Astrofyzika
.jpg)
Astrofyzika (dříve též kosmická fyzika) je vědní obor ležící na rozhraní fyziky a astronomie. Zabývá se fyzikou vesmíru, včetně fyzikálních vlastností (svítivost, hustota, teplota, chemické složení) astronomických objektů jako jsou hvězdy, galaxie a mezihvězdná hmota, jakož i jejich vzájemné působení.
V astrofyzice je velmi využívána počítačová simulace a počítačové modelování.
Astrofyzika studuje například vývoj vesmíru, vývoj hvězd.
Odborník v oblasti astrofyziky je astrofyzik.
Dělení
Podle metod výzkumu těchto objektů se dělí na fotometrii, spektroskopii, radioastronomii, astrofyziku rentgenovou, infračervenou, ultrafialovou a neutrinovou.
Každý z těchto podoborů se dále dělí na praktickou a teoretickou část. Praktická získává potřebná data. Teoretická s pomocí fyzikálních zákonů vysvětluje pozorované chování vesmírných těles.
Historie astrofyziky
Na začátku devatenáctého století si Fraunhofer všiml spektrálních čar v elektromagnetickém záření Slunce. Experimenty s horkými plyny ukázaly, že stejné spektrální čáry mohou být viděny v pozorovatelném spektru, a že tyto čáry jsou specifické pro jednotlivé prvky.
Tímto bylo prokázáno, že prvky přítomné ve Slunci existují také na Zemi. Ve skutečnosti byl první prvek helium objeven ve spektru Slunce, a pak v laboratoři na Zemi. Tento objev je považován jako mezník a zrození astrofyziky jako samostatného vědeckého oboru.
Ve dvacátém století spektrometrie (studium spektrálních čar) velmi pokročila, což s objevy ve kvantové mechanice vedlo ke shodě a pochopení experimentů v laboratořích s pozorováním oblohy.
Teoretická astrofyzika
Teoretická astrofyzika je disciplína, která se snaží vysvětlit astronomické pozorované jevy na základě fyzikální teorie. K tomuto účelu se využívají teoretické modely, abstraktní i číselné, které se snaží vysvětlit a často i předpovědět nové jevy (například sluneční erupce).
Teoretická astrofyzika využívá širokou škálu metod výzkumu, například analytické modelování, numerické metody simulování astrofyzikálních systémů apod.
Předmětem studia teoretické astrofyziky je především vývoj hvězd, temná hmota a kosmické záření, kosmologie, formování a vývoj galaxií a dalších struktur ve vesmíru.
Stelární astrofyzika
Stelární astrofyzika studuje spektroskopické a fotometrické studium dvojhvězd a vícenásobných systémů, horkých hvězd a hvězd se závojem.[1]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Astrofizyka na polské Wikipedii.
- ↑ Stelární astrofyzikaAstronomický ústav UK
Související články
- Astrooptika
- Matematická geografie
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu astrofyzika na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo astrofyzika ve Wikislovníku- Dokumenty Oddělení astrofyziky Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity
- Astrofyzika aldebaran.cz
- Vladimír Štefl, Jiří Krtička: DIDAKTIKA ASTROFYZIKY Brno 2003, Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta
Média použitá na této stránce
In 1995, the majestic spiral galaxy NGC 4414 was imaged by the Hubble Space Telescope as part of the HST Key Project on the Extragalactic Distance Scale. An international team of astronomers, led by Dr. Wendy Freedman of the Observatories of the Carnegie Institution of Washington, observed this galaxy on 13 different occasions over the course of two months. Images were obtained with Hubble's Wide Field Planetary Camera 2 (WFPC2) through three different color filters. Based on their discovery and careful brightness measurements of variable stars in NGC 4414, the Key Project astronomers were able to make an accurate determination of the distance to the galaxy. The resulting distance to NGC 4414, 19.1 megaparsecs or about 60 million light-years, along with similarly determined distances to other nearby galaxies, contributes to astronomers' overall knowledge of the rate of expansion of the universe. In 1999, the Hubble Heritage Team revisited NGC 4414 and completed its portrait by observing the other half with the same filters as were used in 1995. The end result is a stunning full-color look at the entire dusty spiral galaxy. The new Hubble picture shows that the central regions of this galaxy, as is typical of most spirals, contain primarily older, yellow and red stars. The outer spiral arms are considerably bluer due to ongoing formation of young, blue stars, the brightest of which can be seen individually at the high resolution provided by the Hubble camera. The arms are also very rich in clouds of interstellar dust, seen as dark patches and streaks silhouetted against the starlight.
ID: GPN-2000-000933
Other ID: PR99-25