Astrofotografie

Mlhovina v Orionu z Hubbleova teleskopu

Astrofotografie nebo astronomická fotografie je specializovaný typ fotografie, který se zaměřuje na tvorbu fotografií astronomických objektů na noční obloze jako například planet, hvězd a velmi dalekých objektů jako jsou hvězdná seskupení a galaxie.

Historie

Lewis Morris Rutherfurd: Woodburytypie Měsíce, 1865
Henry Draper: Snímek Měsíce z roku 1863
Henry Draper: První fotografický snímek Velké mlhoviny v Orionu z roku 1880. Velké hvězdy, které jsou mnohem jasnější než je mlhovina, jsou přeexponované.

První astrofotografie je připisována Johnovi W. Draperovi, který vyfotografoval Měsíc již v roce 1840. O tři roky později nasnímal první spektrogram Slunce. V dubnu 1845 se podařila udělat Leonu Foucaultovi a Armandu Fizeauovi první fotografie Slunce. Na jejich daguerrotypii s průměrem 12 cm byly zcela jasné sluneční skvrny.

V roce 1850 pořídil ve hvězdárně Harvardovy univerzity astronom John Adams Whipple snímek první fixní hvězdy Vegymontáž dalekohledu však pro expoziční dobu 100 sekund nebyla dostatečně přesná.

Po vylepšení technologie se v roce 1857 podařilo nafotografovat dvojhvězdu Alkor a Mizar – tentokrát na kolodiovou skleněnou desku. Dokumentace zatmění Slunce v červenci 1860 dala odpověď na otázku, zda protuberance ve skutečnosti představují sluneční erupce. V roce 1872 Henry Draper pořídil první spektrum fixní hvězdy - a opět to bylo u hvězdy Vega. Pierre Janssen pořídil roku 1874 první záznam z přechodu Venuše přes sluneční disk – na jeho snímku byly poprvé patrné granulace konvektivních proudů. Dne 22. prosince 1891 se Max Wolf stal prvním fotografem, který zdokumentoval planetku.

Syn Johna Drapera Henry Draper patřil k průkopníkům astrofotografie, v roce 1880 se stal prvním člověkem, který nafotografoval souhvězdí Orionu, což byl první astrosnímek z hlubokého vesmíru. Ale ještě před tím sestrojil teleskop Newtonova typu s průměrem zrcadla 15 1/2 palců a ohniskovou vzdáleností 150 palců. S ním na přelomu let 1862 - 1863 vytvořil několik fotografií hvězdné oblohy a v létě 1863 kolem 1 500 fotografií povrchu Měsíce. K fotografování používal metodu daguerrotypie. Dne 30. září 1872[1] vyfotografoval jako první hvězdné spektrum – u hvězdy Vega v souhvězdí Lyry. Vedl expedici, která měla za cíl v roce 1874 fotografovat přechod Venuše přes sluneční disk. 30. září 1880 získal prostřednictvím 33centimetrového refraktoru jako první snímek hvězdné mlhoviny (Velké mlhoviny mlhoviny v Orionu).

V roce 1884 potom následovala fotografie Galaxie v Andromedě (A. A. Common), první snímek galaxie. O 15 let později Julius Scheiner v Postupimi poprvé pořídil spektrum tohoto objektu.

George Henry Peters pracoval u společnosti U.S. Naval Observatory jako astronom a fotograf, objevil tři asteroidy (1905 - 1921) a fotografoval sluneční koróny.

Dalším průkopníkem na poli astrofotografie byl Němec Max Wolf. Během své návštěvy USA na začátku 20. století se začal zajímat o tehdy nový obor astrofotografie, což ho přivedlo k setkání s E. E. Barnardem. Jejich setkání vyústilo v dlouholetou korespondenci, spolupráci a přátelství. Smrt jeho přítele v roce 1923 Wolfa silně zasáhla a vedla k sepsání dlouhého nekrologu.[2] Jedním z jeho přínosů bylo pozorování temných mlhovin, které byly již od dob Williama Herschela pro astronomy záhadou. V některých částech oblohy se nachází jen černé pozadí, ve kterém zcela chybí hvězdy. Pečlivým pozorováním a fotografováním oblastí společně s Barnardem dokázali, že se jedná o oblasti neprůhledných prachových mračen.[3]

Edward Emerson Barnard byl americký astronom a průkopník použití fotografie při mapování oblohy, známý objevem Jupiterova měsíce Amalthea v roce 1892 a objevy několika komet. V roce 1916 objevil hvězdu s největším známým vlastním pohybem, která byla na jeho počet nazvána Barnardova hvězda. V devíti letech se stal asistentem fotografa v Nashvillu a jednou si přinesl malý objektiv z rozbitého dalekohledu. Protože byl zručný, sestrojil si malý teleskop, kterým pozoroval noční oblohu. Ve fotografickém ateliéru zůstal celých sedmnáct let a získal zde zkušenosti, které později využil při fotografování hvězdné oblohy. Později se mu dostala do rukou astronomická publikace od Thomase Dicka a v roce 1876 si koupil 5-palcový (130 mm) refraktor (cena činila 2/3 jeho ročního platu). Dne 9. září 1892 objevil Saturnův měsíc Amalthea a na fotografickém snímku z 12. října 1892 objekt, který byl určen jako kometa s periodou oběhu 6,5 roku. Stal se tak prvním astronomem, který objevil kometu za použití fotografie. Objev měsíce Amalthea vedl k zájmu ostatních astronomů o hledání dalších měsíců pomocí astrofotografování. Po jeho smrti byl výběr jeho fotografií publikován v díle „A Photographic Atlas of Selected Regions of the Milky Way“, dokončeném v roce 1927 E. B. Frostem, tehdejším ředitelem Yerkesovy observatoře, a Barnardovou neteří M. R. Calvertovou.

