August Sedláček
August Sedláček | |
---|---|
1882 | |
Narození | 28. srpna 1843 Mladá Vožice Rakouské císařství |
Úmrtí | 15. ledna 1926 (ve věku 82 let) Písek Československo |
Místo pohřbení | Starý městský hřbitov |
Povolání | učitel, spisovatel, historik |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Témata | dějiny, archivnictví, pomocné vědy historické a školství |
Ocenění | Řád Františka Josefa |
Manžel(ka) | Ernestina Hlavatá Tereza Barcalová |
Příbuzní | Rudolf – bratr |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
původní texty na Wikizdrojích | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
August Sedláček (28. srpna 1843 Mladá Vožice[1] – 15. ledna 1926 Písek[2]) byl český učitel, historik, genealog, sfragistik a heraldik.
Život
Narodil se 28. srpna 1843 v Mladé Vožici, v rodině justiciára (úředníka na statku) Františka Sedláčka (1805–1896) a jeho manželky Františky, rozené Šemberové (1817–1891).[1] Jeho sourozenci byli: Rudolf (1837–1910), František (1838–1892) a Alois (1853–1901).[3]
V Mladé Vožici začal chodit do školy. Dne 16. června 1850 se přestěhoval s rodiči do Počátek (do čp. 12, chodil do školy v čp. 22), kam byl jeho otec přeložen jako soudce nově zřízeného okresního soudu. Poslední roky tehdejší hlavní školy absolvoval v Jindřichově Hradci. Poté začal studovat na gymnáziu v Jihlavě, odkud přestoupil na gymnázium v Písku, kde v roce 1863 maturoval.
V letech 1863–1867 studoval na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Celá rodina (rodiče Augusta Sedláčka a čtyři synové) byla v Praze policejně hlášena od roku 1872.[4] Mimo jiné navštěvoval přednášky historiků Václava Vladivoje Tomka, Antonína Gindelyho, Konstantina Höflera, archeologa Jana Erazima Vocela a klasického filologa Jana Kvíčaly. Podobně jako Zikmunda Wintera i jeho nejvíce inspiroval archivář Josef Emler. V letech 1867–1869 působil v Litomyšli jako středoškolský profesor dějepisu, zpočátku též latiny, češtiny a němčiny, poté v letech 1869–1875 v Rychnově nad Kněžnou a v letech 1875–1899 v Táboře, kde mimo jiné učil Emanuela Chalupného. V Ličně nedaleko Rychnova nad Kněžnou se v roce 1871 oženil s Ernestinou (Arnoštkou) Hlavatou. Když v 52 letech v roce 1899 zemřela,[5] odešel do penze a přestěhoval se do Písku, kde pracoval jako městský archivář. Dne 26. dubna 1922 se v Písku oženil podruhé, s učitelkou Terezou Barcalovou (1883–1972), která byla téměř o 40 let mladší.[6]
Již od mládí tíhl k historické topografii a ke kastelologii. Přípravou patnáctidílného díla Hrady, zámky a tvrze království Českého strávil přes dvacet let. Z nakladatelských důvodů vycházelo po celý jeho život a vydání bylo dovršeno teprve posmrtně. Při práci v archivech shromáždil ohromné množství materiálu, jen genealogická a topografická kartotéka měla přes 400 000 lístků, řada knih zůstala načrtnuta jen v rukopisných torzech. Četné příspěvky k historii českých měst završila téměř tisíc pět set stránková monografie Dějiny královského krajského města Písku nad Otavou (1911–1913), která vyšla k výročí prvního desetiletí trvání Československa ve druhém vydání. Přestože mu byla vytýkána stylistická neobratnost, plochost podávané látky a zamlčování evropského kontextu, především Josefem Pekařem[7] a Václavem Novotným, shromáždil k danému tématu množství informací, pro která jsou jeho práce dodnes vyhledávané. Historik Josef Pekař ocenil v nekrologu tuto Sedláčkovu důslednost slovy:
„ | ...v práci Sedláčkově, ani v prvotinách jejích, nenalezneme nic z toho romantického dekoru, bez něhož se tenkrát laskání se starými hrady a středověkem neobešlo... data, data, jen data a dosáhnouti úplnosti... Budeme toho nejen my, ale i naši potomci vděčně vzpomínati, neboť z práce, kterou vykonal Sedláček, Sedláček samojediný, budou vědecky těžiti a žíti ještě celé generace. | “ |
— Josef Pekař: Za Augustem Sedláčkem[8] |
Citát
„ | Za sto let dají mně za pravdu, jak smýšlím, že ten slovanský kmen, kterému říkáme Čechové, sídlil v té zemi odedávna. Tak zvané stěhování národův v tom smyslu, jak se vykládá, je bajka. | “ |
— August Sedláček, Děje Prácheňského kraje (1926)[9] |
Ocenění
- Řád Františka Josefa: V. třída: rytíř
Některé omyly Augusta Sedláčka
Ač je jeho přínos nesporný, široký Sedláčkův záběr od historie přes heraldiku, kastelologii až po míry a váhy byl někdy vykoupen nízkou přesností jeho vývodů. Krystalickým příkladem Sedláčkovy „geografie“ budiž jeho pokus o interpretaci Ptolemaiovy mapy Germánie, kdy – ač správně postřehl její limity a zkreslení – za Casurgis (Praha) neváhal považovat Kostelec nad Orlicí, za Eburodunum (Brno) Týnec u Břeclavi, a tak dále.[10] Podobně i Sedláčkova filologie někdy zcela pomíjela kontext pravděpodobnosti, jak ilustruje jeho snaha o ztotožnění dávného Canburgu nebo Wogastisburgu se zcela marginálními lokalitami.[11] Jak bývalo mezi tehdejšími českými historiky obvyklé, i Sedláček byl zavilý „čechocentrista“, kladoucí původ všech a všeho na doslovné moderní území českých zemí. Např. podle Sedláčka (Hrady, zámky a tvrze, 3, s. 192) byl Petr z Lindy drobným zemanem jihočeského původu, zatímco podle Herberta Pexy (a skutečnosti) pocházel z Lince.[12] Český časopis historický v roce 1940 vyzdvihuje práci Jana Bartáka (Okres Jílovský), který se „nespokojil s pouhým přejímáním (často chybných) signatur ze Sedláčkových Hradů, ale jde vždy přímo k původnímu prameni“.[13] Konečně Dr. Adolf Ludvík Krejčík „Pořídil Rejstřík jmenný a věcný k dílu Augustina Sedláčka, Paměti a doklady o staročeských mírách a váhách (Praha, Česká akademie věd a umění, 1933), v nichž opravil nejeden Sedláčkův omyl.“[14]
Dílo
- Rozvržení sbírek a berní r. 1615 dle uzavření sněmu generálního nejvyššími berníky učiněné – podle rukopisu desk zemských k tisku opravil August Sedláček (1869)[15]
- Rychnov nad Kněžnou: pokus dějepisný (1871)
- Děje města Čáslavě (1874)[16]
- Jak se měnily a ustálily meze Čech a Rakous dolních (1877)
- Kl. Ptolemaia Zprávy o Čechách a zemích sousedních (1880)
- Fünfzehn Jahre landwirthschaftlich-industriellen Wirkens auf der Herrschaft Benatek (1881)[17]
- Historische Notizen über die Herrschaft Benatek (1882)[18]
- Hrady, zámky a tvrze království Českého I–XV (1882–1927)[19]
- Průvodce na Karlšteině (1884)[20]
- Karlstein (1892)[21]
- Sbírka pověstí historických lidu českého v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (1895)[22]
- Děje Třebenic (1897)[23]
- Průvodce po památných místech okolí Táborského. III., Klokoty (1898)
- Českomoravská heraldika (1. díl začal psát Martin Kolář, dokončil Sedláček) I–II (1902–1925)[24]
- Jan Žižka z Trocnova (1906)[25]
- Českomoravská heraldika – část zvláštní
- Místopisný slovník historický království Českého (1909)[26]
- Dějiny královského krajského města Písku nad Otavou I–III (1911–1913)[26][27][28]
- Byl-li Hus na Kozím u Tábora: odpověď panu faráři Leflerovi (1913?)[29]
- Zbytky register králů římských a českých z let 1361–1480 (1914)[30]
- Pýcha urozenosti a vývody u starých Čechův a Moravanů (1914)[31]
- Snůška starých jmen, jak se nazývaly v Čechách řeky, potoky, hory a lesy (1920)[32]
- Z dějin Vitorazska: jak se tvořily a měnily meze Čech a Rakous Dolních (1920)[33]
- O starém rozdělení Čech na kraje (1921)
- Sbírka pověstí historických lidu českého v Čechách, na Moravě i ve Slezsku 1922)[34]
- Paměti a doklady o staročeských mírách a váhách (1923)[35]
- Děje prácheňského kraje (1926)
- Paměti z mého života (1924)[36]
- Průvodce po Husinci a okolí – část dějepisnou napsal August Sedláček, část místopisnou napsal Josef Veselý (1826)
- Atlasy erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty 1–5 (2001–2003)
Spolupracoval při tvorbě hesel v Ottově slovníku naučném a v Českém slovníku naučném. Používal zkratku „sčk“.[37]
Odkazy
Reference
- ↑ a b DigiArchiv SOA v Třeboni – ver. 19.09.16. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2019-09-25]. Dostupné online.
- ↑ DigiArchiv SOA v Třeboni – ver. 19.09.16. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2019-09-25]. Dostupné online.
- ↑ www.myheritage.cz [online]. [cit. 2024-02-02]. Dostupné online.
- ↑ Policejní přihlášky – konskripce, karton 535, Sedlačzek Franz, 1805. digi.nacr.cz [online]. [cit. 2019-09-25]. Dostupné online.
- ↑ Úmrtí. Národní listy. 12. 5. 1899, s. 3. Dostupné online.
- ↑ DigiArchiv of SRA Trebon – ver. 19.09.16 – Matrika oddaných, Písek, 1919–1925, snímek 181. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2019-09-25]. Dostupné online.
- ↑ Oponentský posudek disertační práce Stanislav Vohryzek. is.muni.cz [online]. [cit. 2019-09-25]. Dostupné online.
- ↑ Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. Knihovna Akademie věd České republiky [cit. 2019-09-25]. Dostupné online.
- ↑ SEDLÁČEK, August. Děje Prácheňského kraje. [s.l.]: [s.n.], 1926. Dostupné online.
- ↑ SEDLÁČEK, August. Kl. Ptolemaia zprávy o Čechách a zemích sousedních. [s.l.]: [s.n.], 1880. Dostupné online. S. 27.
- ↑ SEDLÁČEK, August. O poloze hradův v letopisech franckých Wogastisburg a Canburg řečených. [s.l.]: [s.n.], 1881. Dostupné online. S. 248.
- ↑ Jihočeský sborník historický, Svazky 51–53. [s.l.]: [s.n.], 1982. S. 183.
- ↑ Český časopis historický, Svazek 46. [s.l.]: [s.n.], 1940. S. 150.
- ↑ Československá akademie zemědělská. Věstník, měsíčník pro zemědělskou vědu a praxi, Svazek 21. Berlín: Československá akademie zemědělská, 1947. S. 282.
- ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-02-02]. Dostupné online.
- ↑ Děje města Čáslavě. archive.org [online]. [cit. 2019-09-25]. archive.org Dostupné online.
- ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-02-02]. Dostupné online.
- ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-02-02]. Dostupné online.
- ↑ Internet Archive Search: Hrady%2C%20z%C3%A1mky%20a%20tvrze%20kr%C3%A1lovstv%C3%AD%20%C4%8Desk%C3%A9ho. archive.org [online]. [cit. 2019-09-25]. Dostupné online.
- ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-02-02]. Dostupné online.
- ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-02-02]. Dostupné online.
- ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-02-02]. Dostupné online.
- ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-02-02]. Dostupné online.
- ↑ Českomoravská heraldika. archive.org [online]. Česká akademie císaře Františka Josefa, 1902 [cit. 2019-09-25]. Dostupné online.
- ↑ Digitální knihovna Kramerius. kramerius.cbvk.cz [online]. [cit. 2024-02-02]. Dostupné online.
- ↑ a b Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-02-02]. Dostupné online.
- ↑ Digitální knihovna Kramerius. kramerius.cbvk.cz [online]. [cit. 2024-02-02]. Dostupné online.
- ↑ Digitální knihovna Kramerius. kramerius.cbvk.cz [online]. [cit. 2024-02-02]. Dostupné online.
- ↑ Digitální knihovna Kramerius. kramerius.cbvk.cz [online]. [cit. 2024-02-02]. Dostupné online.
- ↑ Zbytky register králů římských a českých z let 1361–1480. kramerius4.nkp.cz [online]. [cit. 2019-09-25]. Dostupné online.
- ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-02-02]. Dostupné online.
- ↑ August Sedláček: Snůška starých jmen, jak se nazývali v Čechách řeky, potoky, hory a lesy / August Sedláček: a hodgepodge of old names, as it was called in Czech rivers, streams, mountains and forests. www.academia.edu [online]. Digital library Uzhgorod [cit. 2019-09-25]. Dostupné online.
- ↑ Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2024-02-02]. Dostupné online.
- ↑ Digitální knihovna Kramerius. kramerius.lib.cas.cz [online]. [cit. 2024-02-02]. Dostupné online.
- ↑ August Sedláček: Paměti a doklady o staročeských mírách a váhách / Memory and evidence of old Bohemian Imperial units. www.academia.edu [online]. Digital library - Uzhgorod [cit. 2019-09-25]. Dostupné online.
- ↑ Digitální knihovna Kramerius. kramerius.lib.cas.cz [online]. [cit. 2024-02-02]. Dostupné online.
- ↑ bibliografie A. Sedláčka. www.klub-augusta-sedlacka.cz [online]. [cit. 2024-01-11]. Dostupné online.
Literatura
- August Sedláček – na paměť šedesátých narozenin jeho napsal F. A. Slavík. Praha: v. n., 1903
- DOUPALOVÁ, Eva. Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí. Praha: SPN, 1988
- KOPIČKOVÁ, Božena; BLÜML, Josef. August Sedláček a pomocné vědy historické: sborník prací z konference ke stopadesátému výročí narození Augusta Sedláčka. Mladá Vožice: Městský úřad v Mladé Vožici, 1995. 136 s. ISBN 9788090006133. S. 11–22.
- Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 359–360.
- KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví: od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 1065 s. ISBN 80-7106-252-9.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století: III. díl: Q–Ž. Praha; Litomyšl: Paseka; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 92.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu August Sedláček na Wikimedia Commons
- Autor August Sedláček ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je August Sedláček
- Digitalizovaná díla Augusta Sedláčka v Národní digitální knihovně.
- Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
- August Sedláček v informačním systému abART
- August Sedláček v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- Hrady, zámky a tvrze království Českého – kompletní digitalizované dílo v Národní digitální knihovně
- August Sedláček (1843–1926) – bibliografie
- HUBIČKA, Jan; ŠECHTLOVÁ, Marie. Šechtl a Voseček: prof. August Sedláček – foto id: desky/deska3566
- HUBIČKA, Jan; ŠECHTLOVÁ, Marie. Šechtl a Voseček: August Sedláček – foto id: desky/deska2070.
- HUBIČKA, Jan; ŠECHTLOVÁ, Marie. Šechtl a Voseček: prof. August Sedláček – foto id: fotografie/foto0759
- Kartotéky Augusta Sedláčka – digitalizovaná kartotéka obsahující přes 400 000 lístků s možností vyhledávání
Média použitá na této stránce
↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Pamětní deska prof.A.Sedláčka v původní budově reál.gymnázia v Táboře
Autor: Unknown, Licence: CC BY-SA 4.0
August Sedláček - autograph (A. Sedláček - Hrady, zámky a tvrze království Českého,14. Díl, 1923)
Autor: Chmee2, Licence: CC BY-SA 3.0
Hrob Augusta Sedláčka v Písku, Česká republika
Autor: Unknown, Licence: CC BY-SA 4.0
August Sedláček (1923) - Jos. Skalický, Písek (A. Sedláček - Hrady, zámky a tvrze království Českého,14. Díl, 1923)