Atelopus

Atelopus
Samec A. certus
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Třída	obojživelníci (Amphibia)
Řád	žáby (Anura)
Čeleď	ropuchovití (Bufonidae)
Rod	atelopus Duméril a Bibron, 1841
Synonyma
Ateleopus Agassiz, 1846 (neodůvodněná emendace)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Atelopus je početný rod ropuch původem ze Střední a Jižní Ameriky, přičemž nejsevernějším místem jeho výskytu je Kostarika, nejjižnějším Bolívie. Druhy z rodu Atelopus jsou malé, zpravidla pestrobarevné a aktivní ve dne; většina z nich se vyskytuje v tocích středního až vysokého sklonu. Rod byl silně zasažen úbytkem obojživelníků; mnoho druhů je nyní považováno za ohrožené, některé již vyhynuly. Téměř 40 % popsaných druhů rodu Atelopus je považováno za pravděpodobně vyhynulé; při započítání druhů s nekompletními daty číslo vzrůstá na 45 %; s velkou pravděpodobností bude procento ještě vyšší, budou-li brány v potaz potenciálně již vyhynulé, dosud nepopsané druhy a druhy kriticky ohrožené, které vyhynuly mezi posledním a nadcházejícím pozorováním, nebo pravděpodobně vyhynou v budoucnu.^[1] Navzdory tomu, že je rod ohrožen ztrátou přirozeného prostředí, znečištěním a nepůvodními druhy, na úbytku populace má zřejmě primární podíl chytridiomyceta Batrachochytrium dendrobatidis.^[2][3] Například v Ekvádoru je evidováno 32 druhů rodu Atelopus, z čehož 6 je dosud nepopsaných. Jeden z nich postrádá patřičné údaje (jeho status ohrožení je neznámý), dva jsou ohrožené a ostatní jsou kriticky ohrožené.^[4] Téměř polovina ekvádorských druhů byla naposledy pozorována před deseti a více lety, a tudíž je pravděpodobně vyhynulá. Některé druhy jsou konzervacionisty chovány v zajetí pro případ jejich vyhynutí ve volné přírodě.^[4] Množství druhů bylo však znovu objeveno několik desetiletí po svém posledním zpozorování, mezi takové patří např. A. arsyecue, A. mindoensis, A. bomolochos, A. ignescens, A. balios, A. longirostris, A. subornatus a A. varius.

Nové druhy rodu Atelopus jsou objevovány s určitou pravidelností a v posledním desetiletí jich bylo popsáno velké množství. Mimo jiné byl v roce 2007 vědci Paulem Ouboterem a Janem Molem při průzkumu surinamské náhorní plošiny Nassau objeven nový poddruh, který si vysloužil lidový název „fialová fluorescenční žába“.^[5] Vůdkyně expedice Leeanne Alonso z organizace Conservation International uvedla, že tato žába může být ohrožena nezákonnou těžbou zlata.^[6] Popsána byla jako nový poddruh druhu Atelopus hoogmoedi (jež je sám některými považován za poddruh druhu A. spumarius) a v roce 2012 pojmenována A. h. nassaui.^[7] V roce 2020 byly popsány dva nové druhy: A. manauensis a A. moropukaqumir, které jsou oba zásadně ohroženy chytridiomycetou a likvidací přirozeného prostředí.^[8][9] V roce 2021 byl popsán jeden nový druh, A. frontizero.^[10]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Atelopus na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Atelopus na Wikimedia Commons
• Atelopus.com - Fighting to Survive Archivováno 17. 4. 2019 na Wayback Machine.
• Ranas Arlequines Archivováno 5. 12. 2021 na Wayback Machine.
• Bufonidae. Amphibiaweb