Současnost

Amatérská astrofotografie

Dnes je astrofotografie rychle se rozvíjející koníček, který je populární mezi fotografy, amatérskými astronomy a zájemci všech věkových kategorií. Je to dáno relativně snadnou dostupností astrofotografických zařízení, snižujícími se náklady a částečně i jednoduchostí použití.

V České republice shromažďuje snímky amatérských astrofotografů portál astrofotky.cz,[4] nejlepší snímky měsíce zveřejňuje server astro.cz[5] a existuje také soutěž o amatérského fotografa měsíce.[6]

Jedním z devíti ocenění udělovaných každoročně Pacifickou astronomickou společností je Amateur Achievement Award[7], udělovaná lidem, kteří dokázali významně přispět astronomii a přitom nejsou profesionálními astronomy. Toto ocenění získal v roce 2006 český astronom Kamil Hornoch, který je znám především svými amatérskými objevy novgalaxiích M31 a M81.[8] Za své příspěvky astronomii získal tuto cenu také americký amatérský astrofotograf Steve Mandel, zejména za své úspěchy při pořizování CCD snímků slabých mlhovin a za popularizaci astronomie.[9] Vlastní malou hvězdárnu Hidden Valley Observatory v Soquelu v Kalifornii.[10] Cenu získal také Brit Nik Szymanek, který je uznávaný zejména pro své CCD snímky hlubokého vesmíru a příspěvky astronomickému vzdělávání a popularizaci astronomie. Cenu dostal za jeho schopnosti pořizování kvalitních snímků a zpracování obrazu. Své fotografie pořizuje pomocí teleskopů umístěných na observatořích na ostrově La Palma (Kanárské ostrovy) a na Havajských ostrovech.[11]

Galerie

Ocenění

Odkazy

Reference

  1. CLERKE, Agnes M., Projekt Gutenberg. A Popular History of Astronomy During the Nineteenth Century, Fourth Edition, Post 8vo., reprinted February, 1908 [online]. [cit. 2010-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Wolf, M. Anzeige des Todes von Edward Emerson Barnard. Astronomische Nachrichten. April 1923, roč. 218, s. 241. Dostupné online. Bibcode 1923AN....218..241W. (German) 
  3. Tenn, Joseph S.,. Max Wolf: The Twenty-Fifth Bruce Medalist. Mercury. 1994, roč. 23, s. 27–28. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-04.  Archivováno 4. 3. 2021 na Wayback Machine.
  4. http://astrofotky.cz astrofotky.cz
  5. http://www.astro.cz/cam České astrofotografii měsíce
  6. http://aam.8mag.net Archivováno 21. 8. 2015 na Wayback Machine. Amatérský astrofotograf měsíce
  7. Astronomický ústav AVČR – ocenění [online]. Akademie věd České republiky, 2008 [cit. 2009-05-06]. Dostupné online. 
  8. GRYGAR, Jiří. Úspěch českého astronoma amatéra a o českých novách [online]. Amatérská prohlídka oblohy, 29. srpna 2003 [cit. 2007-09-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-04. 
  9. 2008 ASP Annual Award Winners – Amateur Achievement Award – Stevel Mandel [online]. Astronomical Society of the Pacific [cit. 2009-11-26]. Dostupné online. 
  10. 2009 Prize Winners. AAS Newsletter. March/April 2009, čís. 145, s. 15. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-09-17. 
  11. Nik Szymanek [online]. The World At Night [cit. 2009-12-01]. Dostupné v archivu. (anglicky) 
  12. Archivovaná kopie. www.rmg.co.uk [online]. [cit. 2012-10-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-10-17. 

