Augustín Malár

Augustín Malár
Augustín Malár
Augustín Malár
Narození18. července 1894
Reitern,
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí1945 (ve věku 50–51 let)
Koncentrační tábor Sachsenhausen,
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Národnostslovenská
Alma materÉcole spéciale militaire
Povolánívoják z povolání
OceněníRytířský kříž Železného kříže
Medaile Za statečnost
Příbuzníbratr Ján Malár
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Augustín Malár, (18. července 1894, Reitern u Goisernu, Rakousko – březen 1945, koncentrační tábor Flossenbürg, Nacistické Německo), byl slovenský generál, v roce 1938 člen ministerstva národní obrany ČSR, během druhé světové války velitel 3. divize "Rázus" při operaci Fall Weiss, velitel a inspektor Vysoké vojenské školy v Bratislavě, velitel Rychlé divize operace Barbarossa a velitel Východoslovenské armády.

Mládí

Augustin Malár se narodil v Horním Rakousku svým rodičům pravděpodobně během jejich dovolené (avšak publikace Novomestský spravodajca z října 2017 uvádí, že se narodil během podomního obchodování rodičů). Své dětství prožil ve Staré Turé kde chodil do obecné školy, kterou ukončil 1906. Poté studoval na gymnáziu ve Skalici a maturitu složil 1914 v Šoproni. Na podzim nastoupil studium na teologické fakultě v Bratislavě. Po měsíci studia byl za pobuřování a provokaci písní Hej Slováci po atentátu na Ferdinanda d Este zatčen a odsouzen na sedm měsíců vězení. Po odpykání trestu nastoupil vojenskou službu do C.K. armády a v květnu 1915 jako kadet odvelen k marš batalionu v Bratislavě. V prosinci byl odvelen jako velitel čety na východní frontu u Gorodišče. Na jaře 1916 byl převelen na italskou frontu, kde se v říjnu dostal do zajetí. V únoru 1918 zběhl do československých legií a během srpna se zúčastnil bojů na Monte Baldo a získal hodnost poručíka.

Československo

Po vzniku Československa osvobozoval území Slovenska a působil jako velitel vojsk v Nitře ve válce proti Maďarsku, která probíhala až do roku 1919. V dubnu 1920 byl přijat do čs.armády a za zásluhy obdržel čs. válečný kříž a hodnost kapitána. V letech 1921–1922 studoval ve Francii na École spéciale militaire v Saint-Cyr. Přestože ho každoročně jeho velitelé doporučovali na mimořádné povýšení, zůstal až do počátku 30. let v hodnosti štábního kapitána pěchoty. Jednou z příčin bylo jeho nacionalistické slovenské smýšlení.

V roce 1927-30 absolvoval Vysokou vojenskou školu v Praze kde se seznámil se svou první ženou Vlastou Kabešovou. Poté působil na personálním oddělení u 9. divize v Bratislavě. Od 1. ledna 1931 se stal majorem a od února 1935 působil na zemském velitelství. V roce 1936 byl převelen na vojenský zeměpisný ústav do Prahy a v roce 1937 byl povýšen na podplukovníka generálního štábu. Tato skutečnost byla pozoruhodná tím, že v československé armádě bylo v té době 1004 podplukovníků a z nich byli pouze dva slovenské národnosti – Augustín Malár a Ferdinand Čatloš.[1]

V roce 1938 působil na ministerstvu národní obrany a zastihlo jej vyhlášení Slovenské autonomie. Byl členem československé delegace na jednání s Maďarskem v Komárně (9. – 13. října 1938). Poté působil na Hlavním velitelství v Bratislavě. Po odtržení Slovenska 14. března 1939 podepsal Memorandum proti vyhlášení Slovenského státu. Na druhý den 15. března složil přísahu nové Tisově vládě a byl ustanoven velitelem 6. armádního sboru ve Spišské Nové Vsi, která nesla hlavní tíhu bojů v tzv. Malé válce proti Maďarsku a byl povýšen do hodnosti plukovníka. Patřil k nejschopnějším slovenským velitelům a byl v armádě velmi populární.

