Au (Vorarlbersko)

Au
Obec Au, v pozadí hora Kanisfluh
znak
Poloha
Souřadnice	47°19′19″ s. š., 9°58′34″ v. d.
Nadmořská výška	800 m n. m.
Časové pásmo	UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas)
Stát	Rakousko Rakousko
Spolková země	Vorarlbersko
Okres	Bregenz
Au
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	44,9 km²
Počet obyvatel	1 802 (2022)
Hustota zalidnění	40,1 obyv./km²
Etnické složení	Rakušané
Správa
Starosta	Andreas Simma (Auský seznam - AL)
Vznik	Mezi lety 1200 a 1300
Oficiální web	www.au-schoppernau.at
E-mail	au@au-schoppernau.at
Telefonní předvolba	05515
PSČ	6883
Označení vozidel	B
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Au (alemansky Ou) je turisticky oblíbená rakouská obec s 1802 obyvateli (k 1. ledna 2022 ) v okrese Bregenz ve spolkové zemi Vorarlbersko.

Au se nachází v nejzápadnější spolkové zemi Rakouska, Vorarlbersku, v okrese Bregenz v zadní části Bregenzského lesa asi 500 km od hlavního města Vídně.

Spolu s obcí Schoppernau leží v hlubokém údolí na horním toku řeky Bregenzer Ach v místě, kde řeka opouští strmé svahy hor Mohnenfluh a Braunarlspitze. Údolí, kde obec leží, je dále vymezeno strmou horou Üntschenspitze, lyžařskou a turistickou horou Diedamskopf, a vápencovými a strmými velikány, kterými jsou Hochkünzelspitze, Zitterklapfen, Annalper Stecken a Kanisfluh. Všechny tyto hory vytvářejí charakteristickou siluetu, která neodmyslitelně patří k obci. Mírné svahy a zvlnění terénu na dně údolí svědčí o proměnách, kterými prošla alpská krajina v době ledové, kdy se ledovec táhl od vrcholu Arlberského průsmyku až k Bodamskému jezeru. Voda, která vyvěrá vysoko v horách, tvoří v okolí obce stékající bystřiny, soutěsky a vodopády. 40,0 % plochy obce je zalesněno a 34,4 % tvoří alpské louky.

Vzhled obce dokresluje impozantní selská architektura Bregenzského lesa, hospodářská stavení pokrytá šindelem spojující obytné prostory, stáj a mlat pod jednou střechou. Ústředním bodem každé osady v obci však zůstává kostelní věž. Vnitřní uspořádání vesnických kostelů připomíná barokní tradici stavitelských rodů Beer, Moosbrugger a Thumb, jejichž vliv se v 17. století rozšířil do Švýcarska, Německa a Alsaska.

Moderní regionální architektura z dřevěných prvků podtrhuje kouzlo obce. Obytné domy a průmyslové stavby se vyznačují jednoduchostí linií, kombinací dřeva s moderními stavebními materiály, jejich svítivostí, vysokou kvalitou řemeslného zpracování a ekologickým cítěním.

Samotná obec se liší od většiny ostatních obcí v této oblasti, protože nemá žádné skutečné centrum. Au je tak příkladem „rozptýlené vesnice“ (německy Streudorf). Skládá se z několika menších částí: Am Stein, Argenau, Argenstein, Argenzipfel, Halde, Jaghausen, Kreuzgasse, Lebernau, Leue, Lugen, Lisse, Mühle, Neudorf, Neugrund, Rehmen, Schrecken Wieden.

Obecní úřad se nachází v Argenau, ale farní kostel se nachází v Jaghausenu. Rehmen má také svůj vlastní kostel.

Řeka Bregenzer Ach, největší řeka v regionu, protéká obcí a rozděluje ji na dvě části: Jedna část se nazývá Schattseite (což znamená „stinná strana“) a skládá se z částí Argenau, Argenzipfel a Wieden; druhá část se nazývá Sonnseite (což znamená „sluneční strana“) a skládá se (převážně) z částí Rehmen a Schrecken. Podél řeky vede silnice L 200, která je páteřní silnicí skrze Bregenzský lese.

Pro úřední potřeby se obec zpravidla rozděluje na následující dvě osady (počet obyvatel v závorce k 1. lednu 2021):

• Au (1065)
• Rehmen (716)

Au sousedí s dalšími osmi vorarlberskými obcemi. Jedná se o obce Damüls, Mellau, Schnepfau, Bizau, Bezau, Schoppernau z okresu Bregenz a Sonntag a Fontanella z okresu Bludenz (vyjmenovány jsou ve směru hodinových ručiček, počínaje západem).

V Bregenzském lese je mnoho vesnic, jejichž jména končí na „au“. Tato přípona označuje louku či nivu v blízkosti bystřiny nebo řeky. Au a Schoppernau byly po několik staletí spojeny podobnou historií a vyvíjely se paralelně.

