Audiopsychofonologie

Audiopsychofonologie (anglicky Audio-Psycho-Phonology) je vědní obor, který v 50. letech 20. století založil francouzský otorhinolaryngolog Alfred A. Tomatis. Centrálními pojmy jsou tzv. Tomatisův efekt a Tomatisovy zákony. Kombinuje poznatky o anatomii a fungování sluchového ústrojí, percepci zvuku a jeho zpracovávání v mozku se zvláštním ohledem na zpracovávání řeči, dále poznatky získané z různých odvětví psychologie a psychoterapie a v neposlední řadě moderní technologie. Často se můžeme setkat i s pojmy "metoda TOMATIS" nebo "poslechový program TOMATIS" – tyto názvy označují již samotný postup uplatňovaný při terapiích nebo rozvojových programech, které vychází z teoretické báze vědecké disciplíny nazývané "audiopsychofonologie".

Vznik názvu

Původně se tento vědní obor měl nazývat jen "audiofonologie", ale kvůli svému přesahu do oboru psychologie současný název reflektuje i tento vztah a obor tedy nese název "audiopsychofonologie".[1]

  • audio = první část složených slov mající význam sluch, sluchový, zvuk, zvukový, týkající se slyšitelnosti[2]
  • psycho = část složených slov mající význam duše, duch[3]
  • fonologie = vědní obor zabývající se zvukovou stránkou jazyka a jejím funkčním aspektem

Tomatisovy zákony

Alfred Tomatis na základě svých výzkumů formuloval následující pravidla, která prezentoval Akademii věd a Akademii medicíny v Paříži roku 1957 a 1960.

  1. Hlas zahrnuje jen to, co ucho slyší.
  2. Pokud změníme podmínky slyšení, okamžitě nevědomě měníme i hlas.
  3. Je možné trvale změnit fonaci prostřednictvím stimulování sluchu po určitou dobu (zákon remanence).

Tomatisův efekt

Tomatisův efekt spočívá v tom, že je možné pomocí speciálně vyvinutého přístroje, tzv. Elektronického ucha, stimulovat svaly ve středním uchu tak, aby se sluch člověka stal vnímavějším vůči určitým zvukovým pásmům.

Komu pomáhá

Audiopsychofonologie byla již při svém vzniku považována za alternativní terapeutickou disciplínu. Dnes lze rozlišit dvě její větve:

  1. První z nich pomáhá řešit potíže, jako jsou poruchy učení, poruchy chování, poruchy pozornosti a z nich vyplývající deprese a stres, má tedy terapeutický charakter. Využívá se také jako pomocný terapeutický nástroj u autistů, u osob trpících Aspergerovým syndromem nebo u hyperaktivních dětí.
  2. Druhá větev má spíše rozvojový charakter a využívají ji i lidé bez zdravotních potíží. Ve světě je vyhledávaná jako podpůrný rozvojový prostředek při učení cizích jazyků.[4] Do audiopsychofonologického poslechového programu se zapojují i těhotné ženy, které prostřednictvím filtrované hudby navazují bližší kontakt se svým ještě nenarozeným dítětem a zároveň se psychicky připravují na nadcházející porod. Seniorům umí dodat energii. Podobně lidem, kteří jsou vyčerpaní kvůli náročnému zaměstnání poskytne tolik potřebnou relaxaci a povzbudí je k dalšímu pacovnímu výkonu.

Odkazy

Reference

  1. ↑ [Tomatis, Alfred. Audio-Psycho-Phonology: A new challenge. Potchefstroom University, 1980.]
  2. ↑ Heslo "audio" v on-line slovníku cizích slov.
  3. ↑ Heslo "psycho" v on-line slovníku cizích slov.
  4. ↑ The Assimilation of Modern Languages and The Tomatis Effect