Literatura

  • Klaus P. Schröder: Praxishandbuch Astrofotografie - eine Anleitung für Hobby-Astronomen. Franckh-Kosmos, Stuttgart 2003, ISBN 3-440-08981-9
  • Wolfgang Schwinge: Das Kosmos-Handbuch Astrofotografie - Ausrüstung, Technik, Fotopraxis. Franckh-Kosmos, Stuttgart 1993, ISBN 3-440-06739-4
  • Tony Buick: How to photograph the moon and planets with your digital camera. Springer, London 2006, ISBN 978-1-85233-990-6
  • Michael A.Covington: Digital SLR astrophotography. Cambridge Univ. Press, Cambridge 2007, ISBN 978-0-521-70081-8
  • Jeffrey R. Charles: Practical astrophotography. Springer, London 2000, ISBN 1-85233-023-6
  • David Malin: Blick ins Weltall. Neue Bilder vom Kosmos. Franckh-Kosmos Verlags-GmbH & Co., Stuttgart 1994. ISBN 3-440-06905-2.
  • Stefan Seip: Astrofotografie digital. Franckh-Kosmos Verlags-GmbH & Co. KG, Stuttgart 2006. ISBN 3-440-10426-5
  • David Malin: Das unsichtbare Universum. Nicolaische Verlagsbuchhandlung Beuermann GmbH, Berlin 2000. ISBN 3-87584-022-4
  • Stefan Seip: Himmelsfotografie mit der digitalen Spiegelreflexkamera. Franckh-Kosmos Verlags-GmbH & Co. KG, Stuttgart 2009. ISBN 978-3-440-11290-8

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Venustransit 2004-06-08 07-49.jpg
Autor: de:Benutzer:Klingon, Licence: CC-BY-SA-3.0
Transit of Venus - Venus completely over the sun
Pale Blue Dot.png
Original caption: This narrow-angle color image of the Earth, dubbed ‘Pale Blue Dot’, is a part of the first ever ‘portrait’ of the solar system taken by Voyager 1. The spacecraft acquired a total of 60 frames for a mosaic of the solar system from a distance of more than 4 billion miles from Earth and about 32 degrees above the ecliptic. From Voyager's great distance Earth is a mere point of light, less than the size of a picture element even in the narrow-angle camera. Earth was a crescent only 0.12 pixel in size. Coincidentally, Earth lies right in the center of one of the scattered light rays resulting from taking the image so close to the sun. This blown-up image of the Earth was taken through three color filters – violet, blue and green – and recombined to produce the color image. The background features in the image are artifacts resulting from the magnification.
Sarychev Peak.jpg
Erupce sopky Saryčeva na ostrově Matua v Kurilských ostrovech. Fotografováno 12. června 2009 z Mezinárodní vesmírné stanice.
NGC 4414 (NASA-med).jpg
In 1995, the majestic spiral galaxy NGC 4414 was imaged by the Hubble Space Telescope as part of the HST Key Project on the Extragalactic Distance Scale. An international team of astronomers, led by Dr. Wendy Freedman of the Observatories of the Carnegie Institution of Washington, observed this galaxy on 13 different occasions over the course of two months. Images were obtained with Hubble's Wide Field Planetary Camera 2 (WFPC2) through three different color filters. Based on their discovery and careful brightness measurements of variable stars in NGC 4414, the Key Project astronomers were able to make an accurate determination of the distance to the galaxy. The resulting distance to NGC 4414, 19.1 megaparsecs or about 60 million light-years, along with similarly determined distances to other nearby galaxies, contributes to astronomers' overall knowledge of the rate of expansion of the universe. In 1999, the Hubble Heritage Team revisited NGC 4414 and completed its portrait by observing the other half with the same filters as were used in 1995. The end result is a stunning full-color look at the entire dusty spiral galaxy. The new Hubble picture shows that the central regions of this galaxy, as is typical of most spirals, contain primarily older, yellow and red stars. The outer spiral arms are considerably bluer due to ongoing formation of young, blue stars, the brightest of which can be seen individually at the high resolution provided by the Hubble camera. The arms are also very rich in clouds of interstellar dust, seen as dark patches and streaks silhouetted against the starlight.

ID: GPN-2000-000933

Other ID: PR99-25
Orion Nebula - Hubble 2006 mosaic 18000.jpg
In one of the most detailed astronomical images ever produced, NASA/ESA's Hubble Space Telescope captured an unprecedented look at the Orion Nebula. ... This extensive study took 105 Hubble orbits to complete. All imaging instruments aboard the telescope were used simultaneously to study Orion. The Advanced Camera mosaic covers approximately the apparent angular size of the full moon.
Coordinates
Position (RA):	5 35 9.73
Position (Dec):	-5° 24' 50.32"
Field of view:	30.03 x 30.03 arcminutes
Orientation:	North is 0.0° left of vertical
Colours & filter Band	Wavelength	Telescope
Optical B	435 nm	Hubble Space Telescope ACS
Optical V	555 nm	Hubble Space Telescope ACS
Optical H-alpha	658 nm	Hubble Space Telescope ACS
Infrared I	775 nm	Hubble Space Telescope ACS
Infrared Z	850 nm	Hubble Space Telescope ACS
Notes: Additional observational data from the WFI instrument on the ESO.MPG 2.2-metre telescope.
Vogel Moon.png
Copy of glued-in frontispiece from Die chemischen Wirkungen des Lichts und die Photographie: in ihrer Anwendung in Kunst, Wissenschaft und Industrie by Hermann Wilhelm Vogel, 1873.
Orion 1880.jpg
První fotografický snímek Velké mlhoviny v Orionu. Vytvořen profesorem Henry Draperem v roce 1880. Velké hvězdy, které jsou mnohem jasnější než je mlhovina, jsou přeexponované.
Moon 1863.jpg
Snímek Měsíce, vytvořený Henry Draperem v roce 1863.