2. světová válka

Během invaze do Polska operace Fall Weiss byl velitelem 3. divize Rázus, která do 11. září postoupila na čáru Bukowsko-Kulszne-Baligród-Jablonka-Ciszna. Za zásluhy obdržel Železný kříž II.třídy. Po zřízení Vysoké vojenské školy v Bratislavě, byl od 15. února 1940 jejím prvním velitelem. Zároveň zastával funkci inspektora armádních škol a zůstal velitelem 1. pěší divize v Trenčíně. Během útoku na Rusko a operace Barbarossa byl od 24. června 1941 velitelem 2. divize, která byla součástí Rundstedtovy skupiny armád jih a 14. Listovy armády. Během prvních bojů u Lipovce došlo k reorganizaci vojska a od listopadu se stal velitelem Rychlé divize. Ta musela čelit tvrdé ruské ofenzívě u Rostova na Donu. Dne 2. ledna 1942 kdy byl povýšen na generála II. třídy a za zásluhy jej Hitler vyznamenal Rytířským křížem železného kříže. V květnu se velení Rychlé divize ujal gen. Jozef Turanec a Malár se vrátil na Slovensko. Poté působil dva roky jako vojenský velvyslanec v Římě, Budapešti a Berlíně. Zde se v únoru 1944 podruhé oženil a vzal si za manželku mladou německou zubařku Margot Grosse, čímž si získal důvěru Němců a potvrdil nedůvěru Čechů a Edvarda Beneše. Avšak jeho manželka pocházela z rodiny, která byla perzekvována nacisty (viz tv dokument z 2019 Východoslovenská armáda). Z manželství se mu narodil syn Borivoj Malár (4. 11. 1944 – 25. 4. 2016). Borivoj a Margot Malárovi emigrovali v 1974 do Německa. kde si Borivoj změnil jméno na Claus Brust a žil v městě Simmerath s rodinou – manželka Birgitt a synové Borivoj, Andreas a Martin (Novomestský spravodajca z října 2017). Navštívili později také Slovensko.

Slovenské povstání

Pravděpodobně počátkem jara 1944 se Malár vrátil opět na Slovensko. Společně s ministrem obrany Ferdinandem Čatlošem iniciovali již 12. února vznik Východoslovenské armády, která byla vyjmuta pozemnímu velitelství v Banské Bystrici a podléhala ministrovi obrany a prezidentovi Tisovi. Společně s Čatlošem připravovali vojenský převrat a záchranu slovenské samostatnosti. Pravděpodobně od 10. června převzal velení Východoslovenské armády po sudetském Němci plk. Rudolfovi Pilfouskovi. Malárova armáda se stala součástí wehrmachtu od 3. srpna 1944, byla jí podřízena a podařilo se jí zpravodajsky infiltrovat. V srpnu 1944 jednal v Piešťanech s umírněnými Hlinkovci o přípravě ozbrojeného povstání Slovenska. Po předčasném vypuknutí povstání se oproti očekávání Goliana nepřidal k povstalcům a zůstal loajální ministrovi obrany Ferdinandu Čatlošovi, kterému jeho alibistický politický plán u sovětů nevyšel. (tzv. Čatlošovo memorandum). Ve středu 30. srpna odletěl z Prešova do Bratislavy a zástupci armády plk.Talskému slíbil, že se do večera vrátí. Po cestě přistál v Popradu a nabádal vojáky, aby neposlouchali Goliana a exilovou Benešovu vládu a odešli zpět ke svým útvarům. Když se dostavil do prezidentské kanceláře, zjistil, že Čatloš již není velitelem armády a Bratislavu kontroluje německý vyslanec Ludin. V rozhlasovém projevu ze dne 30. srpna 1944 se postavil proti povstání a vyzval všechny vojáky, aby se vrátili do kasáren, čímž vyvolal nejen v armádě, ale v celé společnosti dokonalý zmatek, neboť byl uznávanou vojenskou autoritou. Všem posádkám vzkázal, že "ešte neprišiel náš čas" a své Východoslovenské armádě vzkázal, ať vyčká jeho příjezdu. Na druhý den odpoledne 31. srpna tajně odletěl z Bratislavy, ale byl skupinou Mathias na letišti v Prešově ihned zajat i s jeho velitelským štábem. Jako vojenský stratég chtěl, aby Čatlošova akce skončila úspěchem, ale svoji činnost společně dobře nepromysleli a zcela podcenili.

