Audiencie

Dobové vyobrazení soudců (oidores) a předsedy (presidente) audiencie v Nueva corónica y buen gobierno od Felipe Guamana Poma de Ayaly. Kolem poloviny 16. století

Audiencie (španělsky audiencia nebo také audiencia real) byla původně soudní instituce s funkcí apelačního soudu ve Španělsku a v jeho koloniích, která poprvé vznikla ve 14. století v Kastilii. Během 16. století se model audiencie rozšířil do některých částí Španělska a do jeho evropských a amerických držav.

Zatímco ve Španělsku měla audiencie téměř výlučně soudní funkce, v amerických koloniích Španělska byla audiencie soudní i správní institucí s řadou významných výkonných funkcí. V případě absence vojenského velitele, měla audiencie rovněž vojenské funkce, což z ní činilo v podstatě jednu z nejvýznamnějších a nejuniverzálnějších institucí španělské koloniální vlády v Jižní a Severní Americe.

Ve vztahu k vyšší instanci koloniální správy, kterým bylo vicekrálovství v čele s přímým zástupcem španělského panovníka v kolonii místokrálem (vicerey), měly audiencie značnou míru nezávislosti. Přestože audiencie většinou předsedal místokrál, který rozsudky soudců audiencie potvrzoval, byla rozhodnutí soudců často činěna nezávisle od místokrále. V případě neobsazení místa místokrále nebo guvernéra, zastávala audiencie také roli při rozdělování encomiendy.[1] Prestižní role audiencie oblastí legislativy se také projevovala v tom, že měla v této oblasti také významnou roli jako poradní orgán místokrále nebo generálního kapitána.[2] Moc audiencie v soudní oblasti vycházela ze skutečnosti, že představovala soud poslední instance, od něhož již nebylo dovolání – mimo výjimečné případy, ve kterých rozhodoval přímo španělský panovník. Specifické postavení audiencie je dále možné charakterizovat také tím, že audiencie se mohla na španělského panovníka v nezbytných otázkách obrátit přímo a nikoliv přes místokrále. V rámci koloniální hierarchie však obě instituce podléhaly centralizované kontrole Rady Indií. Naopak soudy nižších instancí byly v případě kolonií značně různé a zahrnovaly soudy církevní, vojenské soudy nebo soudy pro záležitosti Indiánů.[3] Audiencie se většinou skládala z celkem šesti soudců (takzvaných oidores) a její administrativní funkce plnili dále právníci, sekretáři a také kněží.[3]

Audiencie ve Španělsku

První audiencie byla založena v Kastilském království v roce 1371 ve Valladolidu. Valladolidská audiencie fungovala jako nejvyšší soud v Kastilii po následující dvě století. Odvolání proti rozhodnutím kastilských audiencií bylo možné podat pouze k Radě Kastilie po jejím vytvoření v roce 1480.

Po sjednocení Kastilské a Aragonské koruny do Španělského království a následném dobytí Granady v roce 1492 byla audiencie rozdělena na dvě části. Audiencie ve Valladolidu řešila případy pocházející ze severu od řeky Tajo, zatímco Královská audiencie v Ciudad Real (1494) měla na starosti případy z jižní části. Druhá audiencie byla v roce 1505 přesunuta do Granady.[4]

Za vlády Karla V. a Filipa II. byl systém audiencií rozšířen nejprve v samotném Španělsku, například Královská audiencie Aragonie (1528), a poté i do zbytku španělské říše. Audiencie ve městech a provinciích, které dnes patří Španělsku, zahrnovaly Sevillu (1566), Las Palmas (1568), Mallorcu (1571), Asturii (1717) a Extremaduru (1790). Audiencie a místokrálové Aragonské koruny podléhali Radě Aragonie, která byla zřízena v roce 1494.

Královské audiencie v zámořských koloniích

Během doby se administrativní územní hranice audiencii ve španělské Americe proměňovaly, nicméně obecně se uvádí následující audiencie španělského koloniálního impéria na americkém kontinentu a ve Španělské Východní Indii:[5][6][7]

  • Audiencie Santo Domingo (1526)
  • Audiencie México (1527)
  • Audiencie Panamá (1530)
  • Audiencie Guatemala (1543)
  • Audiencie Lima (1543)
  • Audiencie Bogotá (1549)
  • Audiencie Guadalajara (1548)
  • Audiencie Charcas (1559)
  • Audiencie Quito (1563)
  • Audiencie Chile (1563)
  • Audiencie Manila (1583)
  • Audiencie Buenos Aires (1661)
  • Audiencie Caracas (1786)
  • Audiencie Cuzco (1787)

Reference

  1. ↑ Srovnej s Moses, Bernard, The Spanish Dependencies in South America. London 1966, zejména s. 263-267.
  2. ↑ Keen, Benjamin-Haynes, Keith, A History of Latin America, Cengage Learning 2008 s.97.
  3. ↑ a b Savelle, Max, Empires to Nations: Expansion in America, 1713-1824, Un. of Minnesota Press, Michigan, s.33.
  4. ↑ ELLIOTT, John Huxtable. Imperial Spain, 1469-1716. New York: St. Martin's Press, 1964. Dostupné online. S. 86. 
  5. ↑ Período hispánico » audiencias [online]. Argentina histórica [cit. 2013-12-25]. Dostupné online. (španělsky) 
  6. ↑ El imperio espanol - Organización - Audiencias [online]. Ministerio de educación, cultura y deporte de Espana [cit. 2013-12-25]. Dostupné online. (španělsky) 
  7. ↑ Organización política y estructura social de la colonia [online]. Hispanoteca [cit. 2013-12-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-24. (španělsky) 

Literatura

  • DIAZ MARTIN, Luis Vicente, Los orígenes de la Audiencia Real Castellana.Universidad de Sevilla.Sevilla 1997.ISBN 978-84-472-0378-9.
  • KEEN, Benjamin-HAYNES, Keith, A History of Latin America. Cengage Learning 2008. ISBN 978-0-618-78318-2.
  • MOSES, Bernard, The Spanish Dependencies in South America. London 1966.ISBN 978-0-7146-2034-3.
  • SAVALLE, Max, Empires to Nations: Expansion in America, 1713-1824. Un. of Minnesotta Press, Michigan. ISBN 978-0-8166-0781-5.

Související články

Média použitá na této stránce

POMA0488.jpg
Audiencia Real: Presidente y oidores de su majestad y alcaldes de corte y fiscal, alguacil mayor de este reino. From Felipe Guaman Poma de Ayala (ca. 1550-1616): Nueva corónica y buen gobierno. (Ms. Copenhagen, Royal Library, GKS 2232), page 488