Athénské vévodství
Athénské vévodství Ducat d'Atenes Δουκάτον Αθηνών
| |||||||
Geografie
| |||||||
Obyvatelstvo | |||||||
starofrancouzština (úřední do roku 1311), katalánština (úřední 1311–1388), středověká řečtina (majoritní, úřední od 1388), albánština, toskánština, benátština | |||||||
Státní útvar | |||||||
feudální dědičná monarchie | |||||||
denier tournois, byzantská i různá evropská platidla | |||||||
Vznik | 1207 – dobytí Athén Ottou de la Roche a založením křižáckého státu | ||||||
Zánik | 1453 – pád Konstantinopole a dobytím Řecka Turky | ||||||
Státní útvary a území | |||||||
|
Athénské vévodství (katalánsky Ducat d'Atenes, francouzsky Duché d'Athènes, řecky Δουκάτον Αθηνών, Doukaton Athinon) byl jedním z křižáckých států, ustanovených křižáky po čtvrté křížové výpravě v dobytém Řecku. Vévodství bylo vazalským státem Latinského císařství, Soluňského království, Achajského knížectví a mnohých dalších, později bylo dobyto katalánskými žoldnéři a připojeno k Aragonské koruně.
Historie
Počátek vévodství
Prvním vévodou z Athén (nebo také z Théb) se stal v roce 1205 příslušník nižší burgundské šlechty, rytíř, který se účastnil čtvrté křížové výpravy, Otta de la Roche. Ačkoliv byl Otta znám jako „Athénský vévoda“, tak tento titul nebyl až do roku 1260 oficiálním titulem pro hlavu tohoto křižáckého státu. Zdejší Řekové nazývali athénské vévody „Megas Kyris“ (řecky Μέγας Κύρης, „Velký lord“), ze kterého se později vyvinula zkrácená podoba Megaskyr.

Athénské vévodství bylo původně vazalským státem Soluňského království, ale po pádu Soluně do rukou epirského despoty Theodora se Athény staly vazalským státem Achajského knížectví. Vévodství zabíralo poloostrov Attika a část Makedonie a sousedilo se Soluňským královstvím a později s Epirským despotátem, přičemž hranice se často hýbaly. K Athénskému vévodství nenáležely žádné ostrovy v Egejském moři, které byly v rukou Benátčanů, Athény si však udržovaly vliv nad latinským Negropontským panstvím. Budovy na Akropoli sloužily jako palác pro athénské vévody.
Katalánské dobytí
Athénské vévodství držel ve svých rukou rod de la Roche až do roku 1308, kdy přešlo na Gautiera V. z Brienne. Gautier V. najal Katalánskou společnost, skupinu žoldnéřů založenou Rogerem de Flor k boji proti řeckým nástupnickým státům, Epirskémi despotátu a Nikájskému císařství, ale když se je v roce 1311 pokusil podvést a zabít, Katalánci ho v bitvě u Halmyrosu zavraždili a převzali kontrolu na Athénami. Následně zavedli katalánštinu jako úřední jazyk namísto francouzštiny a právo a zákony, které byly stejné jako Achajském knížectví a byly odvozené z byzantského práva nahradily katalánské. Syn Gautiera V. Gautier VI. se udržel jen v panství Argu a Nauplia, kde se stále považoval za legitimního athénského vévodu.

V letech 1318–1319 Aragonci dobyli Siderokastron a jižní Thessálii a na těchto dobytých územích založili Neopatrijské vévodství, které se sjednotilo s Athénským vévodstvím. Zbytek Thessálie dobyli v roce 1337 Srbové.
Pád Athénského vévodství
V roce 1379 Navarrská společnost, sloužící latinskému císaři Jacquesu de Baux dobyla Théby a část Neopatrijského vévodství. Mezitím se Aragornci zmocnili další části Neopatrie a Attiky.
Po roce 1381 vévodství vládli Aragonští králové a to celých sedm let, kdy Athény koupil rod Acciaioli z Florencie. Roku 1390 byla obsazena rovněž Neopatrie.
Od roku 1395 do roku 1402 Athény krátce kontrolovaly Benátky. Roku 1444 se Athénské vévodství dostalo pod vliv, morejského despoty Konstantina XI. a jeho dědiců na byzantském trůnu. V roce 1453 po pádu Konstantinopole se Athény staly součástí Osmanské říše a poslední ohniska odporu proti turecké moci dobyl sultán Mehmed II.
Vévodové z Athén
Rod de la Roche

Rod de la Roche burgundského původu a pocházející z malého panství La Roche obnovila antické město Platóna a Aristotela jako uhlazené evropské rytířské město. Stát, který kolem Athén vybudovali se záhy stal nejsilnějším a nejmírumilovnějším křižáckým státem v Řecku. Poté, co se moci v Athénském vévodství chopil rod de Brienne, se někteří členové klanu de la Roche vrátili na své panství nedaleko Paříže, ostatní však zůstali v Řecku ve východní části Attiky. Členové rodu de la Roche si poté změnili jméno, nejprve na Rosis, Rosas, Rokas a nakonec Papavasileiou a to v důsledku malé občanské války. Rod Papavasileiou však v Attice stále vlastnil velkou část majetku de la Roche.
Rod de Brienne