Nejasné úmrtí

Po zatčení v Prešově byl zřejmě vyslýchán v Bratislavě a poté eskortován do rakouského zajateckého tábora v Kaisersteinbruchu poblíž Vídně a odtud do pevnosti Königstein v Sasku, kde bylo umístěno více zajatých generálů. Zpočátku s ním německé orgány zacházely slušně a byl zde identifikován vězni podle nepřehlédnutelné uniformy s německým vyznamenáním, kterou směl nosit. Později zřejmě v prosinci, byl Malár převezen do ústředí gestapa na Prinz Albrecht Strasse v Berlíně, kde mu byla uniforma odebrána a byl zbaven vojenské hodnosti i rytířského kříže. Jeho výpovědi byly konfrontovány společně s generálem Štefanem Jurechem, bankéřem Imrichem Karvašem a veliteli slovenského povstání Janem Golianem a Rudolfem Viestem a dalšími. Zahynul pravděpodobně společně s dalšími slovenskými generály Rudolfem Viestem, Janem Golianem a Štefanem Jurechem v koncentračním táboře Flossenbürg počátkem března 1945. ( V lednu 1952 Okresní soud v Bratislavě stanovil období jeho úmrtí do 28. února 1945.)

Vyznamenání

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Augustín Malár na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of German Reich (1935–1945).svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
Flag of Germany (1935–1945).svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
Austria war ribbon.gif
ribbon of the Military Merit's Medal - Austria
Malár Augustín.jpg
Autor: MichalLiszkay, Licence: CC BY-SA 3.0
general Augustín Malár
Ribbon - Slovenský vojenný víťazný kríž II. triedy.jpg
Ribbon - Slovenský vojenný víťazný kríž II. triedy
SLK Strieborná medaila Za hrdinstvo BAR.svg
Stužka: Strieborná medaila Za hrdinstvo – Slovenský štát (1939-1945).
Ribbon Czechoslovak Revolutionary Medal.png
Autor: Realismadder, Licence: CC BY-SA 3.0
Ribbon bar of the Czechoslovak Revolutionary Medal
ROM Order of the Star of Romania VM-swords Knight BAR.svg
Ribbon bar: Order of the Star of Romania on Virtutea Militară ribbon with swords (war gallantry ribbon) – Knight – Kingdom of Romania.
Croce al merito di guerra - 1° concessione (dal 1947).jpg
Autor: Delehaye, Licence: CC BY-SA 3.0
Nastrino della Croce al merito militare della Repubblica Italiana - 1° Concessione - dal 1947 (D.C.P.S. n° 931 del 05.08.1947 - G.U.R.I. n° 221 del 26.09.1947)
Commemorative Italian-Austrian war medal BAR.svg
commemorative Italian medal of the Italian-Austrian war, 1915 – 18.
Czechoslovak War Cross 1918 Bar.png
Stužka: Československý válečný kříž 1914-1918.
Medaglia a ricordo dell'Unità d'Italia BAR.svg
nastro della medaglia a ricordo dell'Unità d'Italia
DEU EK 2 Klasse BAR.svg
Ribbon bar: Iron Cross 2nd Class 1935-1945 (Third Reich).
SL Pamatna medaila Za obranu Slovenska v marc 1939.png
Autor: Smat, Licence: CC BY-SA 3.0
Ribbon Medal commemorative for the defense of lovakia in March 1939
SLK Bronzová medaila Za hrdinstvo BAR.svg
Stužka: Bronzová medaila Za hrdinstvo – Slovenský štát (1939-1945).