August von Degenfeld-Schonburg

August hrabě von Degenfeld-Schonburg
(litografie, Josef Kriehuber, 1860)
Ministr války Rakouského císařství
Ve funkci:
20. října 1860 – 19. února 1864
Předchůdcenově zřízený úřad
NástupceKarl von Franck
Vojenská služba
SlužbaRakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Hodnostpolní zbrojmistr (1860), polní podmaršál (1849), generálmajor (1848)
Narození10. prosince 1798
Nagykanizsa
Úmrtí5. prosince 1876 (ve věku 77 let)
Altmünster
ChoťElizabeth Watson (od 1829)
RodičeFriedrich Gf. Degenfeld-Schonburg a Luise Gräfin zu Erbach-Erbach
DětiChristoph von Degenfeld-Schonburg
Sarah Maria Luise Gräfin von Degenfeld-Schonburg
Profesedůstojník a politik
Oceněnírytíř Vojenského řádu Marie Terezie
CommonsAugust von Degenfeld-Schonburg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

August František Jan Kryštof říšský hrabě z Degenfeld-Schonburgu (německy August Franz Johann Christoph Reichsgraf von Degenfeld-Schonburg) (10. prosince 1798 Nagykanizsa – 5. prosince 1876 Altmünster) byl rakouský generál ze staré německé šlechty. V armádě sloužil od roku 1815 a řadu let působil v Čechách. V hodnosti generálmajora vynikl v Itálii v letech 1848–1849. Poté působil ve vojenské administraci ve Vídni a za války se Sardinií byl vrchním velitelem na severu Itálie.[1] V roce 1860 dosáhl druhé nejvyšší hodnosti v rakouské armádě c. k. polního zbrojmistra a v letech 1860–1864 byl rakouským ministrem války.

Životopis

Busta Augusta Degenfeld-Schonburga v památníku v Heldenbergu

Pocházel ze starého německého šlechtického rodu připomínaného od 13. století, potomci sloužili v armádách a státních úřadech různých zemí, v roce 1716 získala rodina říšský hraběcí titul. August se narodil jako nejstarší z pěti dětí rakouského generála Bedřicha Kryštofa Degenfeld-Schonburga (1769–1848) a jeho manželky Luisy, rozené hraběnky z Erbach-Erbachu (1781–1830). Do rakouské armády vstoupil v roce 1815 a zúčastnil se závěrečného tažení napoleonských válek, téhož roku byl povýšen na podporučíka. Jako nadporučík později sloužil ve spolkové pevnosti v Mohuči (1828). V roce 1830 byl povýšen na kapitána a v roce 1835 na majora. Poté sloužil v Praze, kde byl pobočníkem generála Emanuela Mensdorff-Pouillyho a ředitelem vojenské kanceláře zemského velitelství v Čechách. Postupoval v hodnostech (podplukovník 1839, plukovník 1842) a poté byl šéfem štábu 11. pěšího pluku v Josefově.[2]

V revolučním roce 1848 byl převelen do Itálie, kde byl od srpna 1848 do března 1849 vojenským guvernérem v Parmě.[3]. V roce 1848 dosáhl hodnosti generálmajora, v následujícím roce se vyznamenal účastí v bitvě u Novary a obdržel rytířský kříž Řádu Marie Terezie. V roce 1849 byl povýšen na polního podmaršála a krátce zastával funkci viceguvernéra spolkové pevnosti v Mohuči. V roce 1850 byl povolán do Vídně a stal se sekčním šéfem na ministerstvu války, kde setrval do roku 1852, následně byl šéfem vojenské kanceláře císaře Františka Josefa,[4] v roce 1853 získal titul c. k. tajného rady.[5] V letech 1855–1859 byl velitelem VIII. armádního sboru v Bologni, během války se Sardinií dočasně převzal vrchní velení v celém Lombardsko-benátském království (1859).

V letech 1860–1864 zastával funkci rakouského ministra války,[pozn. 1] v roce 1860 byl zároveň povýšen do hodnosti polního zbrojmistra[6] a v roce 1861 se stal doživotním členem Panské sněmovny. Jako ministr války usiloval o modernizaci jezdectva, v roce 1864 ze zdravotních důvodů odešel do penze. Do aktivní služby se krátce vrátil ještě během prusko-rakouské války v roce 1866. Po porážce Rakouska se podílel na přípravných jednáních před uzavřením Mikulovského míru (pruskou protistranu zastupoval generál Helmuth von Moltke.

Za zásluhy v bitvě u Novary byl nositelem rytířského kříže Řádu Marie Terezie[7][8] Dále byl nositelem Řádu železné koruny I. třídy (1853) a rytířského kříže Leopoldova řádu (1862).[9] Dále byl v Rakousku nositelem Vojenského záslužného kříže, několik ocenění obdržel také od zahraničních panovníků, byl nositelem ruského Řádu sv. Anny I. třídy a Řádu sv. Stanislava II. třídy, velkokříže řeckého Řádu Spasitele, pruského Řádu červené orlice I. třídy, toskánského Řádu sv. Josefa, dále byl mimo jiné čestným rytířem Maltézského řádu.[10] Získal čestné občanství ve Štýrském Hradci.

Rodina

Jeho manželkou byla od roku 1829 Elizabeth Watson (1808–1888), která pocházela z Irska. Z manželství pocházely dvě děti, syn Christoph (1831–1908) sloužil v rakousko-uherské armádě, dosáhl hodnosti generála jezdectva a nakonec byl velitelem VII. armádního sboru v Temešváru.

Jeho mladší bratr Gustav (1807–1857) sloužil také v rakouské armádě a dosáhl hodnosti generálmajora.

Majetkem Augusta Degenfelda byl velkostatek Hrádok (Temétvény) v Horních Uhrách.[11]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Rakouské ministerstvo války bylo zřízeno v roce 1848 po zániku dvorské válečné rady. V letech 1850–1853 byl ministrem války polní zbrojmistr Anton Csorich, v únoru 1853 bylo ministerstvo zrušeno a záležitosti armády poté v zasedání vlády zastupovali vrchní velitel arcivévoda Vilém a poté císařský generální pobočník Karl Ludwig Grünne. Po reorganizaci státní správy bylo v roce 1860 ministerstvo války znovu zřízeno.

Reference

  1. ↑ Ottův slovník naučný, díl VII.; Praha, 1893 (reprint 1997); s. 159 (heslo Degenfeld) ISBN 80-7185-104-3
  2. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1843; Vídeň, 1843; s. 119 dostupné online
  3. ↑ Přehled představitelů státní správy v Itálii na webu worldstatesmen dostupné online
  4. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1853; Vídeň 1853; s. 16dostupné online
  5. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1874; Vídeň, 1874; s. 165 dostupné online
  6. ↑ Služební postup Augusta von Degenfeld in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 34 dostupné online
  7. ↑ MĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii; Praha, 1990; s. 73
  8. ↑ Seznam nositelů Řádu Marie Terezie in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 45 dostupné online
  9. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1874; Vídeň, 1874; s. 58, 73 dostupné online
  10. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Augusta von Degenfeld in: Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes, Vídeň, 1861; s. 84 dostupné online
  11. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1875; Gotha, 1875; s. 194 dostupné online

Literatura

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Habsburg Monarchy.svg

↑↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg