Augustin Seifert
| Augustin Seifert | |
|---|---|
.png) Augustin Seifert (cca 1920) | |
| Narození | 14. ledna 1873 Jičín  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 9. listopadu 1955 (ve věku 82 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Hřbitov v Jičíně |
| Národnost | česká |
| Povolání | novinář, aktivista a politik |
| Choť | Nina Seifertová-Šrutová |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Augustin Seifert (14. ledna 1873 Jičín – 9. listopadu 1955 Praha)[1] byl český právník, novinář, redaktor, spisovatel, regionální historik a politický aktivista, dlouholetý ředitel kanceláře osvětové organizace Národní rada československá.
Život
Mládí
Narodil se v Jičíně ve východních Čechách do české rodiny. Vychodil obecnou školu a jičínské gymnázium, odešel za studiem do Prahy, vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Je zmiňován v souvislosti s rozsáhlým politickým soudním procesem s tzv. Omladinou v únoru roku 1894, namířeným především proti mladým levicově smýšlejícím aktivistům. Působil jako právník v Praze a v Jičíně.
Od roku 1905 vykonával funkci ředitele kanceláře Národní rady československé, plnící roli tiskové kanceláře, zaměřené především na obyvatelstvo českých, moravských a slezských regionů. Rovněž působil jako šéfredaktor periodika Čechoslovák.
Československo
Po vypuknutí první světové války se v Čechách začal podílet na aktivitách exilové skupiny Tomáše Garrigue Masaryka, Edvarda Beneše a Milana Rastislava Štefánika, sdružené do tajné organizace Maffie, usilující o vznik samostatného československého státu po skončení války. Mj. byl pozván k výpovědi při zatčení a uvěznění Karla Kramáře.
Po vzniku Československa nadále rozšířil činnost kanceláře Národní rady československé, nově orientované také na zvýšení povědomí o existenci nově vzniklého státu. Rovněž byl účastníkem společenského života v rodném Jičíně: byl předsedou krajanského spolku Jičín v Praze, mj. se zasloužil o pojmenování jičínského gymnázia po jedné z výrazných osobností jeho historie, lexikografovi a pedagogovi Františku Lepařovi, roku 1930.[2]
Úmrtí
Augustin Seifert zemřel 9. listopadu 1955 v Praze. Pohřben byl v rodinném hrobě na hřbitově v Jičíně.
Rodina
Jeho manželkou byla pedagožka, spisovatelka a překladatelka z ruštiny Nina Seifertová-Šrutová.
Dílo (výběr)
- Vzpomínejme! (vzpomínky na proces s Omladinou, 1919)
- Sebeobrana Čechoslováků a Národní rada československá (1923)
- Národní rada československá v Praze (1930)
- Z dávného Jičína (1941)
- Skladatel Dr. h. c. J.B. Foerster a spisovatel prof. J. Št. Kubín čestnými členy krajanského spolku Jičín v Praze (1944)
Odkazy
Reference
- ↑ Matrika narozených 1871-1888 v Jičíně. [s.l.]: SOA Zámrsk Dostupné online. S. 48.
- ↑ Září 2021 – Lepařovo gymnázium Jičín [online]. [cit. 2022-10-30]. Dostupné online.
Literatura
- Almanach branné moci a četnictva 1923. Praha, 1923. Dostupné online
- HERBEN, Jan. Kniha vzpomínek. V Praze: Družstevní práce, 1936. s. 496. Dostupné online
- Národní listy. Praha: Julius Grégr, 6.6.1896, 36(155, odpolední vydání), s. (6). ISSN 1214-1240. Dostupné online
- VESELÝ, Josef. Z bojů za svobodu: omladináři v národním odboji a za republiky. Praha: Památník odboje, 1923. s. [128]. Dostupné online
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Anatol Svahilec, Licence: CC BY-SA 4.0
Hřbitov v Jičíně - hrob Augustina Seiferta