Afriku, výjimečně (spíše jen sezónně) od Senegalu po Ghanu. Živí se semeny trav, bobulemi a hmyzem, např. termity a mravenci (hlavně v období hnízdění).[2] Jedná se o denní ptáky, kteří přes den hledají potravu ve vysoké trávě a v noci spí převážně v keřích. Sdružují se do skupin, po období hnízdění je možné pozorovat i menší rodinné skupinky.

Taxonomie

Druh astrild pestrý poprvé popsal švédský biolog Carl Linné v desátém vydání své publikace Systema naturae (1758).[3][4] Taxonomicky je zařazen se do rodu Pytilia, do kterého patří další čtyři druhy: astrild Wienerův (Pytilia afra), rudočelý (Pytilia hypogrammica) a rudokřídlý (Pytilia phoenicoptera) a méně známý Pytilia lineata, který bývá často zaměňován s astrildem Wienerovým. Právě astrild pestrý má ale nejširší oblast výskytu a je nejhojnější.[2]

Nejblíže příbuzný tomuto druhu je astrild rudokřídlý. Oba druhy jsou též geneticky podobné jiným zástupcům čeledi astrildovitých, což znamená, že se od sebe oddělily v relativně nedávném čase.[5]

Rozlišujeme několik poddruhů:

  • Pytilia melba belli
  • Pytilia melba citerior
  • Pytilia melba grotei
  • Pytilia melba hygrophila
  • Pytilia melba jessei
  • Pytilia melba melba
  • Pytilia melba percivali
  • Pytilia melba soudanensis

Popis

Samice astrilda pestrého

Astrildové pestří jsou drobní, ale robustně vyhlížející ptáci s krátkými a zaoblenými křídly. Tělo dospělých měří 120–140 mm a má krátký ocas. Nohy jsou neopeřené, se středně dlouhými běháky; zobák je taktéž středně dlouhý. Samice jsou snadno odlišitelné od samců díky výrazným rozdílům ve zbarvení. Samec má tváře, bradu, čelo a hrdlo červené (některé poddruhy mají i uzdičku). Ostatní části hlavy, strany krku a záhlaví šedé. Hřbet olivově zelený. Vole a horní prsa žlutá (žlutá až červenooranžová – podle poddruhu). Břicho bíle zbarvené, příčně hnědo-černé pruhování. Vrch ocasu je jasně červený, spodek ocasu bílý. Zobák má červenou barvu.

Naopak samice má hlavu šedou, krk bílý, vole a prsa světle šedá, příčně tmavě pruhovaná. Barvy jsou u samic mírně matnější. Mláďata jsou podobná samici, rozlišit pohlaví je možné až v době prvního přepeřování. Nejsnáze se pohlaví určuje podle hustoty a barvy pruhů na břiše.

U dospělých probíhá přepeřování prakticky celoročně, záleží ale i na poddruhu.[6]

Výskyt

Astrild pestrý je hojně rozšířený na celém jihu Afriky a jeho populace jsou velké. Výjimečně, spíše jen sezónně, jej můžeme najít v Senegalu, Mali, Guineji, Togu. Některé poddruhy je možné najít i na severu Kamerunu. Obývá mírně zalesněné a převážně suché oblasti.[2]. Potřebují ale pravidelný přísun vody, kvůli čemuž se vyhýbají extrémně suchým místům, jako je poušť Kalahari.[2]

Dle Mezinárodního svazu ochrany přírody se jedná o nedotčený druh.

Chování

Samec

Astrildové pestří jsou aktivní převážně ve dne.

Hnízdění

Hnízdění většiny astrildů začíná během druhé poloviny období dešťů. Partneři společně postaví hnízdo, které je z trávy. Bývá umístěné ve vysoké trávě nebo v keřích. Samice poté naklade do hnízda 4 až 6 bílých vajíček. V inkubování vajec se střídají samec i samice a zatímco jeden zahřívá, druhý hledá potravu. Ptáčata se vylíhnou asi za 12 dní. Astrild pestrý je poměrně dobrý rodič, který se o svá mláďata stará dobře. Vylíhnutá ptáčata jsou krmena výhradně hmyzem, až ve vyšším věku jim rodiče začnou nosit i semena trav.

Predátoři a parazité

Astrild pestrý nemá přirozené predátory, ale na jeho hnízdech často parazituje vdovka rajská.[7] Vdovka rajská je hnízdní parazit typický pro většinu jižní Afriky a Súdán. Naklade svá vajíčka do cizího hnízda, ale na rozdíl od kukačky obecné se liší tím, že hostitelova vejce nevyhazuje.

Chov v zajetí

Chov astrildů pestrých není náročný, ale vyžadují velkou voliéru, přičemž v jedné může být pouze jeden samec. Dva samci v jedné voliéře vůči sobě budou agresivní a budou bojovat o samičky. Jinak je možné chovat je i s jinými drobnými exotickými ptáky. Nicméně v době hnízdění je nutné jednotlivé páry rozdělit do vlastních voliér, samička astrilda pestrého se může klidně spářit i se samečkem astrilda rudokřídlého, přičemž ptáčata pak budou mít nežádoucí vzhled. Je vhodné podávat krmné směsi pro drobné exoty, popř. malý hmyz nebo larvy.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Buntastrild na německé Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. a b c d (PDF) The importance of collection data for ecological niche modelling: experiences with data from Pytilia melba (L., 1758). ResearchGate [online]. [cit. 2019-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. NOVÁK, Jiří. Astrild pestrý [online]. BioLib, 2004-09-13, rev. 2006-05-02 [cit. 2019-09-12]. Dostupné online. 
  4. SCLATER, William Lutley. Systema avium Ethiopicarum: a systematic list of the birds of the Ethiopian region. London: British Ornithologists' Union Dostupné online. OCLC 220638583 S. 787. (anglicky) 
  5. CHRISTIDIS, L. Chromosomal evolution within the family Estrildidae (Aves) III. The Estrildae (waxbill finches). Genetica. 1987-6, roč. 72, čís. 2, s. 93–100. Dostupné online [cit. 2019-09-12]. ISSN 0016-6707. DOI 10.1007/BF00123167. (anglicky) 
  6. SYMES, Craig T; WILSON, John W. Primary moult patterns and morphometrics in the Green-winged Pytilia Pytilia melba. Ostrich. 2008-4, roč. 79, čís. 1, s. 87–90. Dostupné online [cit. 2019-09-12]. ISSN 0030-6525. DOI 10.2989/OSTRICH.2008.79.1.12.367. (anglicky) 
  7. FRIEDMANN, Herbert. The Parasitic Weaverbirds. Washington D.C.: U.S. Government Printing Office, 1960. 196 s. Dostupné online. OCLC 992199 S. 152. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Status iucn3.1 LC cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
Buntastrild.jpg
Autor: An-d, Licence: CC BY-SA 3.0
Pytilia melba, Buntastrild im Tierpark Hagenbeck
Green-winged Pytilia, Pytilia melba at Pilanesberg National Park, Northwest Province, South Africa (17303689060).jpg
Autor: Derek Keats from Johannesburg, South Africa, Licence: CC BY 2.0
Green-winged Pytilia, Pytilia melba at Pilanesberg National Park, Northwest Province, South Africa