Atomová Mihule
| Atomová Mihule | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Původ |  Žďár nad Sázavou |
| Aktivní roky | 1977–současnost |
| Vydavatel | Black Point |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Atomová Mihule je undergroundová hudební skupina ze Žďáru nad Sázavou. Vznikla za normalizace v roce 1977 a vystupuje nepravidelně i nadále.[1]
Historie
Skupina Atomová Mihule vznikla v roce 1977 ze společenství básníků a výtvarníků, které se scházelo v Pardubické pivnici ve Žďáru nad Sázavou. Jejím zakladatelem a vůdcem celého společenství byl básník Vít-Bohumil Homolka. Název Atomic Mihule, později počeštěný na Atomová Mihule, byl parafrází na jméno anglické progresivní rockové skupiny Atomic Rooster.[2][1]
Hudební skupina měla čtyři členy. V. B. Homolka se po vzoru Raye Manzareka z The Doors rozhodl hrát na klávesy. Jejími dalšími členy byli Vratislav Fiksa (basa), Zdeněk Máca (bicí) a Jiří Neplech Veselý (kytara, basa).[3] Po odchodu V. B. Homolky skupina pokračovala v tříčlenné sestavě. Na konci 80. let se připojil ještě Petr Zelníček (druhé bicí, saxofon).[3] Krátce se skupinou vystupoval také Milan Miča.
První koncert Atomové Mihule proběhl v roce 1977 v Nížkově.[1] Skupina mimo jiné pořádala antidiskotéky a antičaje.[2] Její fungování ovlivnil podpis prohlášení Charty 77 jejím vedoucím V. B. Homolkou v roce 1978. V letech 1978–1982 a 1987–1989 tak skupina mohla vystupovat pouze na neoficiálních akcích.[3] Roku 1982 vystoupila na prvním ročníku festivalu v Žabčicích, který byl o rok později zakázán a rozehnán bezpečností.[2] Díky žabčickému koncertu skupina se skupina dostala do většího povědomí, takže byla často zvána na koncerty. Své první oficiální vystoupení odehrála až roku 1988 na Žďárském rockovém setkání.[1]
Hudební styl Atomové Mihule byl ovlivněn undergroundem (The Plastic People of the Universe, Umělá hmota, DG 307, Bílé světlo[1]) a novou vlnou. Skupina zhudebňovala texty V. B. Homolky (např. Jsem debilní, Hospoda či Zákon Hodnoty, věnovaný vězněnému Petru Cibulkovi), nebo básníků Františka Gellnera a Arthura Rimbauda.[3] Postupně si vyvinula tzv. šaškovský bigbít, pro který jsou typické velmi krátké, úderné a smích vyvolávající písně se sloganovitými texty.[3]
Diskografie
- Hnus ze staré podlahy, 1988
- Normální lidská plazma (Black Point, 1991) Nahráno 1985
- Live in Boro 2008 (Guerilla Records 2023)
Galerie
Zdeněk Antonín Máca
Vratislav Fiksa
Jiří Neplech Veselý
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e PTÁČKOVÁ, Zlata. Atomová Mihule: únik před kravatovou lůzou. Žďárský deník. 2009-10-12. Dostupné online.
- ↑ a b c Fenomén underground: Jižní Morava je jistě krásná zem [online]. Česká televize [cit. 2019-10-17]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Atomová Mihule (Atomic Mihule) [online]. Česká televize [cit. 2019-10-18]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Atomová Mihule na Wikimedia Commons - Fenomén underground: Jižní Morava je jistě krásná zem [online]. Česká televize [cit. 2019-10-17]. Dostupné online.
- Bigbít: Atomová Mihule (Atomic Mihule) [online]. Česká televize [cit. 2019-10-17]. Dostupné online.
- KUBÍKOVÁ, Dáša. Charta pro ně byla jak červenej hadr [online]. Rádio Vysočina, 2017-01-06 [cit. 2019-10-17]. Dostupné online.
- Vernisáž: Věrnost vyřazenému stroji [online]. Muzeum Žďárska, 2019-11-11 [cit. 2019-10-17]. Dostupné online.
- Atomová Mihule: Circus Jazz-Fusion [online]. Atomvá Mihule [cit. 2019-10-17]. Dostupné online.
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