Oblast kolem Au je téměř úplně pokryta vegetací.^[1] Průměrné klima panující na vrcholcích okolních hor se dá označit jako alpská tundra.^[2] Průměrná teplota je 0 °C. Nejteplejším měsícem je červenec s 12 °C a nejchladnějším lednem s −11 °C.^[3] Průměrné srážky jsou 1 730 milimetrů za rok. Nejdeštivější měsíc je červen s 211 milimetry srážek a nejdeštivější březen se 78 milimetry.^[4]

První obyvatelé v oblasti Au byli Alamani, kteří většinou pocházeli z Vorarlberského údolí Rýna nebo z okolí Bregenzu. K trvalému osídlení mohlo dojít mezi lety 1200 a 1300, jelikož kaple v Jaghausenu byla slavnostně otevřena v roce 1372.

Území dnešní obce vlastnil král Rudolf I. Habsburský, který jej později postoupil hrabatům z Bregenzu-Montfortu. Hrabata z Feldkirchu-Montfortu následně získala oblast dědictvím a využívala ji k lovu. Právě v této době vznikl název „Jaghausen in den Owen“, neboť zde hrabata postavila svůj lovecký zámeček. V roce 1375 hrabě Hugo von Montfort prodal oblast zpět Habsburkům a došlo tak jejímu připojení k Rakousku.

Au bylo sídlem slavné stavitelské školy Auer Zunft (Auský cech), který byl z velké části zodpovědný za barokní architekturu v jižním Německu, Švýcarsku a Alsasku. V 17. století zde také působily stavitelské rody Thumb a Beer. Jejich architekti vytvořili svůj vlastní přístup k půdorysu kanonického kostela, označovaný jako „Vorarlberger Münsterschema“:

"Západní průčelí s dvojicí věží, mírně vystupující boční lodě, klenuté křížení, s bočními ochozy a galeriemi"

V listopadu 1762 došlo k velkému pádu skály zvané Korbschroffen, událost výrazně pozměnila místní krajinu.^[5]

Od roku 1805 do roku 1814 patřila obec Bavorsku, poté zpět Rakousku. Stará školní budova v Jaghausenu byla otevřena v roce 1825 a v roce 1850 byla postavena samostatná školní budova v Rehmenu. Au je součástí rakouské spolkové země Vorarlbersko již od oficiálního založení jejího zemského sněmu v roce 1861.

Od roku 1945 do roku 1955 byla obec součástí francouzské okupační zóny v Rakousku. Okupační síla v oblasti Au zahrnovala také mnoho marockých vojáků sloužících ve francouzské armádě.

• Katolický farní kostel svatého Linharta: Farní kostel sv. Linharta je ze severovýchodu obklopen zděným hřbitovem. Postaven byl v gotickém slohu kolem roku 1390 na místě původní kaple (ta zde stála od roku 1372). V roce 1788 byl kostel rozšířen a upraven ve slohu barokním. V letech 1981 až 1983 byl kostel restaurován zevnitř i zvenčí. V roce 2008 byl renovován vnější povrch kostela včetně věže a hřbitovních zdí, a pokryt modřínovým šindelem (kromě východní strany). Věžní koule a věžní kříž byly čerstvě pozlaceny. Za vidění stojí především vyřezávaná kazatelna (18. století) a kamenická práce na levém bočním oltáři (1652, z místního mramoru). Hlavní oltář byl vytvořen kolem roku 1890 (umělecká rodina Bertle) a oltářní obraz „Dobrý pastýř“ je od Wendelina Moosbruggera (jeho otec Leopold Moosbrugger byl jedním z „Sýrových hrabat“ z Rehmenu). Na dveřích kostela je vorarlberský znak.
• Kurátský kostel Rehmen: Kostel byl postaven v roce 1664 vzápětí renovován na začátku 18. století. K jeho novému vysvěcení došlo v roce 1717. Rozšířen byl v roce 1934. Cibulová věž byla zrekonstruována v letech 1962 a 2012, a to včetně zvonice a zlaté koule. Za vidění stojí hlavní oltář (datovaný kolem roku 1700) a oltářní obraz „Svatá rodina“ taktéž od malíře Wendelina Moosbruggera z přelomu 18. a 19. století.
• Poutní kaple Panny Marie Sněžné v Argenu
• Poutní kaple Panny Marie v lese u Berngatu
• Přírodní rezervace Auer Ried a přírodní památka Wildflyschaufschlag Mitteltobelbach (Divoký flyšový výběžek Mitteltolbelbach) - jedná se o asi 70 metrů dlouhý skalní výběžek, kde scházejí různé horniny a kde lze jasně vidět rozhraní mezi různými geologickými jednotkami, které se vyskytují ve Vorarlbersku.

Místní lyžařské středisko hostilo v roce 1974 rakouské mistrovství v alpském lyžování.

V roce 2003 sídlilo v obci 58 obchodních společností s 349 zaměstnanci a 38 učni. Dani z příjmů podléhalo 709 zaměstnanců. Hlavním ekonomickým faktorem v Au je cestovní ruch. Mnoho soukromých domácností pronajímá pokoje nebo byty. Existuje několik hotelů, z nichž mnohé poskytují prostory pro speciální události nebo akce, např. wellness, sportovní aktivity a jízdy na motorce. V roce 2001/2002 bylo v obci celkem 191 173 přenocování. Zemědělství bylo dříve hlavním zdrojem příjmů pro vesnici, až do vzestupu cestovního ruchu.

