Auguste Piccard

Auguste Piccard
(c) Bundesarchiv, Bild 102-13738 / CC-BY-SA 3.0
Rodné jméno	Augusta Antoinnette Piccard
Narození	28. ledna 1884 Basilej, Švýcarsko Švýcarsko
Úmrtí	24. března 1962 (ve věku 78 let) Lausanne, Švýcarsko Švýcarsko
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Alma mater	Spolková vysoká technická škola v Curychu Univerzita v Basileji
Povolání	fyzik, objevitel, balonář, Privatdozent a vysokoškolský učitel
Ocenění	komandér Řádu čestné legie medaile Rudolfa Diesela
Děti	Jacques Piccard
Rodiče	Jules Piccard
Příbuzní	Jean Piccard (sourozenec) Bertrand Piccard (vnuk)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Auguste Piccard (28. ledna 1884, Basilej – 24. března 1962, Lausanne) byl švýcarský vědec, fyzik a vynálezce batyskafu. Průkopník stratosférických letů v balonu.

Životopisná data

Auguste Piccard i jeho dvojče Jean Felix se narodili ve švýcarské Basileji. Už jako dítě se zajímal o vědu. Studoval fyziku na ETH v Curychu, v roce 1910 získal doktorát a stal se asistentem na technice. V době první světové války sloužil zpočátku u letectva, později odešel do Curychu přednášet na vojenskou akademii. V letech 1917–1922 vyučoval experimentální fyziku na své alma mater. V roce 1922, kdy se mu narodil syn Jacques, se stal profesorem fyziky na univerzitě v Bruselu. Zde přednášel až do odchodu do důchodu v roce 1954. V době druhé světové války se po okupaci Belgie vrátil do Švýcarska, kde pracoval jako konstruktér. V roce 1954 se usadil ve švýcarské vesnici Chexbres na břehu Ženevského jezera, kde v roce 1962 zemřel.

Za svou práci byl ve Francii vyznamenán Řádem čestné legie a v Belgii Leopoldovým řádem.

Výzkumná činnost

V roce 1927 se Auguste Piccard účastnil Solvayovy konference. Kromě jeho průkopnických experimentů ve stratosféře, se také zabýval jadernou fyzikou. V roce 1917 předpověděl existenci třetího izotopu uranu, který nazval „Actinuran“.^[1] Ten skutečně v roce 1937 objevil Arthur Jeffrey Dempster a identifikoval jej jako izotop ²³⁵U. Piccard mimo jiné navrhl i přesný seismograf.

Už od mládí se zajímal o balonové létání. Do roku 1914 absolvoval šest letů, při nichž prováděl různá měření, která ho přivedla k myšlence na využití balonu pro let do stratosféry. První let stratosférickým balonem uskutečnil v roce 1932. V průběhu dalších letů shromáždil velké množství údajů o kosmickém záření, zabýval se měřením fyzikálních podmínek ve vrchních vrstvách atmosféry, prozkoumal vznik ozónu, formování ozónové vrstvy, šíření radiových vln a další jevy. Kromě toho fotografoval zemský povrch z do té doby nedostupné výšky a vytvořil sérii jedinečných snímků.^[2] Ještě před druhou světovou válkou zahájil práce na vývoji zařízení, které by umožnilo ponor do velkých hloubek pod vodní hladinu. V říjnu 1948 proběhly první úspěšné zkoušky s batyskafem. Při stavbě nového batyskafu a dalších experimentech mu pomáhal jeho syn Jacques.

Rekordman v balónu

(c) Bundesarchiv, Bild 102-13739 / CC-BY-SA 3.0

Byl průkopníkem moderního výzkumu ve stratosféře. První let v obyčejném balonu absolvoval již v roce 1912. V roce 1930 se rozhodl studovat ve velké výšce kosmické záření. Balon plněný vodíkem o objemu 14 tisíc krychlových metrů a váze 700 kg byl dobře připraven. Vzduchotěsná gondola balónu, vyrobená ze slitiny hliníku a cínu, byla vytápěna s pomocí slunečního záření a mohla se otáčet ke Slunci buď tmavou, či bílou stranou. Měla tvar koule o průměru přes dva metry a osm pozorovacích okének. Veškeré přístroje byly upevněny zvenčí.^[3] Kvůli nepříznivému počasí byl let odložen. Spolu s asistentem Paulem Kipferem se stratosférickým balónem FNRS-1 chystali ještě v Augsburgu na balónu 27. května 1931 různé úpravy (těsnost), když se balón závanem větru utrhl, vystoupal s nimi do výšky 15 785 m. Nefungovala regulace teploty, tlaku a měřicí přístroje, poté začal docházet kapalný kyslík. Až při západu Slunce ochlazený balón začal klesat a přistál na ledovci v Rakousku.^[4]

Následující rok 18. srpna 1932 s belgickým fyzikem Maxem Cosynsem podruhé vzlétl v balónu, tentokrát ze švýcarského města Dübendorf. Dosáhli nového světového rekordu – 16 940 metrů. Celkem uskutečnil 27 letů a jeho poslední rekord měl hodnotu 23 000 m.

Rekordman s batyskafem

Zabýval se vývojem batyskafů (FNRS-2 a Trieste), k hloubkovému výzkumu moří. Batyskaf Trieste postavený podle jeho projektu se poprvé ponořil v roce 1954. V roce 1960 dosáhl rekordní hloubky téměř 11 000 m, když v průběhu pěti hodin sestoupil na dno Mariánského příkopu.^[2]

Jeho jménem pojmenoval jeho syn Jacques Piccard turistický mezoskaf Auguste Piccard (PX-8), který byl uveden do provozu na Ženevském jezeře v rámci Schweizerische Landesausstellung (EXPO 1964).

Citát

Není mým cílem lámat a držet rekordy, ale otevřít novou oblast vědeckého výzkumu. Auguste Piccard, 1931

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Auguste Piccard na německé Wikipedii.

Související články

• Jacques Piccard
• Bertrand Piccard
• Jean-Felix Piccard

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Auguste Piccard na Wikimedia Commons
• (německy) www.pro-physik.de
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Auguste Piccard