Athénský sněm poté zvolil za nástupce Guye II. hraběte z Brienne, ale jeho majetek byl malý a navíc byl po bitvě s Katalánci sesazen. Jeho manželka poté krátce držela město. Jejich dědicové si nepřestali dělat na Athény nároky, ale jako athénští vévodové byli uznáváni jen v Panství Argu a Nauplia.
- Gautier V. z Brienne (1308–1311)
- Jeanne de Châtillon (1311–1354)
- Gautier VI. z Brienne (1311–1356)
- Isabela z Brienne (1356–1360)
- Sohier z Enghienu (1356–1367)
- Gautier IV. z Enghienu (1367–1381)
- Ludvík z Enghien (1381–1394)
Aragonská nadvláda


Připojení Athénského vévodství Katalánskou společností k aragonskému panství ve středozemí přišlo po popření nástupnictví nového athénského vládce po smrti posledního burgundského vévody.
- Roger Deslaur (1311–1312)
- Manfréd (1312–1317)
- Vilém II. (1317–1338)
- Jan II. (1338–1348)
- Frederic I. (1348–1355)
- Frederic II. (1355–1377)
- Marie (1377–1388), od roku 1381 společně s Petrem IV. Aragonským
Rod Acciaioli


Florentský rod Acciaioli (také Acciajuoli) se vlády v Athénském vévodství zmocnil po odstranění katalánské nadvlády, za výrazného přispění Navarrské společnosti.
- Nerio I. (1388–1394)
- Antonio I. (1394–1395)
- nadvláda Benátek (1395–1402)
- Antonio I. (1402–1435), znovu
- Nerio II. (1435–1439)
- Antonio II. (1439–1441)
- Nerio II. (1441–1451), znovu
- Klára (1451–1454)
- Francesco I. (1451–1454)
- Francesco II. (1455–1458)
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Duchy of Athens na anglické Wikipedii.
Literatura
- AA.VV. Historia del mundo en la Edad Moderna. Tomo I. El Renacimiento. Ed. Ramón Sopena. Barcelona. 1935
- AA.VV. Crónica de la Humanidad. Ed. Plaza & Janes. Barcelona. 1984
Související články
- Křižácké státy
- Křížové výpravy
- Čtvrtá křížová výprava
- Latinské císařství
- Soluňské království
- Achajské knížectví
- Neopatrijské vévodství
- Negropontské panství
- Panství Argu a Nauplia
- Epirský despotát
- Morejský despotát
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Athénské vévodství na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: MostEpic, Licence: CC BY-SA 4.0
Arms of the House of de la Roche
Coat of arms of Greece since 7 June 1975.
Autor: Paolo Interdonato, Licence: CC0
Banner of the kingdom of Thessalonica, based on the coat of arms from The Lord Marshal's Roll
(c) annysuomo, CC BY 3.0
Ruins of Frankish Tower, Oinoi
Retrato imaginario del rey Pedro IV de Aragón (1319-1387), que fue hijo del rey Alfonso IV de Aragón y de su primera esposa, la reina Teresa de Entenza.
Autor: Ketchup-le-Sauce, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of the Principality of Achaea
Autor: Tento vektorový obrázek byl vytvořen programem Inkscape od v ., Licence: CC BY-SA 3.0
Royal Banner of the Kingdom and Crown of Aragón
Map of the Duchy of Athens
Autor: James2813, Licence: CC BY-SA 4.0
Variante del escudo de la familia Acciaioli.
Autor: Dragovit, Licence: CC BY-SA 4.0
Byzantine labarum of Constantine VIII, Romanos III, Michael IV., Zoe, Theodora, Constantine X, Michael VII, Nikephoros III, Alexios I etc according to various coins from Constantinople. On the coins of the following Byzantine emperors, the labarum was replaced by the Patriarchal cross.
Autor: Ddurbmonnejg, Licence: CC BY-SA 4.0
Naval and land fortifications flag of the Republic of Venice (XIV century)
Autor: FDRMRZUSA (diskuse · příspěvky). See sourced file for original authors., Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of the House of Brienne (Counts of Brienne)
Depiction of an Ottoman "Zulfikar flag" typically in use during the 16th and 17th centuries.
The design is a rough approximation of the Zulfikar flag used by Selim I in the 1510s, File:Türkei Seidenfahne makffm.jpg
- " During the 16th-17th centuries the Zulfikar flags were widespread in Ottoman army and numerous red Zulfikar flags left in the battles in Europe are shown in museums and one can even see a red, triangular Zulfikar flag in the Doge Palace in Venice." Bariş Kılıçbay, 20 August 1999 (crwflags.com)
Original raster (.png) version uploaded by Ingoman.
Vector (.svg) version created by Kevyn using VectorMagic.com.Autor: David Ll L, Licence: CC BY-SA 4.0
Bandera del Imperio Latino de Constantinopla
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Autor: Cplakidas, Licence: CC BY-SA 3.0
The Byzantine imperial ensign (βασιλικόν φλάμουλον), as depicted in the 14th-century Castilian Book of All Kingdoms, and described in the Treatise on Offices by the mid 14th-century Byzantine writer Pseudo-Kodinos as being hoisted on imperial naval vessels. It features the tetragrammic cross with the four "B"s that is attested in contemporary portolans, on coins and reliefs.