Au prochází silnice L 200, tzv. Bregenzerwaldstraße. Ta se v Au kříží se silnicí L 193 Faschina Straße což je hlavní trasa do lyžařského střediska Damüls. Veřejnou dopravu tvoří autobusová linka č. 40, jezdící z Dornbirnu do Schoppernau. V zimě je pro lyžaře a místní obyvatele k dispozici také bezplatná skibusová doprava.

V průběhu 19. století ještě místní „Sýrová hrabata“ z rodu Moosbruggerů zajišťovala dodávky sýra do celé monarchie a Lombardie. Následně převzala štafetu v propagaci a prodeji vorarlberského alpského sýra (Alpkäse) a horského sýra (Bergkäse) družstevně organizovaná firma Alma (dnes Rupp AG) v Lochau. V osadě Rehmen je stále provozována její družstevní alpská mlékárna. Au má velké množství řemeslných podniků (stavební firmy, tesaři, stolaři, výrobci oken, dopravní firmy, klempíři, obkladači, instalatéři, elektrikáři, šindeláři, malíři, automechanici...).

• V Au je mateřská škola a dále jedna obecná a jedna střední škola, které mají dohromady 333 žáků (stav k lednu 2003). Žáci místní vorarlberské střední školy pocházejí nejen z Au ale také z nedalekých obcí Schoppernau, Schnepfau, Schröcken, Warth a Damüls.
• Vorarlberská SOS dětská vesnička byla založena v roce 1951 kaplanem Hugo Kleinbrodem v Au-Rehmen a koncem 70. let se přestěhovala do Bregenzu do čtvrti Kronhalde.

Obecní zastupitelstvo Au se skládá z 18 členů, z nichž se všichni k místnímu politickému hnutí zvanému Auský seznam (Auer Liste - AL). De facto lze tvrdit, že v Au nyní probíhá "vláda jedné strany". Starostou obce, který je volen zastupitelstvem, je od roku 2013 Andreas Simma. Jeho funkce byla potvrzena občany v komunálních volbách v roce 2020. Volební účast činila 57,81 %.^[6]

Obci byl v roce udělen 1930 následující znak: Modrý štít s prohnutou stříbrnou špicí prostupující skrz. Špice je zakryta vzrostlou přirozenou vykořeněnou jedlí a doplněna stříbrným, zlatavě semenným protěžem na listnatém stonku.^[7]

• Michael Beer (* 1605 v Au; † 1666 tamtéž), stavitelský mistr a zakladatel Auského cechu; otec Franze Beera
• Valerian Brenner (* 26. března 1652 v Au; † 27. dubna 1715 v Günzburgu), stavitel vorarlberského baroka
• Caspar Moosbrugger (* 1656 v Au; † 1723 v Einsiedelnu), Auský cech
• Franz Beer von Au (* 1659 v Au; † 17. května 1722 tamtéž), Auský cech
• Franz Beer von Bleichten (* 1660 v Au; † 1726 v Bezau), architekt Auského cechu, syn Michaela Beera
• Michael Thumb (* kolem 1640 v Au-Argenau; † 1690 v Bezau), vorarlberský stavební mistr z období baroka, otec Petera Thumba
• Hans Willam (* 1702 v Au; † 1784 v Sankt Peter (Bádensko-Württembersko)), zedník, polír a architekt, člen Auského cechu
• Johann Ferdinand Beer (* 1731 v Au; † 1789 tamtéž), stavební mistr
• Wendelin Moosbrugger (* 1760 v Au-Rehmen; † 1849 v Aarau ), portrétista a malíř miniatur
• Kaspar Moosbrugger (* 1830 v Au-Schrecken † 1917 v Nüziders), soudní adjunkt, spisovatel, zakladatel politické strany a švagr Franze Michaela Feldera (1839–1869).
• Kaspar Albrecht (* 1889 v Au-Rehmen; † 1970 tamtéž), architekt a sochař
• Natalie Beer (* 1903 v Au; † 1987 v Rankweilu), spisovatel
• Walter Lingg starší (* 1925 v Au; † 2000 ve Feldkirchu), hoteliér, politik a odborník na cestovní ruch
• Herbert Albrecht (* 1927 v Au-Rehmen; † 2021), sochař a profesor Českého vysokého učení technického v Praze
• Monika Helfer (* 1947 v Au), spisovatelka
• Kilian Albrecht (* 1973 v Au), lyžařský závodník
• Gigi Rüf (* 1981 v Au), snowboardista
• Mathias Moosbrugger (* 1982 v Au), historik a katolický teolog
• Jan Zwischenbrugger (* 1990 v Au), fotbalista

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Au na Wikimedia Commons

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Au (Vorarlberg) na německé Wikipedii.