Attalovci

Pergamské království ←  ←  282–129 př. n. l.  → znak
Geografie
Hlavní město	Pergamon
Obyvatelstvo
Národnostní složení	Řekové
Jazyky	řečtina, lycijština, kárijština, lýdijština
Náboženství	řecké a helénské
Státní útvar
Státní zřízení	monarchie
Státní útvary a území
Předcházející Seleukovská říše Lýsimachova říše Následující Římská republika

Attalovci byla helénistická královská dynastie, která vládla městu Pergamon na severozápadě Malé Asie. Jeden z velitelů diadocha Lýsimacha jménem Filetairos, jehož otcem byl Makedonec Attalos a matkou Paflagoňanka Boa, ovládl v roce 282 př. n. l. tvrz Pergamon. Toto datum se tudíž považuje za okamžik počátku panování dynastie. Jeho následníci posílili vliv Pergamu, který proměnili ve významné kulturní centrum a mocné království. Ve třicátých letech 3. století př. n. l. se Attalos I. prohlásil jako první příslušník dynastie králem, když předtím zvítězil nad Galaty. Attalovci panovali Pergamu až do roku 133 př. n. l., kdy zemřel Attalos III., jenž ve své závěti odkázal pergamské království římské republice. Zřejmě tak chtěl zabránit následnictví svého nevlastního bratra Aristoníka.

Ve vnitřní části Velkého Diova oltáře v Pergamu se nachází vlys, znázorňující život Héraklova syna Télefa, jehož Attalovci velebili jako zakladatele města a dokonce ho prohlásili za svého prapředka, čímž se v podstatě označovali za potomky bohů. Touto legendou chtěli Attalovci upevnit pozici Pergamu v řecké mytologii, neboť jeho historie nebyla tak dlouhá a velkolepá jako v případě jiných významných řeckých měst období helénismu.

• Filetairos (282–263 př. n. l.) byl Lýsimachův generál a strážce pokladu, který se vzbouřil proti svému králi a přešel na stranu Seleuka I. Po jeho smrti se stal vládcem malého, fakticky nezávislého státu.
• Eumenés I. (263–241 př. n. l.) byl synovec a adoptivní syn eunucha Filetaira. Krátce po uchopení vlády se vítězně střetl se svým mocným sousedem, seleukovským králem Antiochem I., díky čemuž byl schopen rozšířit pergamské území.
• Attalos I. (241–197 př. n. l.) byl prasynovec a adoptivní syn Eumena I. V bitvě u pramenů řeky Kaikos (dnešní Bakırçay) porazil barbarské Galaty, načež přijal královský titul. Později stál na straně Římanů v boji proti králi Filipovi V. Makedonskému.
• Eumenés II. (197–159 př. n. l.) byl syn Attala I. V roce 190 př. n. l. podpořil Římany v bitvě u Magnésie proti seleukovskému králi Antiochovi III. Následným mírem z Apameie posunul hranice své říše až k pohoří Taurus, čímž získal kontrolu nad velkou částí Malé Asie. Za jeho vlády dosáhla pergamská říše politicky i kulturně vrcholu své moci.
• Attalos II. (159–138 př. n. l.) byl bratr Eumena II. Nechal vybudovat Attalovu stou v Athénách.
• Attalos III. (138–133 př. n. l.) byl synovec Attala II. Formálně poslední vládce Pergamu, jenž odkázal svoje království Římanům.
• Aristoníkos (popraven 129 př. n. l.) byl nevlastní bratr Attala III. Jako „Eumenés III.“ si nárokoval trůn Pergamu, avšak byl poražen Římany.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Attalid dynasty na anglické Wikipedii a Attaliden na německé Wikipedii.

• ŚWIDERKOVÁ, Anna, Tvář helénistického světa, Praha: Panorama, 1983

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Attalovci na Wikimedia Commons