Atatürkovy reformy

Kanadská politická karikatura ženy v Quebeku, čtoucí oznámení, které zní:
"Bulletin zpráv: poprvé v historii Turecka budou ženy volit a mít nárok na veřejnou funkci ve všeobecných volbách, které se konají tento týden."
Ženy v Turecku dostaly právo volit v roce 1930, ale ženy v provinčních volbách v Quebeku ho neměly až do roku 1940.

Atatürkovy reformy (turecky Atatürk Devrimleri) byly sérií politických, právních, kulturních, sociálních a ekonomických změn, které byly připraveny, aby se Turecká republika stala sekulárním, moderním a národním státem. Tyto reformy byly zavedeny pod vedením Mustafy Kemala Atatürka dle Kemalistické ideologie. Středobodem těchto reforem bylo přesvědčení, že turecká společnost se bude muset přiblížit západu politicky i kulturně, pokud se chce modernizovat.[1] Atatürkovy politické reformy obsahovaly mnoho fundamentálních institucionálních změn, které znamenaly konec mnoha tradic, a šetrně připravený program postupných změn byl implementován k rozpletení složitého systému, který se vyvíjel po staletí.[2]

Atatürkovy reformy začaly modernizací ústavního práva, vč. přijetí nové turecké ústavy roku 1924, která nahradila ústavu z roku 1921, a adaptací evropského práva a jurisprudence potřebám nové republiky. Následovala kompletní sekularizace a modernizace administrativy, se zaměřením především na vzdělávací systém.

Historicky Atatürkovy reformy nastupují po období Osmanské říše nazvaném Tanzimat - reorganizaci, která začala roku 1839 a skončila První konstituční érou roku 1876.[3] Další podobně výrazné reformní změny na poli společenském, ekonomickém i administrativním přišly s procesem přístupu Turecké republiky k Evropské unii (14. dubna 1987).

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Atatürk's Reforms na anglické Wikipedii.

  1. ↑ S. N. Eisenstadt, "The Kemalist Regime and Modernization: Some Comparative and Analytical Remarks," in J. Landau, ed., Atatürk and the Modernization of Turkey, Boulder, Colorado: Westview Press, 1984, 3–16.
  2. ↑ Jacob M. Landau "Atatürk and the Modernization of Turkey" page 57.
  3. ↑ Cleveland, William L & Martin Bunton, A History of the Modern Middle East: 4th Edition, Westview Press: 2009, p. 82.

Literatura

  • Bein, Amit. Ottoman Ulema, Turkish Republic: Agents of Change and Guardians of Tradition (2011) Amazon.com
  • Ergin, Murat. "Cultural encounters in the social sciences and humanities: western émigré scholars in Turkey," History of the Human Sciences, Feb 2009, Vol. 22 Issue 1, pp 105–130
  • Hansen, Craig C. "Are We Doing Theory Ethnocentrically? A Comparison of Modernization Theory and Kemalism," Journal of Developing Societies (0169796X), 1989, Vol. 5 Issue 2, pp 175–187
  • Hanioğlu, M. Şükrü. Atatürk: An intellectual biography (2011) Amazon.com
  • Kazancıgil, Ali and Ergün Özbudun. Atatürk: Founder of a Modern State (1982) 243pp
  • Ward, Robert, and Dankwart Rustow, eds. Political Modernization in Japan and Turkey (1964).
  • Yavuz, M. Hakan. Islamic Political Identity in Turkey (2003) Amazon.com
  • Zurcher, Erik. Turkey: A Modern History (2004) Amazon.com

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Political cartoon commenting on women's voting rights in Quebec.jpg
Canadian political cartoon of a woman in Quebec reading a sign that reads:

"News bulletin: for the first time in Turkish history women will vote and be eligible to the public office in the general election which takes place this week."

Women were granted the right to vote in Turkey in 1930, but the right to vote was not extended to women in provincial elections in Quebec until 1940.